Prvního prosince 1946 se osmnáctiletá Paula Welden vydala do lesů Vermontu - a už se nikdy nevrátila. Mezi lety 1945 a 1950 zmizelo v oblasti, která později získala název Benningtonský trojúhelník, celkem pět lidí. Rozsáhlá pátrání nepřinesla téměř žádné stopy. Tajemná zmizení se tak stala základem legendy, která oblast jihozápadního Vermontu učinila symbolem nevysvětlitelných událostí.
Když hora pohltila pět lidí
Na obrázku: Mapa zobrazující Benningtonský trojúhelník v jihozápadním Vermontu, USA.
Zimní odpoledne 1. prosince 1946. Osmnáctiletá Paula Weldenová, studentka Bennington College, vyráží na procházku po turistické stezce Long Trail. Na sobě má nápadnou červenou bundu. Svědci ji ještě vidí, jak mizí mezi stromy v lesích amerického Vermontu. Pak se po ní zavře zem. Domů se už nikdy nevrátí. Pátrání nepřinese žádné výsledky. Žádné stopy, žádné tělo, žádné vysvětlení. Jako by se mladá žena v jediném okamžiku vypařila.
Případ Pauly Weldenové ale nebyl ojedinělý. Mezi lety 1945 a 1950 zmizelo ve stejném koutě jihozápadního Vermontu nejméně pět lidí. Všechny případy spojuje stejný scénář: náhlé zmizení a naprostá absence důkazů. Ztratil se zkušený lovec, veterán první světové války i osmiletý chlapec.
Bez svědků, bez stop, bez odpovědí. Série nevysvětlených zmizení postupně proměnila odlehlé vermontské hory v místo, které dodnes živí jednu z nejpodivnějších a nejtemnějších amerických legend 20. století.
Když hora pohltila pět lidí
Na obrázku: Mapa zobrazující Benningtonský trojúhelník v jihozápadním Vermontu, USA.
Zimní odpoledne 1. prosince 1946. Osmnáctiletá Paula Weldenová, studentka Bennington College, vyráží na procházku po turistické stezce Long Trail. Na sobě má nápadnou červenou bundu. Svědci ji ještě vidí, jak mizí mezi stromy v lesích amerického Vermontu. Pak se po ní zavře zem. Domů se už nikdy nevrátí. Pátrání nepřinese žádné výsledky. Žádné stopy, žádné tělo, žádné vysvětlení. Jako by se mladá žena v jediném okamžiku vypařila.
Případ Pauly Weldenové ale nebyl ojedinělý. Mezi lety 1945 a 1950 zmizelo ve stejném koutě jihozápadního Vermontu nejméně pět lidí. Všechny případy spojuje stejný scénář: náhlé zmizení a naprostá absence důkazů. Ztratil se zkušený lovec, veterán první světové války i osmiletý chlapec.
Bez svědků, bez stop, bez odpovědí. Série nevysvětlených zmizení postupně proměnila odlehlé vermontské hory v místo, které dodnes živí jednu z nejpodivnějších a nejtemnějších amerických legend 20. století.
Opuštěné městečko na úpatí hory
Na snímku: Snímek z roku 1897 zachycuje vesnici South Glastenbury. Dnes je tato oblast známá jako epicentrum Benningtonského trojúhelníku.
Oblast jihozápadního Vermontu, kde se odehrála série nevysvětlitelných zmizení, dostala své dnes už slavné jméno až o desítky let později. Termín Benningtonský trojúhelník použil poprvé v roce 1992 spisovatel Joseph A. Citro během rozhlasového vysílání. Následně ho rozpracoval i ve svých knihách, včetně románu Shadow Child. Pojmenování záměrně odkazuje na Bermudský trojúhelník - místo opředené tajemstvím, kde se lidé ztrácejí beze stopy.
Pomyslným epicentrem Benningtonského trojúhelníku je hora Glastenbury, obklopená městy Bennington, Woodford, Shaftsbury a Somerset. Právě Glastenbury a Somerset zažívaly v 19. století krátké období prosperity díky těžbě a průmyslu. Postupný úpadek však byl neúprosný. Dnes patří k takzvaným městům duchů – s opuštěnými stavbami, zarostlými cestami a minimálními stopami lidské přítomnosti.
