Kritika exotické pergoly, zlidštění i čekání. Jak to vypadá s proměnou Václaváku, Hlaváku a Karláku?



Už při křtu sovětské ponorky K-19 se objevilo zlé znamení, když se o bok nerozbila láhev šampaňského. Zlá předtucha se naplnila hned třikrát, a tak během služby na její palubě přišly o život desítky mužů.
Byla to sice jaderná ponorka v aktivní službě, přesto se pro ni vžilo kódové označení Hotel. Důvod není známý, pravděpodobně šlo ale zkrátka o humor. V každém případě se jednalo o vůbec první sovětskou ponorku, která nesla tři balistické střely R-13. Sověti ji začali používat uprostřed studené války v roce 1959.
Byla to sice jaderná ponorka v aktivní službě, přesto se pro ni vžilo kódové označení Hotel. Důvod není známý, pravděpodobně šlo ale zkrátka o humor. V každém případě se jednalo o vůbec první sovětskou ponorku, která nesla tři balistické střely R-13. Sověti ji začali používat uprostřed studené války v roce 1959.
Každá raketa mohla zasáhnout svůj cíl až do vzdálenosti 650 kilometrů. Termonukleární hlavice pak měla sílu 1,4 megatuny. Pokud bychom ji porovnávali například s jadernou bombou, kterou Američané shodili na Hirošimu, ta měla sílu přibližně 15 kilotun TNT.

Prokletí se začalo projevovat už před jejím spuštěním na vodu, v důsledku nehod a požárů zemřelo 10 civilních dělníků a jeden námořník. Během křtu plavidla se také nerozbila láhev šampaňského, což zvlášť ti pověrčivější členové posádky považovali za zlé znamení. Jak se později ukázalo, jejich předtucha byla správná.
Ponorce velel Nikolaj Vladimirovič Zatějev, kapitán prvního stupně sovětského námořnictva. Během první plavby 4. července 1961 trpěla K-19 ztrátou chladiva v jednom ze svých dvou reaktorů. Právě díky rozhodnutím kapitána nehoda nepřerostla v ještě mnohem horší katastrofu.
K-19 kotvící měla výztuhy nad přídními akustickými anténami určené na ochranu během proplouvání tenkým ledem. Koncem 50. let chtěl Sovětský svaz za každou cenu dohnat Spojené státy a začal budovat flotilu jaderných ponorek. V praxi to znamenalo, že při stavbě plavidel byla upřednostňována rychlost před bezpečností.
Zatímco Američané dne 4. července slaví státní svátek, Sovětům se tento den roku 1961 zapsal do paměti jako den, kdy došlo k tragédii. Právě tehdy se totiž odehrála nehoda na palubě ponorky Hotel.
Ve čtvrt na pět ráno dostal kapitán Zatějev přes lodní rozhlas hlášení, které ho velmi znepokojilo. „Tlak v reaktoru klesl na nulu. Hladina tlakoměru nula. Výkon reaktoru nula. Kapitáne, dostavte se do centrálního velícího stanoviště. Blesklo mi hlavou, že čelíme nejnečekanější a nejnebezpečnější havárii jaderného reaktoru - prasknutí primárního chladicího okruhu,“ zavzpomínal později ve svých pamětech.
Co se přesně v podpalubí odehrálo? V primárním okruhu jaderného reaktoru nebyla chladicí kapalina. Došlo k poklesu tlaku a selhání čerpadel, reaktor se proto začal přehřívat. Teplota brzy dosáhla až 800 °C, reálně hrozilo, že by mohlo dojít k explozi.
Protože záložní chladicí systém nebyl nainstalován, bylo jasné, že je potřeba improvizovat a především jednat rychle. K reaktoru se proto vydalo dvaadvacet dobrovolníků ve třech směnách, kteří postupně svařovali nový chladicí okruh. Po úmorných sedmi hodinách se díky jejich nasazení podařilo teplotu v reaktoru stabilizovat.
Hlavní inženýr Viktor Gorelov byl autorem celého plánu, jak ponorku zachránit. Improvizovaný chladicí systém byl na základě jeho pokynů sestaven přivařením trubek přímo na reaktor.
Následky nouzové opravy reaktoru byly děsivé. Informace se mírně rozcházejí v přesném počtu obětí, bylo jich ale minimálně jednadvacet. Kromě sedmi námořníků, kteří nemoci z ozáření podlehli přímo na moři, zemřelo nejméně dalších čtrnáct mužů v následujících dnech. Mezi nimi byl například poddůstojník Jevgenij Kašenkov (na snímku vpravo), jeden z inženýrů záchranného týmu. Po ozáření bojoval o život dlouhých šest dní, a když zemřel, jeho tělo bylo radiací znetvořené k nepoznání.
Kapitán druhé třídy Vladimir Jenin (vlevo) měl větší štěstí, protože se mu navzdory vysoké dávce ozáření nakonec podařilo přežít.
Kromě Jenina byl mezi přeživšími také Ivan Kulakov, který na lodi pracoval jako hlavní technik trupu. Oba dva postihl akutní radiační syndrom, přišli o vlasy a projevilo se u nich množství dalších vedlejších účinků. V nemocnici dostávali velké množství krevních transfuzí, což jim nakonec zachránilo život.
Teprve v devadesátých letech se Rusové konečně odhodlali přiznat, k čemu na palubě ponorky K-19 skutečně došlo. Do té doby o událostech pouze mlžili.
O katastrofě na palubě ponorky Hotel byl v roce 2002 natočen hollywoodský film K-19: The Widowmaker režisérky Kathryn Bigelowové s Harrisonem Fordem v roli kapitána Vostrikova. Jeho postava byla inspirována skutečným velitelem ponorky Nikolajem Zatějevem.
Jedna ze závěrečných scén se odehrává na hřbitově téměř třicet let po havárii z července 1961, kde se přeživší setkali u pomníku svých padlých kamarádů. Kapitán Vostrikov v ní poté sdělí, že sovětský výbor odmítl posmrtně udělit obětem titul „Hrdina Sovětského svazu“. Podle členů výboru se totiž jednalo o nehodu, která si vojenské pocty nezasluhuje.

