Bourat normalizační budovy? Je to chyba, patřily mezi evropskou špičku

Petra Jansová Petra Jansová
Aktualizováno 15. 10. 2015 20:11
Žižkovský vysílač, Kotva, Nová scéna Národního divadla, hotel InterContinental nebo Žižkovský vysílač. Jaký přínos mají lidmi nepochopené a odborníky obdivované budovy?

Praha - Nová scéna Národního divadla, OD Kotva, budova Federálního shromáždění nebo Žižkovský vysílač. Tyto a mnohé další stavby, které vznikly převážně v dobách normalizace, se dodnes potýkají s kritikou a nepochopením části veřejnosti.

Velmi často se rovněž umisťují v různých žebříčcích jako ty nejošklivější. Odborníci či architekti v nich naopak vidí neprávem opomíjenou hodnotu.

Stejný postoj zastává i historik architektury Petr Vorlík, který působí jako pedagog a výzkumný pracovník na Fakultě architektury ČVUT v Praze a specializuje se na dějiny architektury 20. století a průmyslové dědictví. 

Autor a spoluautor celé řady odborných publikací, například Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků (2006), Ještěd / evidence hodnot poválečné architektury (2010), okomentoval pro Aktuálně.cz některé z "nepochopených" budov.

Tančící dům
Tančící dům | Foto: Marek Pokorný

Tančící dům

Autoři Vlado Milunić spolu s Frankem O. Gehrym, stavba 1994-96

"U Tančícího domu bylo od počátku jasné, že spíše než běžný dům představuje jakýsi symbol, vyjádření svobodné demokratické společnosti, návrat do pluralitního kulturního prostředí západní Evropy," vysvětluje Petr Vorlík a připomíná, že to byla první skutečně soudobá, velmi exponovaná intervence do historického jádra Prahy po roce 1989. "Navíc navržená rovným dílem naturalizovaným cizincem a hvězdným americkým architektem!"

"Přiznám se, že na počátku jsem také spíš pochyboval. Ale dnes oceňuji osobitost a nezaměnitelnost Tančícího domu, která na takto exponované místo v sousedství funkcionalistické budovy Mánesa a kamenné vodárenské věže patří."

 

Právě se děje

Další zprávy