Vznik snímku Sebevražedný oddíl z roku 2016 zasluhuje připomenout teď, kdy česká kina začínají promítat stejnojmennou novinku.
Není jednoduché to pochopit. V "původním" Sebevražedném oddílu se objevili zloduch Joker a jeho děvče Harley Quinn, jež později dostalo vlastní film. Joker hraný Jaredem Letem byl sice stejným Jokerem v následné Lize spravedlnosti (neobjevil se ovšem v kině, ale jen ve čtyřhodinovém režisérském sestřihu na HBO), avšak už ne v celovečerním snímku Joker, jenž díky famóznímu výkonu Joaquina Phoenixe uspěl na festivalu v Benátkách i cenách Oscar.
Celý komiksový svět DC Universe, do kterého Joker patří, působí poměrně zadrhnutě, nesoudržně a negeneruje tolik peněz jako sága Avengers od Marvelu. Jednotlivé filmy do sebe nezapadají promyšleně a zjevně nikdo neví, k jakému finále to směřuje, což měl Marvel naplánováno do detailu.
Sebevražedný oddíl z roku 2016 splnil roli otloukánka až příliš krutě. Získal strašné recenze a utržil 747 milionů dolarů, což vypadá dobře, ale počítalo se spíš s miliardou. Warner Bros. nicméně téma neopouštějí. Seriály jako The Boys, animovaný Invincible či Doom Patrol dokazují, že lidé mají rádi komiksové příběhy s antihrdiny. Ostatně těch už je možná skoro tolik co hrdinů: Spawn, Punisher, Hellboy, Blade, Hulk, Ghost Rider, Constantine, Wolverine, Deadpool, Venom a další.
Napravit chybu
Hlavní chybou původního Sebevražedného oddílu bylo, že relativně temný a drsný děj podal tak, aby ho v Americe směli vidět už diváci starší 13 let. To ale nemohlo fungovat, protože antihrdinové musí dělat věci, co se nesluší.
Režisér David Ayer, specializovaný na kriminálky o korupci, se cítil tak svázaný smluvními podmínkami, že nemohl natočit dobrý film. A tak nezbylo, než aby teď reparát provedl někdo, kdo má zkušenost s antihrdinskými týmovými snímky - James Gunn, jenž pro Marvel vytvořil dva díly superúspěšných Strážců galaxie.
Ti byli sice stále popoví a disco, ale s divnými hrdiny, což odpovídá režisérovu nastavení: normál ho nezajímá a zábavní, roztomilí mu přijdou ti nenormální.
Nový Sebevražedný oddíl není inzerován jako "dvojka", od prvního dílu, anglicky nazvaného Suicide Squad, se liší jen členem: The Suicide Squad. Vezme pár přeživších a vrhá je do akce, až zbude ještě méně přeživších a nastoupí tým B. Nejedná se ani o spoiler, ale vyloženě sebeuvědomělý přístup: ti první se vám tolik nelíbili, tak je nahradíme.
Podstatou Sebevražedného oddílu je, že do něj může být najat kdokoli. Speciální věznice v USA obsahuje neuvěřitelně mnoho podivínů, úchylů a mutantů, kteří páchali zločiny a teď si mohou zkrátit trest, pokud se zúčastní tajných týmových operací. Takže místo střelce Deadshota, jehož hrál Will Smith, přichází Bloodsport v podání mnohem lepšího Idrise Elby (hrál už geniálního střelce v Temné věži). A navrch je tu další zázračný střelec Peacemaker, jehož hraje wrestler John Cena a který se prezentuje jako lepší než Bloodsport. Rivalita je tak všudypřítomná v ději i mezi dvěma filmy. Udělejme to zkrátka lépe, zahraj to znovu, Gunne!
Studio Warner Bros. tentokrát režisérovi nemluvilo do tvůrčího procesu a výsledek je ještě odvázanější než Strážci galaxie i filmy o Deadpoolovi. Chybí sice deadpoolovské vystupování z role a oslovování diváků do kamery, jinak je ale snímek krvavější, nechutnější a bláznivější. Deadpool představoval pořád spíše kladného, romantického, a hlavně lehce infantilního hrdinu, kterého práce baví.
Členové Sebevražedného oddílu se chovají jako lidé, co neradi chodí do práce. Musí to být, nedá se nic dělat, kolegy příliš dobře nesnášejí a rozhodně netvoří sehraný tým.
Film si vyloženě metaforicky hraje s tím, jak donuceně se cítí většina těch, kdo se nepovažují za hrdiny a pohrdají tupostí druhých, s nimiž musí trávit čas.