Krajina kolem hory Glastenbury je nehostinná i bez nadpřirozených vysvětlení. Husté lesy, náročný horský terén, desítky neoznačených důlních šachet z 19. století a rychle se měnící počasí vytvářejí podmínky, v nichž se lze snadno ztratit a obtížně přežít. Místní indiánské kmeny Mahican a Abenaki navíc po generace vyprávějí legendy o prokletí tohoto území.
Úplně první zdokumentované zmizení, které později přispělo ke vzniku temné pověsti Benningtonského trojúhelníku, se odehrálo 12. listopadu 1945. Beze stopy se ztratil čtyřiasedmdesátiletý myslivec Middie Rivers. Přestože byl zkušeným znalcem terénu, zůstaly po něm jen otázky, na které dodnes neexistují odpovědi.
Kapesník na opuštěné stezce
Dvanáctého listopadu 1945 vedl čtyřiasedmdesátiletý Middie Rivers loveckou výpravu v oblasti Bickford Hollow, zhruba šest kilometrů západně od města Bennington. Nebyl to žádný začátečník. Zkušený myslivec a dlouholetý znalec místního terénu se do hor vracel pravidelně, často pobýval v loveckém táboře svého zetě poblíž stezky Long Trail.
Osudný okamžik přišel kolem čtvrté hodiny odpoledne. Jeden z účastníků výpravy Riverse zahlédl, jak se po stezce vzdaluje opačným směrem, než kde se nacházel tábor. Od té chvíle ho už nikdo nespatřil. Když se do večera nevrátil, bylo jasné, že se něco stalo.
Rozběhlo se rozsáhlé pátrání, které se protáhlo až do podzimu. Na jaře 1946 objevil náhodný turista na stezce jižně od místa posledního pozorování Riversův kapesník. Byl to jediný hmatatelný důkaz, že se v té oblasti skutečně nacházel. Jeho tělo se nikdy nenašlo.
Červená bunda v soumraku
Paula Jean Weldenová se narodila 19. října 1928 ve Stamfordu ve státě Connecticut jako nejstarší ze čtyř dcer průmyslového inženýra Williama Archibalda Weldena.
Osudný 1. prosinec 1946 začal zcela obyčejně. Paula dokončila směnu ve školní jídelně Bennington College a převlékla se na krátkou procházku. Oblékla si červenou bundu, džíny a lehké tenisky – oblečení vhodné na mírné odpoledne, nikoli však na mrazivou noc, kterou meteorologové pro ten den předpovídali. Sbalila si jen to nejnutnější, nic nenasvědčovalo tomu, že by plánovala být pryč déle než několik hodin.
Část cesty k turistické stezce Long Trail ji svezl místní stavitel Louis Knapp. Na stezce pak potkala skupinku turistů, kteří jí poskytli základní orientační informace. A to je naposledy, kdy ji kdo viděl.
Druhý den ráno se neobjevila na vyučování. Rozběhlo se masivní pátrání a byla vypsána odměna pět tisíc dolarů. Přes veškeré úsilí však pátrací akce nepřinesla jedinou stopu. Paula Weldenová se ztratila beze svědků - a bez vysvětlení.
Muž, který se ztratil z autobusu
Na snímku: Autobusy Vermont Transit Line, podobné tomu, ze kterého 1. prosince 1949 zmizel James Tedford.
Prvního prosince 1949, přesně tři roky po zmizení Pauly Weldenové, se jihozápadní Vermont stal dějištěm další mrazivé záhady. Beze stopy zmizel osmašedesátiletý James Tedford, veterán první světové války.
Tedford se vracel z návštěvy příbuzných ve městě St. Albans. Rodina ho doprovodila na autobusové nádraží a viděla ho nastoupit do autobusu směřujícího na jih. Poslední spolehlivé svědectví o jeho pohybu pochází z Burlingtonu, kde si kolem půl sedmé večer krátce popovídal se známým před přestupem na spoj do Benningtonu.
Autobus dorazil do cílové stanice v pořádku. Jen jeden cestující chyběl. James Tedford v něm nebyl, přestože jeho zavazadla zůstala na místě nad sedadlem. Řidič později policii uvedl, že muž odpovídající Tedfordovu popisu mohl vystoupit v městečku Brandon, zhruba sedmdesát mil severně od Benningtonu. Policie v Brandonu skutečně prověřovala hlášení o starším muži, který se téhož večera podivně choval v centru města.
