reklama
 
 

Japonské lucerničky? Architektonické "porno", kam se hrabou trpaslíci, říká zahradní architekt

19. 4. 2017
Češi jsou vášniví zahrádkáři, kteří jsou desítky let zvyklí sledovat pořady o tom, kdy a jak nejlépe zasít ředkvičku nebo jako prořezat ovocný strom. Dosud tu však chyběl pořad, jenž by se odborně podíval na zahradu jako celek. To chce napravit série České televize Ferdinandovy zahrady, věnovaná zahradní architektuře. Odborník Ferdinand Leffler zde v roli moderátora rozvíří mnohé stereotypní představy a v každém díle představí proměnu jedné zahrady. Jaká je jeho základní filozofie? "Zahrada je prostor, který nevytváříte na obdiv ostatním, ale jen sám pro sebe a své blízké. Prostor, kde se vám dobře dýchá, bez tlaků okolí, bez přetvářky," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Doporučujeme

Říkáte, že profese zahradního architekta vás baví proto, že rád nasloucháte a děláte lidem radost. Můžete to blíže vysvětlit?

Když chcete někomu vytvořit prostor, který mu do života přinese něco, co mu třeba doposud chybí, je potřeba zjistit, co to je. Někdo hledá klid a relax, jiný dobrodružství. Někdo čistotu a harmonii, jiný energii a výraznější obrazy. Bez znalosti člověka to nejde. Zahrady jsou pro lidi.

V čem je zásadně odlišný přístup architekta, jenž navrhuje lidem dům, a architekta, jenž jim navrhuje zahradu? 

Myslím si, že se jedná o velmi podobnou práci. Každý architekt musí mít oči a uši dokořán. Vnímá okolí, širší vazby na dům nebo zahradu a zas toho člověka, jeho sny a potřeby. Obě profese pracují s velmi podobnými materiály. Chce to cit, zda přistoupit k měkkému nebo brutálnějšímu techničtějšímu.

Domy jsou častěji svázány technologiemi. Zodpovědnost stavebního architekta je v mnohém přímočařejší. Když spadne dům, je to průšvih. Na druhou stranu, když spadne altán, může to být podobný problém. My máme dynamiku a proměnlivost, pracujeme s ročními obdobími a s dospíváním živých rostlin. Jsem rád, že jsem si vybral architekturu zahrad a parků. Vazby na okolí a krajinu jsou tam tak nějak čitelnější a to mě asi baví úplně nejvíc.

Razíte heslo, že ve vašich zahradách by měl člověk nalézt klid a sám sebe. Jak tomu mám rozumět?

Myslím si, že zahrada by měla svému majiteli, návštěvníkovi nebo uživateli přinést prostor k usebrání se. Prostor být sám sebou. Prostor, který nevytváříte na obdiv ostatním, ale jen sám pro sebe a své blízké. Prostor, kde se vám dobře dýchá, bez tlaků okolí, bez přetvářky. Vaše útočiště, vaše soukromá "jeskyně".

Vyvíjí se přání vašich zákazníků na vzhled zahrady podobně, jako se vyvíjí přání na vzhled domů? Tedy od snahy omráčit "velkolepostí", jako v případě podnikatelského baroka v 90. letech, k jednoduchosti a syrovosti?

Ano, přesně tak. To vnímám jako velmi pozitivní a příjemný trend. Zahrada pro nás. Vnímáme, že největší cenu má to, co vidět není. Náš příběh za architekturou. Pumpa na studně evokující nám pohádkové chvíle na prázdninách u babičky. Charakter remízků a výsadeb, který je nám příjemný, protože jsme to tak nějak už někdy zažili a bylo nám v tom dobře…

Co máte radši - okrasné zahrady, nebo pozemky plné záhonků a ovocných stromů?

Těžká otázka. Je to velmi individuální vzhledem k tomu, komu zahrada patří a kde je situována. Mám rád, když je část plná lučního kvítí na správném místě, stejně jako záhon plný rajčátek a oregana. Baví mě oboje a rozhodně se navzájem nevylučuje ani v prostoru jedné jediné zahrady.

Co může zahradní architekt vymyslet na typické zahradě v satelitním bydlení - tedy v úzké kóji, vedle níž je spousta dalších kójí a lidé tu ze všeho nejdřív chtějí mohutný pás tújí, aby na ně neviděli sousedi?

