Vedle nové prózy Pamuk hovořil o vztahu k výtvarnému umění a istanbulském Muzeu nevinnosti, které otevřel roku 2012 a od počátku jej koncipoval paralelně se starší stejnojmennou knihou.
Nový rozsáhlý román Morové noci, jejž v překladu Petra Kučery vydalo Argo, zobrazuje osmanskou společnost na přelomu století i grotesknost vytváření oslavných národních historií a mýtů. Příběh se odehrává v roce 1901 na imaginárním ostrově Minger ležícím kdesi mezi Krétou a Kyprem. Připlují sem princezna Pakize, dcera sesazeného osmanského sultána, její manžel doktor Nuri a hlavní hygienik Bonkowski.
Ve zdánlivě idylickém kraji se šíří zvěsti o moru, které je třeba ututlat v zájmu udržení moci. Snahy o zavedení racionálních vědeckých metod narážejí na fatalistický odpor vůči protiepidemickým nařízením. Zároveň se vyostřuje etnické napětí mezi Řeky a Turky, mezi křesťany a muslimy. "Tento alegorický příběh není o epidemii, je to spíše politická novela," řekl Pamuk, který měl toto pondělí poprvé v ruce české vydání.
DOX od loňského 21. listopadu hostí výstavu Útěcha věcí představující Pamukovu výtvarnou tvorbu. Součástí večera bylo i promítání fotografií z Muzea nevinnosti nebo ukázek autorovy výtvarné tvorby. Spisovatel při tom vzpomínal na své malířské začátky inspirované Istanbulem a například vysvětlil, že vrána na jeho obrázcích se vztahuje k jeho přezdívce.
Pamukovu výtvarnou tvorbu mohou návštěvníci holešovického centra spatřit do 6. dubna. Srdcem výstavy je expozice istanbulského Muzea nevinnosti. Fiktivní příběh o nenaplněné lásce Kemala a jeho půvabné sestřenice Füsun přibližuje prostřednictvím předmětů denní potřeby románových postav. Pamuk však v Praze vystavuje i novější díla, jimiž vstupuje do pomyslného dialogu s klasickými pracemi starých mistrů i moderních malířů ve sbírkách evropských muzeí.
Orhan Pamuk se narodil v Istanbulu, kde po anglofonním gymnáziu tři roky studoval architekturu na technické univerzitě. Poté se rozhodl stát spisovatelem na plný úvazek a vystudoval žurnalistiku na univerzitě. Jeho díla jsou dnes překládaná do šedesátky jazyků, někteří Turci ho však kritizují za údajné znevažování národních hodnot. Několikrát čelil i trestním stíháním. Pamukovy romány bývají označovány jako alegoricko-mystické. Mnohdy jsou plné odboček, parafrází či odkazů na západní i blízkovýchodní kulturní tradici. Česky vyšly například prózy Bílá pevnost, Sníh, Jmenuji se Červená, Istanbul či Muzeum nevinnosti.
