Milan Dzuriak z Jirkova byl rychle stoupající hvězdou evropské atletiky. Dříve než se jeho jméno stačilo dostat do povědomí atletických fanoušků a posléze i širší veřejnosti, zasáhla do tohoto příběhu vážná choroba.
Po vrozené vadě kyčlí mu lékaři diagnostikovali i neléčitelnou Bechtěrevovu nemoc, která má na svědomí postupné tuhnutí páteře, pacient nakonec končívá na vozíku. S vrcholovým sportem byl konec, přesto jsou Milana plné noviny.
Dvaadvacetiletý mladík se dokázal sebrat ze dna a napřít své síly jiným směrem než ke skoku do výšky. Začal pomáhat dětem, které jsou na tom ještě hůře než on - nemobilním, slepým či s kombinovaným postižením.
Veřejnost dostal především způsob, jakým to udělal - peníze vybírá během akcí s názvem Cesta proti bolesti. Vydává se na náročná putování na kole či pěšky, čímž si vědomě zhoršuje svůj zdravotní stav.
Dle jeho slov je to právě spolehlivý způsob, jak vybrat co nejvíce peněz - lidi zaujme "magor", co si huntuje zdraví, aby přilepšil jiným. Jeho cesty pak sledují a sdílejí na Facebooku a okruh přispěvatelů roste. Nejinak je tomu i poslední červnový týden, kdy se Milan vydal za svou další extrémní výzvou. Do Alp.
Na svou třetí charitativní cestu vyrazil v neděli 25. června opět z rodného Jirkova, kam se s ním večer přišli rozloučit jeho fanoušci. Tentokrát nevyjel rovnou na kole, ale dopravil se autem do slovinského města Šentjur, které se den předtím oficiálně stalo partnerským městem Jirkova. Na cestě ho navíc doprovázejí jeho dva bráchové-dvojčata a tatínek.
"Měsíc před cestou jsem absolvoval další pravidelnou kontrolu u své doktorky v Praze a bylo mi oznámeno, že za poslední rok se můj stav velice zhoršil a že nálezy na kyčlích a páteři jsou již hraniční a stále se zhoršují, což má za následek velké bolesti a ztuhlost. Proto s námi letos jede doprovodné vozidlo, které je symbol poslední záchrany, kdybych se během cesty začal rozpadat," vysvětluje s černým humorem sobě vlastním Milan.
Doprovodné vozidlo řídí tatínek a jezdí pak naproti třem bratrům. "Bratři slíbili, že se mnou absolvují kompletně celou trasu. Tak doufám, že to dají," usmívá se mladý filantrop, jenž svou vážnou situaci zkrátka neumí brát vážně.
"Pro zasmání: Pokud trpíte nějakou nemocí, tak hlavní věc na takovéto cesty, kterou si prostě nesmíte zapomenout, jsou prášky proti bolesti! Zkuste jednou hádat, kdo si tyto prášky zapomněl doma. Díky bohu, že si můžu při bolesti na cestách vybít zlost na bratrech," píše v jednom ze svých facebookových statusů.
Milana Dzuriaka v roce 2016 vyhlásila Nadace Via Filantropem roku v kategorii Mladý srdcař a o rok později i Filantropem dvacetiletí v kategorii Cena pro mladé filantropy. Když na konci května přebíral tuto zatím poslední cenu v Pražské křižovatce, říkal, že to bude vzhledem k jeho zdravotnímu stavu možná poslední velká Cesta proti bolesti.
V tom je nutné brát mladého Jirkovana s rezervou, protože je znám svou tvrdostí a zarputilostí. Ale i kdyby se již na žádnou další cestu nevydával, i tak dokázal nakazit svou filantropickou vášní tisíce lidí a probudit severočeský Jirkov, jenž se do té doby dostal do médií leda v článcích o sociálně slabých lokalitách.
Domů by měl Milan dorazit v neděli 9. července. Za svou odvahu by si znovu zasloužil plné jirkovské náměstí.