No, to je velké téma dneška. Na těch zahradách, které vážou na krajinu, nebo na kvalitní architekturu městské čtvrti, je na co se napojit a s čím se prolnout, v satelitech je to často naopak. Od prostředí se naopak spíš distancujete a vytváříte si svět sám pro sebe. Je tam větší důraz na vás a váš interiér. Taková zahrádka je mnohem víc extenzí interiéru, velkou terasou, patiem než zahradou a tak je potřeba k ní přistupovat. Další pokojíček. Může to být ten nejúžasnější pokojíček a navíc překrásný dynamický živý obraz za okny našeho obýváku.

Co nejčastěji rozmlouváte svým zákazníkům?

Nejčastěji rozmlouvám napodobeniny všeho druhu. Plastové dřevo, betonové dřevo, umělé kytky, komedie všeho druhu. Komedie a lži, které si chtějí ve svých zahradách připravovat sami pro sebe. Tomu nerozumím. A také nemám rád okázalost. Nesnesu neetické a bezohledné chování, postupy.

Jak volíte hranici mezi tím, kdy to ještě rozmlouvat a kdy raději vyhovět?

Hranice? Mám velké štěstí, že jsem se po patnácti letech svého projektování dostal s týmem do pozice, kdy si můžeme vybírat a kompromisů nemusíme dělat mnoho.

Jak jsou na tom dnes české zahrady se sádrovými trpaslíky, jsou věční?

Chudáci trpaslíci. Ti to slízli, každý se do nich obouvá. Já s nimi takový problém nemám, pokud k nim máte vztah a těší vás jejich přítomnost. K vidění jsou mnohem horší věci. Třeba takové japonské lucerničky, to je to pravé architektonické "porno". Kam se hrabou trpaslíci i se Sněhurkou!

Proč jste vůbec kývl České televizi na pořad Ferdinandovy zahrady? 

Chybí mi diskuse nás zahradních architektů s veřejností. Mám pocit, že si spolu rádi a často povídáme my architekti. Občas si postěžujeme, jak nás nikdo nechápe a nerozumí nám. Takový pasivní přístup mi vůbec nedělá dobře. Chci se s lidmi začít bavit o tom, co nám okolí našich domů, ulic a škol může přinést. Věřte, že je o čem se bavit!

Proč bylo téma zahradní architektury, nikoliv však zahradničení, stále trochu opomíjeno? Srovnáme-li to s gastronomií, z té se už roky dělá úplná věda… A zabývají-li se média architekturou, pak jsou nejvděčnější přestavby panelákových bytů nebo roubenek, ale po zahradách ani vidu ani slechu.

Máte pravdu. Zahrady prostě přichází na řadu teď. Myslím, že nejsme pozadu, je to celosvětový trend. Interiéry už má leckdo vyňuňané a teď je čas na zahradu.

Když už jsem zmínila zahradničení - co říkáte tomu, jaký je to v Česku přetrvávající fenomén? Lidé již od dob Přemka Podlahy pokládají za velké téma, kdy sít ředkvičky, ale zahradu jako celek neřeší.

Zahradničení je v pořádku a vědět, kdy sít ředkvičky, je zábavné a podstatné. Jen je to jaksi vytržené z kontextu. Je to jen detail. Pevně věřím, že se nám podaří alespoň pár lidí přesvědčit o tom, že stojí za to nahlédnout na svou zahradu z větší výšky, a než zaseju ředkvičku, rozmyslet si, kam ji zaseju. Pojďme se navzájem podporovat. Architektura bez znalosti zemědělství, nebo chcete-li zahradničení a práce s půdou a zelení, je prázdná, plytká nádoba bez duše.

V pořadu Ferdinandovy zahrady často řešíte i takové detaily, díky nimž vám zahrada zpříjemní život - kam dát lavičku, aby byl co nejhezčí výhled, co zasít, aby kamenné dlaždice vypadaly zarostle… To jsou docela příjemné starosti, ne?

Žijeme v překrásné době plné možností a blahobytu, můžeme si dovolit zabývat se svými pocity a pohodou, nejen ve svých zahradách. My se tak máme! Děkuju za to každý den. Važme si každé vteřiny, kterou trávíme v míru a dostatku.

Video: Podívejte se na ukázku z pořadu Ferdinandovy zahrady:

Podívejte se na ukázku z pořadu Ferdinandovy zahrady | Video: Česká televize |  00:58
reklama
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama