Spisovatel, který komentoval vraždy, jež sám spáchal. Johann „Jack“ Unterweger se z doživotně odsouzeného vraha proměnil v literární hvězdu a symbol „napraveného vězně“, jen aby po propuštění začal znovu zabíjet. Příběh muže, který dokonale obelstil rakouskou kulturní elitu, dodnes zůstává temnou lekcí o lidské manipulaci. Proč nikdo tak dlouho nechtěl vidět vraha za charismatickým autorem?
Když spisovatel píše o vraždách, které sám páchal
Podzim 1991. Ve studiu vídeňské stanice ÖRF sedí drobný muž ve světlém obleku. Klidným hlasem rozebírá sérii brutálních vražd prostitutek, které v posledních měsících šokují Rakousko i Los Angeles. Spisovatel a novinář Jack Unterweger hovoří o psychologii pachatele, jeho motivech i opakujících se vzorcích chování. Nikdo z posluchačů netuší, že muž u mikrofonu je právě tím, kdo v té době zavraždil nejméně devět žen – přesně tím způsobem, který právě analyzuje.
Jeho proměna z odsouzeného vraha v literární hvězdu a následný pád zpět za mříže patří k nejpodivnějším kriminálním příběhům druhé poloviny 20. století. Jak dokázal jediný člověk oklamat celý národ?
Když spisovatel píše o vraždách, které sám páchal
Podzim 1991. Ve studiu vídeňské stanice ÖRF sedí drobný muž ve světlém obleku. Klidným hlasem rozebírá sérii brutálních vražd prostitutek, které v posledních měsících šokují Rakousko i Los Angeles. Spisovatel a novinář Jack Unterweger hovoří o psychologii pachatele, jeho motivech i opakujících se vzorcích chování. Nikdo z posluchačů netuší, že muž u mikrofonu je právě tím, kdo v té době zavraždil nejméně devět žen – přesně tím způsobem, který právě analyzuje.
Jeho proměna z odsouzeného vraha v literární hvězdu a následný pád zpět za mříže patří k nejpodivnějším kriminálním příběhům druhé poloviny 20. století. Jak dokázal jediný člověk oklamat celý národ?
Dětství bez lásky
Na snímku: Policejní snímek Jacka Unterwegera z doby kolem roku 1975 před jeho prvním doživotním trestem za vraždu Margaret Schäferové, Rakousko.
Odpověď se začíná psát v rakouském Judenburgu, kde se Johann narodil 16. srpna 1950. Jeho matka je servírka a drobná podvodnice Theresia Unterwegerová, otce nikdy nepoznal. Chlapci není ani rok, když Theresia kvůli dřívějším podvodům nastoupí do vězení v Salcburku a malý Johann je na rok svěřen pěstounce. V únoru 1952 se Johanna ujímá jeho dědeček Ferdinand Wieser. Unterweger později tvrdí, že právě u něj zažil „peklo na zemi“ a že ho dědeček vodil na zlodějské výpravy hospodářských zvířat a nutil ho přihlížet svým sexuálním hrátkám. Úřední záznamy a sousedé však Ferdinanda Wiesera popisují jako nemocného muže s částečně ochrnutým obličejem, téměř slepého a trpícího plicním onemocněním a chronickou bronchitidou. Mnozí badatelé proto soudí, že Unterweger své dětství účelově přibarvil.
V polovině dospívání opouští Johann školu a začíná pracovat jako pomocný hotelový číšník. Kam však jde, tam následují i problémy - do svých čtyřiadvaceti let je celkem šestnáctkrát odsouzený. Dopouští se krádeží a vloupání, ale i kuplířství, útoků a sexuálních útoků na ženy. Jednoho z těch nejbrutálnějších se dopouští v květnu 1971 na prostitutce Monice H. v Salcburku. Tu Unterweger naláká do svého auta, odveze do močálů za městem, udeří ji kovovou tyčí do týlu, svleče, spoutá jejím spodním prádlem a kovovou tyčí ji sadisticky znásilní, zatímco se sám sexuálně uspokojuje. Oběti se podaří přivolat pomoc kolemjdoucích a Unterweger je zadržen, ale po pokusu o sebevraždu ve vazbě ho po krátkém pobytu na psychiatrii propouštějí, aniž by se vrátil do věznice.
