Josef Koudelka, původním povoláním letecký inženýr, patří k nejvýznamnějším fotografům 20. století. Proslavil ho soubor Cikáni a fotografie invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Po emigraci se toulal s fotoaparátem po světě a díky své práci se stal už v roce 1971 přidruženým členem nejprestižnější světové fotoagentury Magnum Photos (a o tři roky později stálým členem).
Během posledního půlstoletí naplnil svými zápisky 68 deníků. Výběr z nich sestavil historik umění Tomáš Pospěch a vydalo ho nakladatelství Torst. Otevírají úžasný pohled do světa fotografa, který se zapsal do historie. Zde je několik citátů Josefa Koudelky z knihy, která má neobyčejnou sílu a hloubku.
O jižní Moravě a hlíně promíchané vínem
"Co jsem, to nevím, ale odkud jsem vzešel, tím jsem si jistý - je to jižní Morava - tam, kde muzika je moje muzika a písně moje písně - tam jsem se narodil, tam patřím. Vím, že z té hlíny promíchané vínem jsem uplácán." (1993)
O letadlech, která jsou jako krásné ženy
"Chtěls dělat letadla. Nebylo to proto, že to bylo řemeslo, kde byly peníze, naopak, nikdy o penězích moc nevěděls. Bylo to proto, že šáhnout si na aeroplán bylo jako šáhnout si na krásnou ženskou." (1975)
O emigraci
"V jednom odpoledni na jedné lavičce v Londýně v parku ses musel rozhodnout, že možná už nikdy neuvidíš své rodiče, své přátele a všechno to dobré, co bylo v té zemi, kde ses narodil. Ani v té době neuměls, nerozuměls žádnému jazyku. A rozhodl ses a to byl konec. Požár, všechno shořelo, zůstal jsi ty sám. Jedině mohls jít dopředu, nemohls jít zpět, neexistoval návrat." (1979)
Josef Koudelka: Deníky
Knihu zápisků slavného fotografa, které vznikly v posledních 50 letech, připravil historik umění Tomáš Pospěch a vyšla v nakladatelství Torst. Asociace profesionálních fotografů České republiky udělila knize ocenění pro nejlepší fotografickou publikaci roku 2021.
O domově, který si neseme v sobě
"Domov je, kde jsem teď. Zítra bude jinde. Domov neexistuje v místě, existuje v tobě. Nikde nic nemáš, máš jen sebe. Domov je v tobě, tam, kde ty jsi." (1979)
O životě "on the road"
"Ty seš vandrák a za takového tě oni přijali. (Museli přijmout, nepřizpůsobil ses.) Můžeš si dovolit věci, které oni (profesoři, umělci, intelektuálové, lidé s penězi) si dovolit nemohou. Sednout, lehnout si na chodník, dívat se na lidi, jako ten kluk, špinavý blázen, co seděl na chodníku v Neapoli, lidi chodili kolem, on se na ně díval a smál. Sám to dělám - koupíš chleba a mlíko a jdeš se dívat, jak se ráno všichni ženou v autech po bulváru v Paříži nebo přes most V Londýně do práce." (1981)
Dělat věci tak, aby už je nikdo neudělal lépe
"Nepřikládám tomu důležitou úlohu, jestli ve fotografii někdo něco udělal první. Důležité je, jestli někdo něco udělal tak, že nikdo jiný už to není schopen udělat lépe. Někdo před Brandtem vynalezl deformované akty (Kertész), ale Brandt to udělal tak, že všichni, co ho kopírujou, vypadají jako učedníci. Pro konzumenta je důležitá otázka kvality. Každý má zodpovědnost dělat věci, jak nejlépe umí!" (1972)
O bohatství
"Calvi, Korsika. Ti nejbohatší lidé světa sem přijdou a můžou mít jen totéž moře, oblohu a slunce jako ty. Ty jsi bohatší. Mûžeš si lehnout kamkoliv, jít si kamkoliv, dělat cokoliv, a oni ne. Agnelli - vlastník Fiatu nemůže sám vyjít ze své jachty. Ti lidé jsou otroky svého bohatství." (1990)
O fotografii a zázracích
"Danny Lyon (americký fotograf a filmař, pozn. red.): Tady je fotografie mrtvá, tady každý fotografuje, malé děti fotografují. Existuje padesát škol pro fotografy. Ty děti se učí, jak kopírovat, Roberta Franka, Dianu Arbus, mě. Já: Chlapče, co já považuji za dobrou fotografii, to se kopírovat nedá. Dobrá fotka, to je zázrak. To není ideologie ani kopírování." (1974)
Fotoaparát je jen nástroj
"Letadlo a ty. Byl to sexuální vztah, dotknout se letadla znamenalo dotknout se ženské. Camera a ty. Zcela rozdílné než letadlo a ty. Nemáš vztah ke kameře, spáváš s ní ve spacáku mezi nohama, ale jen aby tě ji neukradli. Máš k ní stejný vztah jako k nástroji, kterým opravovals letadla - je to nástroj, který používáš. K čemu máš vztah, je to, co fotografuješ: lidi, předměty." (1979)
1989: Po dvaceti letech můžeš jet domů
"15/12 Universal Studios Hollywood. Spíš v hotelu, abys mohl být brzo ráno ve studiu. Probudíš se, koupíš noviny, piješ kafe a dovíš se, že můžeš jet po 20 letech domů. Ani tomu nemůžeš uvěřit, vždycky ses těšil na tento okamžik a říkals, až se to jednou stane, tak všeho nechám a jedu. A nejedeš. Ležíš tady na louce před jezírkem, na slunci, válíš se, fotíš si a seš spokojenej tady, kde seš. Tak si toho užiješ, tady, teď. Teď, to je jediná jistota.
Naučil ses v životě nehnat se kamkoliv, nemít iluze. Nikde na tebe nic nečeká. Ty seš jediná jistota, kterou máš. Tady teď seš spokojen - zůstaň tak dlouho, jak to bude trvat. Teprve pak někam jeď. Kolikrát ses někam hnal, pospíchal, snažil ses dostat do cíle, a přitom v tom cíli nebylo nic. Ty nejkrásnější věci se staly nenadále, na cestě - ty neprošvihnout." (1989)
V pětasedmdesáti - o životě
"A najednou máš 75 let. To to uteklo. (Ani tak ne, prožils toho hodně, jistě daleko více než jiní.) A navíc seš ještě živý a raduješ se z toho a ze života vůbec. Nemyslíš si, že žils a žiješ nadarmo." (2013)
Citace pochází z knihy Josef Koudelka: Deníky (vydalo nakladatelství Torst, 2021)
