Loňského inscenačně ledabylého Othella letos na Hradě vystřídala jedna z raných Shakespearových komedií, jediná autorova hra, která má označení žánru přímo v názvu – Komedie omylů. V energickém režijním nastudování Vojtěcha Štěpánka a precizním hereckém ztvárnění vznikla vkusná, zábavná inscenace pod širým nebem.
Jímavé příběhy z minulosti, jejichž hrdinové a zejména hrdinky doplácí na komplikované mezilidské vztahy, mají na scéně Vinohradského divadla svoji tradici. Nově k nim přibyla adaptace románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy zpracovávající příběh výstřední Štěpky Kiliánové a zasazený do maloměsta na konci 19. století. Spolu s historií je to i exkurz do všemožných inscenačních klišé.
Divadlo v Dlouhé prochází uměleckým restartem. Svědčí o tom třetí inscenace letošní sezony, adaptace románu jihokorejské autorky Han Kang Vegetariánka. Protest proti zkostnatělému konzervativismu vede hlavní hrdinku k odmítnutí masné stravy a posléze i touze po transformaci do bytosti z rostlinné říše.
Do Dejvického divadla se chodí za výraznými hereckými osobnostmi, a především za blízkostí, která panuje mezi jevištěm a hledištěm. Rekonstrukce domovské scény zapříčinila přesun divadla do rozlehlého bývalého multikina Galaxie na pražských Hájích. Intimitu nadále poskytuje multižánrový prostor komorní scény s názvem Kavárna Dejvického divadla. Na repertoáru má nově inscenaci Vrahova hygiena.
Ve sklepení Týnského dvora se už 30 let hraje divadlo s důrazem na herecké mistrovství. Ožívají v něm silné lidské příběhy vetkané do slov neméně zdatných dramatiků z převážně anglofonního světa. Postavy padnou jako ulité konkrétním tvářím. Je to i případ Cizích příběhů Donalda Marguliese, vybraný pro Milenu Steinmasslovou. Její o generaci a půl mladší partnerku ztvárnila Štěpánka Ligas.
Postava vznětlivého Viktora Frankensteina, který stvoří umělého člověka, je známá díky řadě filmových zpracování. Zatím poslední, film Guillerma del Toro, aktuálně vévodí platformě Netflix. Výraznou vizualitou, avšak nejen prostřednictvím hledáčku kamery, ale i artistním sdílením původního příběhu autorky románu Mary W. Shelleyové, vyniká i nová inscenace Petry Tejnorové ve Stavovském divadle.
Novela Ostře sledované vlaky patří k nejúspěšnějším prózám Bohumila Hrabala. Do všeobecného povědomí se dostala díky stejnojmennému oscarovému filmu Jiřího Menzela, avšak má za sebou celou plejádu jevištních adaptací. V Divadle pod Palmovkou, tedy nedaleko autorova někdejšího bydliště, ji v novém nastudování režiséra Jakuba Krofty uvádějí coby oslavu života a mladé generace.
Druhá světová válka aktivovala všechny dostupné zbraně včetně výjimečných vědeckých mozků, jež se na obou stranách fronty snažily zkonstruovat atomovou bombu. Ve jménu záchrany pracovaly na potenciální záhubě civilizace, která se s důsledky objevu potýká s každým novým ozbrojeným konfliktem. Massiniho hra Projekt Manhattan, v režii Michala Langa v Divadle pod Palmovkou, nemůže být aktuálnější.
Letní shakespearovské slavnosti se po letech vrací k rodinné tragédii, žárlivost vyvolaná intrikou v ní vede k sérii vražd včetně uškrcení manželky. Othello i další postavy se v inscenaci režiséra Braňa Holička tváří jako současníci. Tuto snahu ale podkopává inscenační ledabylost a žánrový chaos, na ose mezi groteskní klaunérií a popisným naturalismem.
Spolupráce s renomovanými zahraničními tvůrci je ve velkých evropských divadlech obvyklou praxí. V posledních letech si ji osvojila i činohra Národního divadla. Po francouzském režisérovi Arthurovi Nauzycielovi a dvou dramaticích, Polce Marii Wojtysko a Rusovi Ivanu Vyrypajevovi, se v Praze představil další ruský exulant, režisér Dmitrij Krymov. Uvádí autorskou inscenaci Tři mušketýři a já.
