Návštěva veterináře může být pořádné drama. Zatímco někteří psi panikaří již při vyslovení slova "veterina", jiným začne bušit srdce až přímo před ordinací. Naše videokompilace zachycují škálu zvířecích emocí: od paniky při nasedání do přepravky, přes pokusy o útěk z vyšetřovny, až po pohledy reflektující bolestnou zradu. Připravte se na smích a momenty, které díky svému mazlíčkovi už možná znáte.
Karoline už nemůže zůstat ve skromném pokojíku, který si pronajímá, ale nemá na rentu. Práce v továrně v poválečné Kodani roku 1918 je také nejistá, přestože si mladá žena na chvíli získá přízeň továrníka. To vše jsou navíc teprve úvodní kontury uhrančivě stylizovaného hororového dramatu Dívka s jehlicí, které usiluje o Oscara za nejlepší zahraniční film. Vítězové budou známi v noci na pondělí.
Bratranci David a Benji se narodili pouhých pár týdnů po sobě. Jen těžko by ale mohli být odlišnější, jak ukazuje už úvodní scéna snímku Opravdová bolest. Neurotický David míří na letiště a bombarduje bratrance hlasovými zprávami o své situaci, zatímco Benji už dávno sedí na místě a v poklidu si užívá prostory, kde se prý vyskytuje hodně podivínů.
Měsíc jim trvalo založit tři výškové tábory, uhýbali padajícímu ledu i kamení. Přesně před 40 lety se kanadsko-polská výprava dostala na vrchol Tyrkysové bohyně, jak zní tibetský výklad hory Čo Oju. Poprvé v zimním období a jihovýchodní stěnou. I když tady hlavním hrdinům přálo štěstí, později některé z nich dohnal tragický osud.
Šikovnou právničku Ritu štve, že jen slouží svým neschopným kolegům. A také že hájí ty, kteří proklouznou poněkud pokrouceným systémem mexického práva a uniknou trestu – byť to pro Ritu znamená vyhraný případ. Pak ale přijde kuriózní nabídka, jak posunout kariéru úplně novým směrem.
Stačí pár vteřin úvodní scény snímku Brutalista, aby se dostavil pocit, že sledujeme cosi z úplně jiné doby. Kamera snímá sochu Svobody z podhledu, v divném úhlu, skoro jako by se kácela, a využívá přitom starého filmového formátu VistaVision.
Francouzský hit Emmanuelle z roku 1974 si možná mnoho diváků pamatuje v lepším světle, než jaký skutečně byl. Obzvláště ti, co se na tento takzvaný softcore erotický snímek dívali pokoutně po nocích coby náctiletí chlapci či dívky. Nyní česká kina hrají stejnojmenný remake. S původním dílem však nesdílí o mnoho víc než název.
Neotřelý pohled na skutečný příběh z roku 1972, kdy v průběhu mnichovské olympiády palestinští teroristé unesli a zavraždili 11 izraelských sportovců, slibuje nový hraný film nazvaný Mnichov 1972. Drama švýcarského režiséra Tima Fehlbauma se zaměřuje na sportovní redakci americké televize ABC, která místo výsledků klání najednou musela začít informovat o masakru.
V první scéně filmu má Nicole Kidman orgasmus. V poslední také. Mezi oběma vyvrcholeními se ale mnohé změní. Drama Babygirl režisérky Haliny Reijn, které tento čtvrtek začnou promítat česká kina, si pohrává se zápletkami erotických thrillerů 80. a 90. let minulého století. Diváky i postavy však svádí na scestí – už tím, kolik jemné komiky a empatie tento snímek o sado maso hrátkách obsahuje.
Byl to český film s mezinárodními ambicemi. Stylizovaný černobílý snímek nazvaný Já, Olga Hepnarová, který před osmi lety zahajoval prestižní sekci Panorama na německém festivalu Berlinale, vyprávěl o normalizaci jinak než obvykle. Minulý týden jeho tvůrci Petr Kazda a Tomáš Weinreb uvedli do kin drama nazvané Nikdo mě nemá rád.
Jaké by bylo stát se ženou natolik krásnou, že takové normálně existují jen v mýtech, ptá se italský filmař Paolo Sorrentino ve své novince Parthenope. Čtyřiapadesátiletý oscarový režisér a scenárista se vrací ke svým věčným tématům jako mládí, kráse či lásce k rodné Neapoli. Na pomoc si ale tentokrát bere bájnou sirénu.