Pozdější novinové zprávy upozornily na to, že Tedford trpěl duševním onemocněním. Ani to ale nevysvětlilo, jak mohl zmizet z jedoucího autobusu, aniž by si toho kdokoliv všiml. Případ Jamese Tedforda se tak stal dalším střípkem do mozaiky nevysvětlených událostí, která se v oblasti Benningtonského trojúhelníku rychle rozrůstala. A brzy měla přibýt další dvě jména.
Dva týdny, dvě zmizení
Na snímku: Novinový článek o pátrání po osmiletém Paulu Jepsonovi, zmizelém v říjnu 1950 u Benningtonu. Policie prověřuje hlášení řidičky u státní hranice.
Dvanáctého října 1950 zasáhla Bennington další tragédie. Beze stopy zmizel osmiletý Paul Jepson, chlapec se speciálními potřebami. Jeho matka ho nechala přibližně na půl hodiny samotného v autě. Když se vrátila, sedadlo bylo prázdné. Rozběhlo se pátrání. Policejní pes zachytil chlapcův pach a sledoval ho po sousední silnici až ke křižovatce. Právě tam však stopa náhle skončila - Paul Jepson už nikdy nalezen nebyl.
Jen o šestnáct dní později, 28. října 1950, přišel další znepokojivý případ. Třiapadesátiletá Frieda Langerová zmizela během výletu se svým manželem a bratrancem v oblasti Somerset Reservoir. Byla to zkušená turistka, která terén dobře znala. Během pochodu však uklouzla a spadla do potoka, promočila se a prochladla. Bratranci řekla, že se rychle vrátí do tábora převléknout. Už se ale nikdy neobjevila.
Až 12. května 1951 objevili rybáři její ostatky přibližně pět a půl kilometru od tábora, v oblasti, která byla při původním pátrání prohledána jen zběžně. Tělo bylo ve stavu pokročilého rozkladu a pitva nedokázala určit přesnou příčinu smrti.
Zmizení Friedy Langerové se tak stalo jediným případem v rámci Benningtonského trojúhelníku, kdy byly nalezeny lidské ostatky. Odpovědi však nepřineslo.
Novináři a zrození legendy
Na fotografii: Frieda Langer, zkušená turistka z North Adams v Massachusetts, která v říjnu 1950 zmizela u Somerset Reservoir a byla nalezena mrtvá až na jaře 1951. Kolorováno
Během pátrání po malém Paulu Jepsonovi na podzim roku 1950 si místní novináři začali všímat znepokojivého vzorce. Zmizení dítěte totiž nápadně zapadalo do série tří předchozích případů, které se odehrály ve stejném regionu jihozápadního Vermontu. Otázka, zda jde o náhodu, nebo o něco víc, se poprvé dostala na stránky novin.
Dne 29. listopadu 1950 publikoval deník Bennington Evening Banner článek, který naznačoval, že tato oblast má svůj vlastní „Ztracený horizont“. Odkazoval přitom na populární román Jamese Hiltona z roku 1933 o lidech uvězněných v mystickém horském údolí v Tibetu. Média se postupně chopila spekulací a začala nabízet celou škálu vysvětlení - od působení sériového vraha přes útoky divokých zvířat až po paranormální jevy.
Terén, počasí a lidské omyly
Na ilustračním snímku je vidět Mohawk Lake s horou Roundtop Mountain v pozadí (foto Pieter Crow).
Odborníci na pátrání v divočině dnes upozorňují, že většinu zmizení v okolí hory Glastenbury lze vysvětlit bez nutnosti sahat k paranormálním teoriím. Klíčovou roli podle nich hraje kombinace hustých lesů s minimální viditelností, desítky neoznačených důlních šachet z 19. století a počasí. Horské oblasti Vermontu jsou známé rychlými a prudkými změnami klimatu. Strmý terén s hlubokými údolími a příkrými svahy navíc výrazně komplikuje pátrací akce a snižuje šanci na včasné nalezení ztracených osob.
U jednotlivých případů nabízejí odborníci konkrétnější vysvětlení. V případě Pauly Weldenové poukazují na nevhodné oblečení pro mrazivý večer a její omezené zkušenosti s horským terénem. Zmizení Jamese Tedforda může souviset s jeho duševní nestabilitou. Frieda Langerová mohla po pádu do ledového potoka utrpět zdravotní kolaps. A osmiletý Paul Jepson, dítě se speciálními potřebami, se mohl snadno zatoulat mimo bezpečnou oblast.
Přesto právě souhra těchto tragédií, jejich načasování a nedostatek jasných odpovědí vytvořily legendu, která přetrvává dodnes.