I přes výrazně negativní zkušenost nebyla ponorka Hotel postavena mimo službu a plavila se dál. Dne 15. listopadu roku 1969 ale na její palubě došlo k další havárii během cvičení v Barentsově moři. Následně bylo plavidlo na nějakou dobu odstaveno, ovšem pouze do doby, než byla závada odstraněna.
V roce 1972 se ale Hotel plavil znovu a dne 24. února na jeho palubě vypukl požár. Ten je velmi nebezpečný zvlášť v případě, že k němu dojde v době, kdy se ponorka nachází pod hladinou. Během tohoto incidentu zemřelo osmadvacet osob, překvapivě to ale nevedlo k vyřazení stroje. Pro ponorku aktivní služba skončila až v roce 1990.
V roce 2021 oznámili vědci z Ruska, že na dně Karského moře u pobřeží souostroví Nová země objevili kontejner z jaderného reaktoru, který patřil právě „prokleté“ ponorce K-19.
Jaderného odpadu se v moři nachází poměrně velké množství. V každém případě je třeba pečlivě zvážit, zda představuje nějaké nebezpečí a bude nutné jej vyzvednout, nebo je možné ponechat ho na mořském dně navždy.

V roce 1998 se zemřelí, kteří díky své odvaze zabránili tomu, aby bylo obětí daleko více, dočkali alespoň nějaké satisfakce. Na moskevském hřbitově v Kuzmíně byl v den výročí havárie odhalen památník, který jejich hrdinství připomíná.
K tématu od té doby vznikla řada materiálů, například dokumentární video „K-19: Hiroshima of the Seas“ od autora, vystupujícího na internetu pod pseudonymem That Chernobyl Guy. Mapuje celý chmurný příběh ponorky Hotel.






Sociální síť X amerického miliardáře Elona Muska ve čtvrtek postihl další výpadek. V 9:17 SEČ, kdy výpadek nastal, hlásilo podle údajů serveru Downdetector potíže přes 31 tisíc uživatelů ve Spojených státech. V Česku to byly stovky uživatelů. Počet zasažených uživatelů může být ovšem výrazně vyšší, než kolik jich nahlásí potíže prostřednictvím této služby. Kolem 9:30 SEČ potíže ustaly.



Na Frýdecko-Místecku v Beskydech intenzivně sněží. Silnice jsou mokré a řidiči by v horách měli jezdit s větší opatrností. Vyplývá to z informací Ředitelství silnic a dálnic. Turistům Horská služba doporučuje, aby počítali s tím, že na horách stále panuje zima, a přizpůsobili tomu své oblečení a vybavení.



Nejméně 40 procent ruských kapacit pro přepravu ropy je přerušeno, vypočetla agentura Reuters. Je to důsledek ukrajinských dronových útoků. Současné narušení dodávek ropy je nejzávažnější v moderní historii Ruska, jinak druhého největšího vývozce ropy na světě. Moskvu zasáhlo v době, kdy ceny ropy kvůli válce s Íránem rostou a překročily 100 dolarů za barel.



Blízký východ, Kuba, periferie Prahy, Pyreneje i meziválečná Evropa. Do těchto končin nás zavádějí finalisté 8. ročníku soutěže o nejlepší cestopis roku 2025. Jeden z pěti nominovaných získá cenu udělovanou na počest legendární cestovatelské dvojice Hanzelky a Zikmunda.



Ještě před pár lety jsme extrémní počasí vnímali jako výjimku. Dnes se stává součástí reality. Silné bouřky, přívalové deště, nárazový vítr nebo naopak dlouhá období sucha zasahují Česko čím dál častěji – a jejich dopady jsou viditelné i na majetku domácností.