Nálož v mozku
Novinka tedy přináší přesně to, co chtěla většina publika. Už nikoli únik z reality do komiksové fantazie, ale únik z příliš dokonalé komiksové fantazie. Do zvláštního prostoru, který je stále komiksový, ale nějak pokažený a nedokonalý, v němž se hrdinům neustále připomíná, že jsou jen otroci donucení vládou podstupovat nebezpečné mise, z nichž nemohou dezertovat, jinak jim vybuchne miniaturní nálož implantovaná do mozku. Ne že by se to tu několikrát nestalo.
Film výrazně rehabilituje postavu pološílené klaunky Harley Quinn, jež byla v prvním filmu za oběť a ve vlastním snímku Birds of Prey otravně exhibovala s týmem nevýrazných hrdinek, bez většího vtipu a kvalitní bojové choreografie.
V novém Sebevražedném oddílu je Harley Quinn poprvé stejně zábavná jako v komiksech a animovaných filmech. Její akční scény konečně mají šťávu. A je jedno, zda z protivníků stříká krev, nebo barevní motýlci (což je skutečně stylizace jedné sekvence).
Herečka Margot Robbie má až napotřetí šanci dostat ze sebe vše, fyzicky i psychicky. Jako Harley Quinn je chvíli záporačka, chvíli klaďaska, dovede být velmi sexy i psycho, když mužskému heterosexuálnímu publiku začne opadat erekce a nestihne se zkonsolidovat.
Není jasné, jestli se člověk má Harley Quinn bát, smát se jí, či fandit, každopádně do již beztak chaotického příběhu vnáší ještě větší chaos. A poprvé jako by někam opravdu patřila.
Zápletka s tím, že v jihoamerické zemičce dojde k vojenskému převratu a je nutné zneškodnit místní roky vyvíjenou zbraň hromadného ničení, připomíná něco mezi bondovkou a Mission: Impossible. Postupně se z filmu ale stane anarchisticky podvratný kousek zpochybňující oficiální politiku Spojených států.
Členové Sebevražedného oddílu přitom zastupují jak imperialistickou velmoc, tak ty, kdo nechtějí být v jejím područí a stávají se spojenci místního odboje. Není přehnané číst takový příběh jako výpověď o postavení některých filmařů v Hollywoodu. Chtějí zároveň velké peníze a dělat si s nimi, co chtějí, a tak trochu pokousat ruku, která jim podala prst.
Nepředvídatelná zábava
Nový Sebevražedný oddíl obsahuje ty nejšílenější komiksové figury, co se kdy objevily na plátně. Mladá krysařka, která mentálně ovládá zástupy zablešených tvorů z kanálů, je ještě nejnormálnější. Vedle ní se tu vyskytuje třeba žraločí muž s neprůstřelnou kůží, jenž ale příliš neovládá mluvení ani svou žravost a občas neví, na koho útočit a s kým se kamarádit. Tupě citoslovcovým projevem ho nadaboval Sylvester Stallone a v něčem předčil i Vina Diesela v roli Groota ze Strážců galaxie.
Vrcholem je pak mladík s oidipovským komplexem, který nepříliš kontrolovaně zvrací barevné puntíky - tady se film posouvá už někam na hranici psychedelie, pointilismu a pop-artu.
V nejlepších momentech připomíná Avengers, akorát v obráceném gardu. Zatímco u Avengers jde o požitek z dokonalé souhry týmu, kdy jedna superschopnost vykrývá druhou a dá se s ní počítat jako při šachové hře, u Sebevražedného oddílu fascinuje spíš naprostá nekompatibilita postav a převládá úžas nad tím, že se navzájem nepozabíjejí.
Mnohé akční scény stojí na tom, jak se tým zoufale snaží objevit, k čemu by něčí schopnost mohla být či kdy se vůbec projeví. Nefunguje tu vůdcovství, spolupráce, návaznost, učení se z chyb - ale to všechno činí film nepředvídatelným a zábavným.
Oněch 132 minut uplyne pěkně rychle, vystřídá se několik tonalit od parodie přes opulentní akci až ke konspiračnímu dramatu. Diváci si postavy, dokonce i ty výrazně dementní, zamilují. Vzhledem k tomu, že osmačtyřicetiletý Idris Elba má výtečnou fyzickou kondici a zároveň je to talentovaný charakterní herec, s nímž se počítalo i do role "černošského Bonda", jeho celou dobu příčetně inteligentní Bloodsport nakonec film utáhne, prováže a dá mu řád.
Bylo by s podivem, kdyby nový Sebevražedný oddíl nesplnil komerční ambice a opět bychom se s přeživšími nesetkali v dalším díle. Zatím se jedná o jednoznačně nejlepší letošní letní zábavu pro starší, pokročilé a otrlé. Těžko ji něco do konce roku překoná, byť se o to v prosinci pokusí nový díl série Kingsman.
Sebevražedný oddíl
Režie: James Gunn
Vertical Ent., česká premiéra 5. srpna.
