Praha - Nová scéna Národního divadla, OD Kotva, budova Federálního shromáždění nebo Žižkovský vysílač. Tyto a mnohé další stavby, které vznikly převážně v dobách normalizace, se dodnes potýkají s kritikou a nepochopením části veřejnosti.

Velmi často se rovněž umisťují v různých žebříčcích jako ty nejošklivější. Odborníci či architekti v nich naopak vidí neprávem opomíjenou hodnotu.

Stejný postoj zastává i historik architektury Petr Vorlík, který působí jako pedagog a výzkumný pracovník na Fakultě architektury ČVUT v Praze a specializuje se na dějiny architektury 20. století a průmyslové dědictví. 

Autor a spoluautor celé řady odborných publikací, například Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků (2006), Ještěd / evidence hodnot poválečné architektury (2010), okomentoval pro Aktuálně.cz některé z "nepochopených" budov.