Intimita zločinu. Melíšková zpovídá Krobota v nové inscenaci Dejvického divadla

Režisér Miroslav Krobot, který Dejvické divadlo umělecky vedl mezi lety 1996–2014 a za jehož „éry“ se stalo i mimo divadelní kruhy respektovaným pojmem, měl vždy blízko k jinému čtení příběhů, hrdinům nakročeným mimo běžnou perspektivu, světu zvláštně obnaženému a diverzifikovanému. Jako herec reprezentoval na jevišti (a později i ve filmu) svým specificky úsporným stylem postavy podivínů, životních glosátorů či pasivních individuí. Tato jeho zvláštní citlivost se odráží i ve volbě a obsazení nového titulu Dejvického divadla, adaptaci prvotiny francouzsky píšící Belgičanky Amélie Nothombové Vrahova hygiena. 

Román z roku 1992, který se stal ihned po svém vydání bestsellerem, vyšel v českém překladu na sklonku milénia a o čtyři roky později se dočkal rozhlasové verze. V režii Hany Kofránkové rozehráli dialog hlavních postav za asistence vypravěče Rudolfa Pellara Daniela Kolářová a Miroslav Moravec. V jevištní adaptaci, která vznikla pro Kavárnu Dejvického divadla, profilující se směrem k autorské tvorbě, literatuře, hudbě a komunitním aktivitám, je vystřídali herci Miroslav Krobot a Klára Melíšková. Jako průvodkyně se představuje dramaturgyně Eva Suková. Všichni tři jsou společně podepsaní pod úpravou, dramaturgií a režií scénického tvaru. 

Misogynní nobelista a chytrá novinářka   

Detektivní příběh o lásce, jak autoři nazvali podtitul inscenace Vrahova hygiena, spočívá v setkání smrtelně nemocného laureáta Nobelovy ceny za literaturu, otylého misogyna Prétextata Tache s investigativní novinářkou, která s ním přichází natočit zásadní interview. Zatrpklý stařec všechny předchozí žadatele o rozpravu vyhodil, jelikož seznal, že nejsou hodni jeho přízně. 

Příchozí žena ve středním věku jménem Nina nejprve vzbuzuje v muži na vozíku stejně jako předešlí žurnalisté odpor, avšak velice brzy si svými všetečnými dotazy a sílou intelektu vynutí jeho pozornost. V dialogické přestřelce přichází na přetřes autorovo nedokončené dílo, román nazvaný Vrahova hygiena, které Nina dokáže jako jediná interpretovat. Odhaluje tím téměř „dokonalý zločin“. Přitom však sama na sobě pociťuje, jak se v rámci vyhrocené konverzace mohou proměňovat role. Z manipulátora se stává manipulovaný, z oběti predátor a naopak. Láska nakonec ve vyprávění sehrává zásadní roli, i když v podivně vykloubené poloze. 

Dynamika tkví ve slovní výměně 

Rozhovor rámují výstupy vypravěčky Evy Sukové, zprostředkovávající zamýšlenou autenticitu produkce, a to i přesto, že některé nuance vyprávěného příběhu jsou místy dost „ulítlé“. Mezi hereckou postavou a autorskou osobní existencí naopak velice přesně balancují oba účastníci klání, herci Klára Melíšková a Miroslav Krobot. S vědomím malého prostoru (vymezeného omšelými holými stěnami se dvěma vstupy a jedním stolkem a židlí na scéně) startují co do výrazu s nízkou intenzitou. Tu stupňují, avšak s ohledem na komornost, jako by hráli spíš na kameru než do hlediště. Což vůbec nevadí, protože do sálu se vejde sotva třicet až čtyřicet diváků. 

Miroslav Krobot je téměř po celou dobu produkce v roli nemohoucího připoután na invalidní vozík. Po scéně se pohybuje zejména představitelka Niny, i když i její přesuny jsou spíš nepatrné. Dynamika a překvapivost tkví ve vzájemné slovní výměně partnerů a hereckém uchopení postav. 

Související

Monstrum plné lidskosti. Skvělý Frankenstein v Národním divadle působí jako zjevení

Vrahova hygiena se svou scénickou podobou, zájmem o nezvykle nahlížený svět i účastí Miroslava Krobota hlásí k minulosti Dejvického divadla, především k jeho tvorbě nultých let. Vedle soudobého konceptuálního směřování, které Jiří Havelka realizuje se všemi místními specifiky v aktuálním provizoriu na periferii, inscenace rozvíjí introspektivní polohu hereckého divadla v domácím zázemí.