Od tragédie k literatuře
Na obrázku: Obálka románu Shadow Child (1987) od vermontského spisovatele a folkloristy Josepha A. Citra.
Zmizení Pauly Weldenové nezanechalo stopu jen v archivech policie a novin, ale mělo i překvapivě konkrétní dopad. Její otec William Archibald Welden veřejně a velmi ostře kritizoval způsob, jakým bylo pátrání vedeno. Tlak rodiny i veřejnosti nakonec přispěl k zásadní změně: v roce 1947 vznikla státní policejní složka Vermont State Police.
Příběh mladé studentky se zároveň hluboce otiskl do americké kultury. Spisovatelka Shirley Jacksonová reagovala na události povídkou The Missing Girl. K benningtonskému příběhu se o desetiletí později vrátila také jiná výrazná literární osobnost: Donna Tarttová označila zmizení Pauly Weldenové za jednu z inspirací svého románu Tajná historie z roku 1992.
Zájem o případ neutichl ani v moderní době. Film Shirley z roku 2020 režisérky Josephine Decker s Elizabeth Moss v hlavní roli volně dramatizuje období, kdy se Jacksonová případem zabývala.
Z původně lokálních tragédií se tak postupně stal fenomén, který překročil hranice Vermontu. Benningtonský trojúhelník dnes funguje jako součást amerického kulturního mýtu - na pomezí historie, literatury a kolektivní fascinace záhadami, které se nikdy nepodařilo definitivně vysvětlit.
Pět zmizení, žádné odpovědi
Mezi lety 1945 a 1950 zmizelo v jihozápadním Vermontu pět lidí za okolností, které se nikdy nepodařilo plně objasnit. Pouze v případě Friedy Langerové byly nalezeny lidské ostatky, jejichž pokročilý rozklad však znemožnil určit příčinu smrti. Ostatní příběhy skončily bez těl, bez stop a bez jednoznačných odpovědí.
Přestože pravda pravděpodobně leží v prozaických okolnostech - ve špatném počasí a chybných rozhodnutích, nikoli v nadpřirozených silách, mediální pozornost a pozdější literární i filmová zpracování vytvořily z reálných lidských neštěstí kulturní mýtus. Benningtonský trojúhelník se stal symbolem záhady, která přerostla původní fakta a začala žít vlastním životem v kolektivní představivosti.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚTrump varoval Írán před následky bez dohody, jednání v Ženevě se účastní nepřímo
V Ženevě dnes začalo druhé kolo nepřímých jednání mezi Spojenými státy a Íránem o jaderném programu Teheránu. S odvoláním na íránská státní média o tom informují tiskové agentury. Úspěch jednání podle íránského zdroje agentury Reuters závisí i na tom, zda se USA vyvarují nerealistických požadavků.
Česká medaile pro Rakousko. Švancer získal bronz
Bývalý český juniorský reprezentant Matěj Švancer, který od roku 2021 závodí za Rakousko, získal bronz v olympijském závodě v Big Airu akrobatických lyžařů. Vyhrál Nor Tormod Frostad, druhý byl v chumelenici v Livignu Mac Forehand z USA.
ŽIVĚZ Ruska a okupovaných území se podle Zelenského vrátily dva tisíce dětí
Z Ruska a Ruskem okupovaných částí Ukrajiny se do vlasti od začátku války vrátilo dva tisíce ukrajinských dětí. V úterý to podle agentury AFP řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Kyjev obviňuje Rusko, že od začátku invaze na Ukrajinu odvezlo okolo dvacet tisíc ukrajinských dětí.
Nečas vyhlíží "největší utkání našich životů". To první jsme Kanadě nechali, usmál se
Byl jediným z českých hráčů, kdo na Dány v předkole play off platil. A podobné je to po celou dobu olympiády. Martin Nečas mužstvo táhne, se třemi góly a čtyřmi přihrávkami patří mezi nejproduktivnější hokejisty turnaje a před čtvrtfinále proti Kanadě se snažil zachovat si pozitivní náladu.
Střelba kvůli rodinným sporům. Útočník zabíjel na hokejovém utkání
Nejméně tři mrtvé včetně podezřelého si vyžádala střelba během pondělního hokejového utkání školních týmů ve městě Pawtucket v americkém státě Rhode Island. Policie uvedla, že mezi obětmi jsou žena a její syn. Motivem střelby byly zřejmě rodinné spory. Od začátku letošního roku jde ve Spojených státech již o 41. masovou střelbu.