Barbara Herz je jedna z mála režisérek, které se u nás systematicky věnují dokumentárnímu divadlu. Ve svých autorských inscenacích, kde hraje hlavní roli autentická výpověď, se zabývá genderovými a sociálními tématy. V aktuální Kuchařce pro disidenty nabourává stereotypní obraz českého disentu. Ten totiž významnou měrou utvářeli nejen muži, ale i ženy, jako pečující manželky, matky i kuchařky.
Svoji dvacetiletou pracovní zkušenost v jednom z brněnských hobbymarketů vtiskl Mikuláš Křepelka do svérázných mikro příběhů, které postupně zveřejňoval na svém facebookovém profilu. Pro nakladatelství Větrné mlýny je vloni edičně poskládala producentka Kamila Zlatušková. Kuriózní knížka Fušeři inspirovala tým režisérky Anny Davidové ke stejnojmenné inscenaci, kterou uvádí Divadlo Na zábradlí.
V noci je člověk vystaven samotě, tma umocňuje hloubku usebrání a zesiluje tázání se po vlastní existenci. Rozhovorů, které většinou sami se sebou mluvčí v hodině mezi psem a vlkem vedou, je v dramatice nespočet.
Román Aleny Mornštajnové Hana se stal těsně po vydání v roce 2017 knižním bestsellerem. Následovala řada překladů, audio verze a aktuálně se připravuje i film. Adaptace Jiřího Janků v režii Petra Svojtky, jíž uvedlo Divadlo na Vinohradech, je v pořadí třetím jevištním zpracováním tohoto románu. Inscenace stojí na výkonech souboru v čele s představitelkou hlavní role Andreou Elsnerovou.
Staré město, kde Divadlo v Dlouhé sídlí, leží jen pár minut chůze od Josefova, někdejšího Židovského města. Právě zde se zrodila legenda o Golemovi, soše oživené rabim Löwem, která měla za úkol bránit Židy před pogromy a pomáhat jim s těžkou fyzickou prací. Za tajemstvím z hlíny vymodelované bytosti putují v autorské inscenaci Golem napříč časem režisér Jakub Vašíček a dramaturg Tomáš Jarkovský.
Román Město světla (República Luminosa čili Republika světla) je zatím jedinou do češtiny přeloženou knihou úspěšného španělsko-argentinského autora Andrése Barby. Pohybuje se na pomezí filozofických definic civilizace a barbarství. Rekonstruuje dění ve fiktivním jihoamerickém městě San Christóbal. Podmanivou vizualitu získal díky režisérovi Pavolu Viechovi, který jej inscenuje v Divadle X10.
Otázku po lidské důstojnosti a hranici toho, co je člověk pro vidinu lepší existence ochoten udělat, položil prostřednictvím své hry už na začátku 20. století dramatik G. B. Shaw. V Divadle pod Palmovkou se k ní spolu s dramaturgyní Dariou Ullrichovou vrací i režisér Michal Lang. Navzdory průlomu ve vědě a emancipaci, k nimž během sta let od napsání textu došlo, zůstává však stav světa beze změny.
Hru britské dramatičky a scenáristky Niny Segal Shooting Hedda Gabler (Heda Gablerová – naostro) přeložila pro inscenaci Jiřího Havelky ani ne rok a půl od světové premiéry dramaturgyně Markéta Kočí Machačíková. Výjimečný text, na pomezí adaptace Ibsenova dramatu a autorské fantazie vycházející z aktuálních reálií, podněcuje k výrazným hereckým kreacím, typickým pro Činoherní klub v minulosti.
Červnový den v životě padesátileté, v zásadě nijak sečtělé ani atraktivní Clarissy Dallowayové začíná spontánním rozhodnutím koupit květiny. V románu spisovatelky Virginie Woolfové následuje líčení vyvedené ve stylu takzvaného proudu vědomí: proplétají se v něm vzpomínky, aktuální nálady i úvahy o plynoucím čase, jejichž důsledkem je radost z přítomného okamžiku.
Partičku náctiletých z „učňáku“ kdesi na severozápadě Čech pravděpodobně nečeká v budoucnosti nic lepšího než hrabání se v motorech ojetin. Frustraci kompenzují prodejem i konzumací návykových látek a vyslovují ji prostřednictvím rapu. Drsnou jevištní báseň nazvanou Slučitelné díly napsal a také ji nyní v královéhradeckém Klicperově divadle režíruje Tomáš Ráliš.
