


Na svědomí má sedm mužů, přesto Aileen Wuornosová vždy tvrdila, že jednala v sebeobraně. Amerika ji považuje za první sériovou vražedkyni, její příběh je ale víc, než jen temné vyprávění o násilí. Ukazuje totiž, kam až může člověk zajít, pokud ho životem provází hluboké trauma.
Aileen Carol Wuornosová se narodila 29. února 1956 ve státě Michigan, konkrétně pak v Rochesteru. Její dětství nebylo vůbec růžové, její otec, Leo Arthur Pittman, totiž jako sexuální delikvent skončil ve vězení, kde nakonec spáchal sebevraždu. Aileen ho tak nikdy nepoznala.
Když bylo dívce jen půl roku, matka Diane Wuornos opustila nejen ji, ale také jejího bratra Keitha. O obě děti se poté starali prarodiče z matčiny strany, kteří sourozence oficiálně adoptovali.
Aileen Carol Wuornosová se narodila 29. února 1956 ve státě Michigan, konkrétně pak v Rochesteru. Její dětství nebylo vůbec růžové, její otec, Leo Arthur Pittman, totiž jako sexuální delikvent skončil ve vězení, kde nakonec spáchal sebevraždu. Aileen ho tak nikdy nepoznala.
Když bylo dívce jen půl roku, matka Diane Wuornos opustila nejen ji, ale také jejího bratra Keitha. O obě děti se poté starali prarodiče z matčiny strany, kteří sourozence oficiálně adoptovali.
Vyrůstat u prarodičů nebylo pro Aileen jednoduché. Zatímco dědeček ji zneužíval, babička holdovala alkoholu. Už ve dvanácti letech se tak začala živit prostitucí a v patnácti letech po znásilnění otěhotněla. Dítě dala k adopci a poté ji prarodiče vyhodili znovu. Následně žila v lesích jako bezdomovkyně a nadále se věnovala nejstaršímu řemeslu, stejně jako drobným krádežím.
V roce 1986 se Aileen usadila na Floridě, kde potkala Tyrii Mooreovou. Ta se poté stala její životní partnerkou. Aby svou přítelkyni uživila, pokračovala i nadále Aileen v prostituci, kterou provozovala nejčastěji podél dálnic.
Mezi lety 1989 a 1990 Wuornosová postupně zastřelila sedm mužů, o kterých později u soudu tvrdila, že ji během poskytování sexuálních služem napadli. Její oběti byly nalezeny v různých částech Floridy a podezřelé bylo, že řada z nich měla vícenásobná střelná poranění - jako sebeobrana to proto příliš nepůsobilo.
Jednoho lednového dne roku 1991 policie Aileen zatkla, a to poté, co její partnerka s muži zákona spolupracovala a přiměla svou družku k přiznání. O rok soud Wuornosovou odsoudil k trestu smrti za vraždu jednoho ze zastřelených mužů - Richarda Malloryho. O něco později se přiznala také ke zbývajícím zločinům, za které byla odsouzena k dalším trestům smrti.

Případ Aileen byl mediálně velmi ostře sledovaný. Ještě během vyšetřování se o něj zajímali filmaři i novináři, což se setkalo s určitou mírou kritiky. Na motivy hrůzných událostí bylo natočeno několik dokumentů a filmů.

Na vykonání rozsudku čekala Aileen Wuornosová dlouhých deset let. Během tohoto období několikrát prohlásila, že už to nemůže vydržet a na smrt se těší.
Dne 9. října roku 2002 se dočkala. Ráno odmítla poslední jídlo a dopřála si pouze šálek kávy. Následně ji již čekala poprava smrtící injekcí.
Nejznámějším filmovým zpracováním osudu Aileen Wuornosové je film Monster (Zrůda) z roku 2003. Postavu sériové vražedkyně ztvárnila herečka Charlize Theron, která za zmíněnou roli získala patnáct filmových cen včetně Oscara.
Přestože veřejnost přijala film pozitivně, rodiny zavražděných mužů z něj nebyly příliš nadšené. Tvůrcům vyčítaly zejména to, že je v něm Aileen vykreslena jako oběť, zatímco muži, které chladnokrevně zastřelila, působí jako ryzí násilníci a problematičtí lidé.
Zda všechny oběti Aileen skutečně napadli a ona se pouze bránila, nebo zabíjela z nenávisti k mužům, se s jistotou už nejspíš nikdo nedozví. V každém případě případ vyvolal diskuzi o tom, kde začíná a končí osobní zodpovědnost a kde naopak nastupuje vliv traumatu, které je v některých případech prakticky nemožné překonat.
Zdroje: Independent.co.uk, Allthatsinteresting.com






David Pastrňák dvěma góly a Pavel Zacha jednou brankou pomohli Bostonu v pondělním zápase NHL k zisku bodu při porážce s New Jersey 3:4 v prodloužení. Pastrňák byl zvolen druhou hvězdou utkání.



„Do Indian Wells přijížděla Linda Nosková s tím, že na únorových turnajích na Blízkém východě vyhrála všehovšudy dva zápasy. A los jí ještě přivál do cesty pro první a druhý zápas hráčky, se kterými nedávno prohrála. Přesto se od toho oprostila," píše v tradičním tenisovém komentáři bývalý hráč Dušan Lojda.



Dokument Louis Theroux: V nitru manosféry se vydává do nitra online komunity, která mužům slibuje návrat ztracené dominance. Výsledkem je místy fascinující, jindy rozpačitý střet klasické dokumentaristiky se světem algoritmů.



Spíš než realitu to připomíná děj akčního filmu: během 81 minut zmizelo z bostonského muzea Isabelly Stewart Gardnerové 13 uměleckých děl v hodnotě přes půl miliardy dolarů. Jedna z největších loupeží umění moderní historie se odehrála den po svatém Patrikovi přesně před 36 lety. Zatímco odpovědi chybí, prázdné rámy stále čekají, až se slavná díla jednou vrátí.