Učitelka v důchodu Lia slíbila umírající sestře, že najde její neteř Teklu, jež se kdysi rozhodla pro změnu pohlaví a zmizela přes hranici do Turecka. Road movie Mosty, kterou nově promítají česká kina, líčí svéráznou pouť do Istanbulu. Představuje další důkaz, že gruzínská kinematografie je aktuálně na vzestupu.
Režisér Robert Eggers v celé své tvorbě hledá démony minulosti. Dosud mu šlo spíše o anonymní zlo, až v novince Nosferatu se rozhodl znovu oživit jedno z nejklasičtějších knižních i filmových monster. Remake stejnojmenného snímku z roku 1922, česky uváděného jako Upír Nosferatu, se místy atmosféricky noří do světa na pokraji života a smrti. Celek ale pokulhává.
Chlapík s pytlem na hlavě zhluboka dýchá. Nejprve vidíme okolí jen jeho očima, skrze hrubou tkaninu. Další záběr už ukazuje, že se hrdina ocitl v místě, kde by chtěl být málokdo. Jelikož ale hned v úvodních scénách seriálu Landman podle charakteristicky hrubého hlasu poznáme ústředního herce Billyho Boba Thorntona, je zřejmé, že tuhle šlamastyku přežije.
"Co si dáte?" ptá se mladík v námořnické uniformě mladé ženy u baru. "My teď máme práci, takže si drinky můžeme koupit samy," odvětí ona. Píše se rok 1940, Londýn denně drtí německé bombardéry a ženy jako Tilda pracují třeba v továrně na munici. Oscarový režisér Steve McQueen v novém filmu Blitz provádí diváky trochu jinou válečnou metropolí než konvenční dramata. Bude to zase na Oscara?
Ingrid je úspěšná spisovatelka. Na autogramiádě se dozví, že dávná přítelkyně Martha, kterou už dlouho neviděla, se nachází ve vážném zdravotním stavu. Minulost se spojí s přítomností, jak u španělského režiséra Pedra Almodóvara bývá zvykem.
Ve světě ropných vrtů se odehrává nový televizní seriál Landman v hlavní roli s Billym Bobem Thorntonem. Devětašedesátiletý oscarový herec v něm ztvárnil krizového manažera ropné společnosti v západním Texasu. Oceňuje, že díky projektu se dozvěděl víc o tomto odvětví. "Netušil jsem, kolik věcí, které používáme, je vyráběno z ropy," říká.
Tato moderní verze příběhu o Popelce svatbou nekončí, ale začíná. Zlatou palmu na prestižním festivalu ve francouzském Cannes letos po 13 letech získal americký film. Režisér Sean Baker okouzlil porotu snímkem Anora, který teď nově promítají česká kina. Drze kříží romantické komedie typu Pretty Woman s poetikou bratří Coenů a nabízí uhrančivou exkurzi do Hollywoodu 90. let minulého století.
Když diriguje, Bedřich Smetana je ve svém živlu. Zavírá oči a nechává se unášet souhrou nástrojů. Prostřihy na jeho radostný tanec s manželkou Betty prozrazují, že cítí vrcholné štěstí. V té chvíli neexistuje nic než hudba, jejíž tempo a výraz sám určuje. Stává se pánem situace.
Nicholas Hoult myslel, že to musí být omyl. Zprávě, že čtyřiadevadesátiletý režisér Clint Eastwood mu chce nabídnout roli ve svém novém filmu, odmítal uvěřit. Dokud neuslyšel jeho hlas v telefonu. "Byl jsem tak nervózní, že jsem pochválil scénář," vypráví Hoult, který v tu chvíli scénář ještě neviděl. "A on na to: tak když se vám tak líbí, asi si ho taky budu muset přečíst," směje se herec.
Leila má životní šanci. V gruzínském Tbilisi může vyhrát zlato na mistrovství světa v judu. Jenže Leila je Íránka a její trenérka dostává od domácí judistické asociace podivné povely. Místo podpory přichází příkaz se stáhnout a čistě z politických důvodů se vzdát možné medaile. Režim nechce, aby se hrdinka střetla s izraelskou rivalkou.
