Splynout s vegetací. Dlouhá uvádí Vegetariánku podle knihy korejské nobelistky

Mizení těla zpracovává tým režisérky Kamily Polívkové jako vizuálně drásavý ponor pod povrch vnější struktury. 

Vegetariánka vyšla roku 2007, avšak v její domovině se jí kromě filmové artové verze režiséra Lim Woo-seong, která vznikla o dva roky později, dostalo jen nepatrné pozornosti. Do té doby, než se dočkala anglického překladu a získala prestižní mezinárodní Man Bookerovu cenu, byla vnímaná jako kniha pro úzký okruh intelektuálů. Český překlad Petry Ben-Ari vydalo nakladatelství Odeon v roce 2017. Autorka románu Han Kang obdržela v roce 2024 jako historicky první Korejka Nobelovu cenu za literaturu.

Zobrazit
12 fotografií

Uvězněna v ženském těle

„Tématem Vegetariánky je potlačená ženská individualita. Dvojice sester, Jonghje a Inhje, v sobě dusí emoce a prožitky, pohřbívají je ve svém nitru, kde se jim vsakují až do morku kostí. Od malička vyrůstají v rodině s represivním, násilnickým otcem, kde se submisivita a pilné plnění předepsané role ženy jeví jako jediný způsob přežití,“ píše v doslovu ke svému překladu Petra Ben-Ari.

Na rozdíl od své sestry, která se pokouší vměstnat do nastavených společenských struktur (a nakonec je i jednou ze svědkyň/vypravěček hrdinčiny metamorfózy), se Jonghje vzepře pravidlům. Odmítá nosit podprsenky, jíst maso, později přestává přijímat jakoukoli potravu, mluvit, „existovat“. Nechce být nadále uvězněna v lidském (ženském) těle podléhajícím permanentní objektivizaci a přivlastňování. Když však odmítne svoji účast v tradičním uspořádání, je společností označena za vadnou, sociálně nevyhovující a je internována do psychiatrické léčebny. Záchytné mechanismy automaticky vyřadí ty, kteří se neodkážou zapojit, adaptovat, přijmout svět s jeho pravidly.

Rozkrýt krajinu lidské duše

Původní prozaickou látku rozdělenou do tří částí: Vegetariánka, Mongolská skvrna a Hořící stromy, tří pohledů (manžel, švagr a sestra) na hrdinčino počínání, dramatizoval Matěj Samec. Ten se donedávna v pozici uměleckého šéfa a dramaturga MeetFactory pročítal často náročnými románovými látkami soudobých literátů, aby v nich nalézal prchavou a o to provokativnější dramatičnost, z níž pak splétal promyšlenou konstrukci paralelně vedených vnitřních hlasů postav.

Jeho touhu proniknout pod povrch vnějškově definovaných vztahů a jevů s ním dlouhodobě sdílí i režisérka Kamila Polívková, která se však se Samcem potkává umělecky poprvé. I ona inklinuje k látkám rozkrývajícím krajiny lidské duše, jejich četné polohy a proměny. Na rozdíl od Samce, uvažujícího v textových plochách, Polívková lne k silné vizualitě, konceptuálnímu uvažování a v posledních letech také průzkumu technologií a jejich využití na scéně. Zdatně jí přitom sekunduje scénograf Antonín Šilar ohledávající formáty na pomezí performance a filmu.

Metafora hnusu, křehká snovost i nádech hororu

Jako u předchozích dvou titulů uvedených v nové sezoně v Divadle v Dlouhé, které nyní umělecky formuje režisér Ivan Buraj, se i ve Vegetariánce stává zásadním inscenačním principem live-cinema (ten spojuje filmovou projekci s živým vystoupením v reálném čase). Buraj sám je také jedním z mála, kteří s tímto formátem dokážou smysluplně nakládat. K této malé hrstce tvůrců patří i Kamila Polívková.

Na bílé podestě, na níž se odehrává většina scénického dění Vegetariánky a která při úvodní monologické pasáži hrdinčina manžela působí chladně, až sterilně (vzhled moderní kuchyně obstarává předtočené video v televizi položené na podlaze), jsou postupně rozprostírány všelijaké potraviny a pokrmy. Jejich různě tuhá konzistence transformuje podlahu v umorousaný a značně nechutný terén. Finální obraz může sloužit jako metafora hnusu, kterým je tělo během života, zejména v důsledku mezilidských interakcí, zanášeno.

Než k tomu dojde, aranžuje kameraman jednotlivé produkty na okraj plošiny tak, aby je mohl natáčet na seshora zavěšené plátno v extrémním rozlišení. Makro snímání zeleniny, kterou navíc videooperátor intenzivně skrápí vodou z rozprašovače, vytváří například obraz zvláštně snové krajiny živé vegetace, v níž se chce Jonghje rozplynout. Podmanivou atmosféru spoluutváří s live-cinema i kreace tří výjimečných hereckých osobností Veroniky Lazorčákové, Matyáše Řezníčka a Jiřího Spišáka, jejichž hlasy nejsou po vzoru předlohy striktně rozděleny. Naopak se prolínají a vpíjí jeden do druhého.

Napětí mezi zjevným a fiktivním, vnějším a vnitřním vytváří sama podstata live-cinema, nabízející možnost sledovat zároveň kameramanův proces přípravy včetně snímání a technologicky manipulovaný obraz reality. Hrdinčinu přechodovou fázi (a vlastně i sám fakt, že v próze samostatně nepromlouvá) režisérka rafinovaně zobrazila prostřednictvím tušené siluety. Na černém horizontu se tu a tam vyjeví obrys lidských křivek a zase zmizí, což dodává jinak křehce snové inscenaci až hororový podtón.

Související

Intimita zločinu. Melíšková zpovídá Krobota v nové inscenaci Dejvického divadla

Vegetariánka zprostředkovává úchvatný, až paralyzující zážitek, kterých se českému divadlu tak často nedostává. Do prostoru přímo bažícího po umělecké obrodě vnáší svěží závan aktuálního a nekompromisního divadla.