"Francie je tamhle za kopcem," uslyší člověk během návštěvy Sárska hned několikrát. Zalesněné pohraničí tvoří v Sársku přirozenou bariéru mezi Německem a jeho francouzskými sousedy. Region s trochou nadsázky dlouhá léta nikomu moc nestál za povšimnutí, pak se ale zjistilo, že leží na zásobách uhlí a železa. Během průmyslové revoluce tak mělo Sársko renomé kraje, kde se ve velkém vyrábí železo a ocel. Pomníkem této doby jsou hlavně zachovalé Železárny Völklingen.
Kdo nahlédne do historie Sárska, záhy pochopí jeho rozdvojenost. Po porážce Napoleona se dostalo pod pruskou kontrolu a po první světové válce ho patnáct let spravovala Společnost národů. V roce 1935 se po referendu připojilo k Německu a dva roky po druhé světové válce, která region hodně zasáhla, se stalo samostatnou oblastí, nicméně pod francouzským vlivem. V referendu v roce 1955 se však obyvatelé Sárska rozhodli pro opětovné připojení k Německu.
"Pinktlich" na jídlo jako Francouzi
Sárské hlavní město Saarbrücken, které je ze všech stran obklopeno zelení, nese stopy obou kultur, což je patrné nejen v architektuře, ale i v kulinářství a celkovém životním stylu. "Velmi tu dbáme na kvalitu jídla. Netolerujeme průměrnost," říká místní učitel a průvodce Felix Weyer.
Jedním z hlavních symbolů města je zámek Saarbrücker, který stojí na základech původního středověkého hradu. Milovníci baroka si tu však přijdou na své nejen při návštěvě zámku. V Sársku totiž stojí i jedna z nejvýznamnějších německých barokních staveb vůbec - kostelík Ludwigskirche, česky Ludwigův kostel. Nálety během druhé světové války ho kompletně zničily. Brzy po ní však prošel rekonstrukcí, která mu vrátila jeho původní podobu.
Historická část města, náměstí Sankt Johanner Markt, je plná kaváren, restaurací a butiků. Saarbrücken pořádá kulturní akce, které reflektují jak německé, tak francouzské tradice, čímž podtrhuje svou jedinečnou dvojjazyčnou a multikulturní identitu.
Nejfrancouzštější město Německa
Nádech Francie se nad Sárskem vznáší na mnoha místech. Ve městě Saarlouis je vliv "země galského kohouta" patrný ještě o něco víc. "Je to nejfrancouzštější město Německa. Vždyť ho založil sám král Slunce Ludvík XIV. a nese z poloviny i jeho jméno," vysvětluje průvodce. Centrum města je obležené kavárenskými stolky, slunečníky a ozdobnými pouličními lampami. Panuje tu příjemně uvolněná atmosféra. V létě je to prý jako jeden dlouhý bar pod širým nebem.
Kromě sárských bramborových klasik, jako je dibbelabbes a lyonerpfanne, tu lze na mnoha jídelních lístcích najít typická francouzská jídla - tarte flambée, rybí polévka bouillabaisse nebo plněné crêpes. Pije se tu, zcela pochopitelně, hodně vína, pozadu však nezůstává ani místní pivo Karlsberg, které vaří v nedalekém Homburgu.
Největším překvapením Saarlouis je kostel svatého Ludvíka. Zvenku vypadá nenápadně, ale jeho vnitřek mnohé šokuje. Novodobý interiér ve stylu brutalismu navrhl architekt Gottfried Böhm, známý svým modernistickým přístupem k sakrální architektuře. Místo barokních andělíčků je uvnitř beton a pouliční lampy.
Německá země orchidejí
Města a vesničky v Sársku bezesporu stojí za návštěvu, významnou roli tu však hraje i příroda. Oblast Bliesgau, ležící na jihovýchodě regionu, se pyšní pestrou krajinou plnou vzácných orchidejových luk - často se jí přezdívá "Německá země orchidejí" - a starých bukových lesů. Biosférická rezervace UNESCO Bliesgau, jak zní její oficiální název, je útočištěm ohrožených druhů, jako jsou sysli nebo čápi bílí. Ti tu díky specifickému ekosystému nalézají ideální podmínky pro život.
Kromě přírodních bohatství je oblast známá svým udržitelným zemědělstvím a produkcí biopotravin. Bliesgau spojuje citlivé hospodaření s péčí o křehký ekosystém, který je v Německu naprosto unikátní.
Ikonický výhled na meandr
Jednou z nejoblíbenějších turistických atrakcí v Sársku je pak Stezka v korunách stromů Saarschleife. Nabízí totiž jedinečný pohled na říční meandr poblíž města Mettlach. Řeka Saar, česky Sára, tu tvoří výrazný, dramatický ohyb ve tvaru podkovy, který by, zejména českým turistům, mohl nápadně připomínat pohled na klikatící se Vltavu z vyhlídky Máj. Meandr v Sársku je ale o poznání větší! Samotná stezka, měřící jeden a čtvrt kilometru, pak vede návštěvníky lesem ve výšce až 23 metrů nad zemí.
Cesta vrcholí vyhlídkovou věží, která sahá do výšky 42 metrů a poskytuje panoramatický výhled na řeku a lesy, které ji obléhají. Kromě scenérie, kterou nabízí, je atrakce oblíbená díky svému bezbariérovému přístupu. Jen se člověk nesmí bát výšek. Stoupat tak vysoko nad sráz není nic moc příjemného, i když je to po široké cestě. Výhled však stojí za překonání drobného diskomfortu. Není čeho se bát, na stezce lze potkat návštěvníky všech věkových kategorií.
Zajímavostí je v Sársku ale daleko víc. Další tipy můžete prozkoumat v galerii.
