My zničíme fast-food, nebo fast-food nás

Irena Hejdová Irena Hejdová
8. 2. 2006 0:00
Recenze - Super Size Me není dokument, na který by měl divák zajít do multiplexu vybaven krabicí popcornu a velkou colou. Mohla by ho rychle přejít chuť.

Výrazným trendem jedné větve současné dokumentaristiky je osobní angažovanost autorů; jejich odvaha obětovat filmu i sebe sama a skrze osobní prožitek poznávat svět. Tento směr zastupuje například tvorba Michaela Moora (Fahrenheit 9/11, Bowling for Columbine), v Česku pak třeba Marečkovy filmy Hry prachu a Zdroj či Český sen Víta Klusáka a Filipa Remundy. Ve všech těchto filmech se jejich autoři stávají aktéry a hrdiny svých děl a jejich filmy připomínají křížence dokumentu a svérázné reality show.

Foto: Aerofilms

Takový je i přístup Morgana Spurlocka, autora filmu Super Size Me, který právě dnes vstupuje do českých kin (po dvou letech od své americké premiéry). V rámci svého experimentu se rozhodl měsíc nepozřít nic jiného než fast-food. Přes protesty lékařů i své veganské přítelkyně experiment zrealizoval, výsledek opepřil výpověďmi odborníků a vypustil do kin.

Film následně získal řadu festivalových ocenění, pošramotil image nejslavnějšího fast-foodového řetězce a vyprovokoval řadu (spíše kosmetických) změn v McNabídce i McPrezentaci.

Infobox

Po skončení tohoto "aktivistického" filmu si zřejmě řada diváků návštěvu fast foodu aspoň na čas rozmyslí. Ale s přechodem na českou hospodskou stravu by začínat ani neměli: její účinky totiž paralelně zkoumá český experiment Super Špek Me, zahájený v den premiéry Super Size Me.

Super Size Me sleduje celý proces experimentu: mapuje Morganovy vstupní lékařské prohlídky, účastní se jeho fast-foodových snídaní, obědů i večeří, je mu nablízku i v méně příjemných okamžicích: když si vyměňuje názory s přítelkyní a s matkou, když se pozvrací po příliš velké McPorci nebo když se dozvídá, jak tahle dieta zatočila s jeho zdravotním stavem.

Největší lidé

Ve filmu kromě řady amerických odborníků na stravování, medicínu či životní styl vystupuje i mnoho odevzdaných McFanoušků, jeden McMalíř (jeho svéráznými uměleckými díly je film také prokládán, spolu s faktografickými animovanými předěly) a spousta tlustých Američanů.

Foto: Aerofilms

Jim patří ironické věty typu: "Amerika je největší a jsou v ní i největší lidé", fakta o vztahu Američanů ke stravování i fast-foodové slogany typu "Postarej se o zákazníky a obchod se o sebe postará sám". Tady se záběr filmu rozšiřuje o vhled do amerického životního stylu, v němž je podle snímku jaksi normální stravovat se McZpůsobem.

Divácký hit

Super Size Me je divácky vděčný film a má šanci stát se v Česku stejným hitem jako v zahraničí. Ona děsivá fakta podává až děsivě zábavným stylem, což ovšem poněkud připomíná fast-foodový princip: dejte si u nás za super cenu přesmažené hranolky, tučný hamburger a přeslazenou kolu a my vám to zabalíme do lákavého obalu a přiložíme hračku.

Foto: Aerofilms

Nicméně ke konci už dokument přestává být zábavný: čím dál víc vycházejí najevo fakta o fast-foodech a o jejich nepříznivém vlivu na zdraví konzumentů a čím dál víc Morganovi skutečně začíná jít o zdraví. Stejně jako o to, aby vyjádřil své (nijak překvapivé) přesvědčení, že fast-food je vlastně i metaforou celé současné Ameriky.

Super Size Me, USA 2004. Scénář a režie Morgan Spurlock, kamera Scott Ambrozy, hudba Steve Horowitz, Michael Parrish, Doug Ray. Hrají Morgan Spurlock, Bridget Bennett. 100 minut, distribuce Aerofilms.

 

Právě se děje

Další zprávy