Německý trailer z filmu Elfriede Jelinek: Jazyk bez hranic. Foto: MFDF Ji.hlava | Video: Filmtoast
Vypustit jazyk z ohrady
Elfriede Jelinek: Jazyk bez hranic
Režie: Claudia Müllerová, sekce Svědectví
Když roku 2004 jako desátá žena v historii obdržela Nobelovu cenu za literaturu, rakouská spisovatelka Elfriede Jelinek skoro jako by ani nebyla ráda. Pro ocenění si osobně nepřijela, protože trpí celoživotní úzkostí z lidí i cestování. A vyvolalo v ní také další obavu: že si rodné Rakousko, jehož nešvary, xenofobii i historické dluhy ve svých prózách tak neúprosně kritizuje, úspěch přivlastní. Což se opravdu stalo. Autorka, jež se prakticky neobjevuje na veřejnosti, se musela distancovat od své vlády a jejích projevů hrdosti.
Německá dokumentaristka Claudia Müllerová se věnuje především portrétům umělkyň, už natáčela o experimentální filmařce Valie Export či výtvarnici Jenny Holzer. Nyní nalezla způsob, jak citlivě i s patřičnou razancí zachytit myšlení a osobnost literátky, která se čte nelehko, tím spíše je ale potřeba její texty otevírat.
Pětasedmdesátiletá spisovatelka otevřeně přibližuje nelehké dospívání, kdy se ostatní děti radovaly z pojídání zmrzliny, zatímco ona se po Vídni tahala obtěžkaná hudebními nástroji, za což se jí dostávalo nemalé porce posměšků. Vzpomínky se prolínají s úryvky z jejích ostrých próz, jež na maděru drtí veškerá společenská klišé a ukazují trochu méně lichotivý obraz Rakouska, než jakým by se země našich sousedů, plná malebných vesniček a panoramat, ráda prezentovala.