Byla to doba, kdy žít znamenalo víc než snít. Iluze se prodávaly na kila, republikou tekla svoboda, někdy čirá, jindy kalná, a s ní i první vlna holek ve výlohách klubů a mužů, co si místo slov kupovali mlčení. Nová kniha fotografa Jaroslava Kučery Sex po převratu není obžalobou ani oslavou divokých devadesátek. Je to svědectví. Surové, upřímné, sycené potem, neonem a pohledem skrz hledáček.
Když lidé koncem roku 1989 přičichli ke svobodě a možnosti zmocnit se majetku a získat lehce peníze, začali mnozí volat po rozvolnění na poli sexuálních radovánek. Tam se totiž válelo jmění takřka na ulici. "Najednou se začaly objevovat prostitutky podél silnic, bary nabízely mužský i ženský striptýz a v hospodách získala velkou popularitu obsluha nahoře bez," vzpomíná fotograf Jaroslav Kučera.
Velmi sledovaný celosvětový fotografický magazín Leica Fotografie International ve svém nejnovějším čísle píše o knize českého fotografa Jaroslava Kučery Klid před bouří. Publikace zachycuje dobu normalizace a život lidí v té době. "Jeho mistrovské kompozice odhalují konflikt mezi vnější a vnitřní realitou, kterou prožívají hrdinové jeho snímků," píše šéfredaktor Ulrich Rüter.
Vtip, smutek, začouzené interiéry vináren, akty studentek ze strahovských kolejí a k tomu tísnivé dusno normalizace. Fotograf Jaroslav Kučera vybral více než 260 fotografií ze sedmdesátých a osmdesátých let, přidal k nim příběhy a vydal osobní svědectví o době "klidu před bouří".
Spolu se Státní cenou za literaturu, kterou získal Karol Sidon, ministerstvo kultury v neděli večer na Nové scéně Národního divadla ocenilo dalších sedm osobností české kultury. Státní cenu za překladatelské dílo obdržela romanistka Anna Kareninová, laureáty cen ministerstva kultury se stali divadelní režisér Jan Nebeský, výtvarník Václav Cigler nebo filmař Jiří Menzel.
Fotograf Jaroslav Kučera patří k legendám české fotožurnalistiky. V rozhovoru popisuje, jak vznikl jeho ikonický záběr Václava Havla objímajícího Alexandera Dubčeka. Situace nastala poté, co se dozvěděli, že odstoupil Ústřední výbor komunistické strany v čele s nepopulárním a vysmívaným Milošem Jakešem. Hovoří také o tom, jak se v roce 1989 fotilo, a o své nové knize Sametová revoluce.
Jde ještě vůbec udělat výstava fotografií ze sametové revoluce 1989, kde by se neopakovaly jen notoricky známé a stokrát zveřejněné snímky? Kurátoři expozice 1989: Pád železné opony Jaroslav Kučera, Dušan Veselý a Daniela Mrázková ukázali, že to možné je. V královském letohrádku (Belvederu) je k vidění výborná výstava, která představuje záběry více než sedmdesáti fotografů z celé republiky.
Fotograf Jaroslav Kučera se stal Osobností české fotografie roku 2016. Cenu mu udělila Asociace profesionálních fotografů ČR. Ocenění za dlouhodobý přínos české fotografii získal krajinář Jiří Havel.
Jak se pro nás může něco tak fotograficky ohraného a banálního, jako jsou odrazy domů, značky na ulici, nepořádek v ulicích, či stará okna, stát něčím novým? Co se stane, když tyto obyčejné a všudypřítomné motivy nafotí nejvýraznější osobnost současné české fotografie, Jaroslav Kučera, běžně dokumentující život a jeho bezbřehou symboliku?
Nechtěli se dál dívat na to, jak na Slovensku skomírá dokumentární fotografie. Rozhodli se ji oživit díky projektu Dofoto.sk. Je to magazín, za jehož vznikem stojí především fotograf, kurátor a pedagog Matúš Zajac společně s Jurajem Marecem (bývalým šéfredaktorem internetového magazínu Slovak Art Magazín).
Není to tak dávno, co čtenáře Aktuálně okouzlily snímky Jaroslava Kučery pořízené v Sudetech během devadesátých let. Teď přichází s novou výstavou. Na snímcích překvapivě nejsou zlatokopové, zkrachovalci, prostitutky ani osoby na okraji společnosti. Lidé tam totiž nejsou vůbec. A přesto i tyto fotky vyprávějí úžasné příběhy.
Všechno to kdysi začalo v hospodě ve Strupčicích, když tam štamgasti položili na stůl obrovskou fotku Brežněva, říká fotograf Jaroslav Kučera o fotkách na své velké výstavě Sudety. Jsou tam k vidění snímky, které umí vyprávět příběhy. Nepřikrášleně a lidsky popisují životy lidí ve vybydleném a zdevastovaném pohraničí v devadesátých letech.
Jaroslav Kučera (70) říká, že má rád na fotografování drsné počasí. A také má rád před objektivem drsné lidi. Když fotil v pohraničí, přidalo se k tomu ještě drsné životní prostředí a také krajina, jejíž malebnost se tvrdě střetává s průmyslem a lidskou bezohledností. To vše se odráží v Kučerových fotografiích na výstavě, kterou připravilo pražské Czech Photo Centre.
Významný dokumentarista má retrospektivu na Pražském hradě