Jeho vraždění začíná brzy poté.
První vražda a cesta do věznice
Na snímku: Vlevo Jack Unterweger u salcburského soudu, vpravo jeho první oběť, 18letá Margaret Schäferová, kterou zavraždil v prosinci 1974.
Prosinec 1974. Jack Unterweger se se svou přítelkyní Barbarou Scholzovou vloupá do domu jejích rodičů. Překvapí je však Barbařina sousedka, osmnáctiletá Margaret Schäferová.
Unterweger s Barbarou Margaret přemluví, ať nastoupí do auta, kde jí údajně celou situaci vysvětlí. V lese pak Unterweger nechá Barbaru čekat v autě a odvádí Margaret hlouběji mezi stromy. Tam ji sváže jejími punčochami, několikrát ji uhodí ocelovou tyčí do hlavy a nakonec ji uškrtí. Když se ujistí, že je mrtvá, naaranžuje scénu tak, aby vypadala jako sexuální napadení.
Policisté se však na jeho stopu dostanou poměrně rychle. V lednu 1975 je Unterweger zadržen ve Švýcarsku a následně vydán do Rakouska, kde čelí obžalobě z vraždy Margaret Schäferové i dalších trestných činů. 1. června 1976 ho Zemský soud v Salcburku uznává vinným a posílá na doživotí do vězení. Vše nasvědčuje tomu, že před ním leží dlouhý život za mřížemi. Jenže Jack Unterweger už tehdy začíná uvažovat o úplně jiné budoucnosti.
Zrození vězeňského spisovatele
Za zdmi věznice se Jack Unterweger postupně mění z anonymního doživotně odsouzeného vězně v člověka, o kterém se začíná mluvit. Píše nejprve povídky a básně, později divadelní hry a nakonec i autobiografický román. Jeho texty jsou nabité emocemi, líčením údajně traumatického dětství i výraznou dávkou sebelítosti. A právě tato směs drsnosti, syrovosti a patosu zaujme část rakouské kulturní scény.
Z anonymního doživotně odsouzeného vraha se začíná rodit „vězeňský spisovatel“, o kterém se mluví daleko za zdmi káznice. Jeho román Očistec se v roce 1988 dokonce dočká filmového zpracování. Úspěch završuje o rok později, kdy získává literární cenu Ingeborg Drewitzové určenou pro vězně, což dál posiluje obraz muže, který se údajně změnil a našel nový život skrze psaní.
Kampaň za propuštění
To, jak silně Unterwegerův nový obraz rezonuje, dokládá vlna podpory, která se kolem něj od poloviny 80. let zvedá. Už od roku 1985 žádají přední rakouští spisovatelé, novináři i umělci prezidenta Rudolfa Kirchschlägera, aby doživotní trest zrušil. Za odsouzeného vraha se staví jména, která později získají světový věhlas – například budoucí nositelka Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinek – i další literární osobnosti, například Günter Grass nebo šéfredaktor renomovaného časopisu Manuskripte Alfred Kolleritsch.
Ve svých dopisech prezidentovi zdůrazňují jediné: Unterweger už podle nich není nebezpečný kriminálník, ale výjimečný autor, na němž se může ukázat skutečný smysl resocializace. 23. května 1990 tak opouští Jack Unterweger brány věznice Stein. Poprvé po více než patnácti letech stojí na svobodě – a Rakousko ho vítá jako literární hvězdu.
Smrt se vrací do Vídně
Na snímku: Archivní snímek Blanky Bočkové, kterou Jack Unterweger zavraždil v září 1990 v Praze necelé čtyři měsíce po svém propuštění.
Necelé čtyři měsíce po svém propuštění přijíždí Jack Unterweger do Prahy. Ubytuje se v hotelu InterContinental, v Praze je oficiálně kvůli reportáži, neoficiálně však nikdo netuší, co přesně v české metropoli dělá. Po několika dnech nachází student v korytě Břežanského potoka na jih od Prahy tělo ženy. Ukáže se, že jde o devětadvacetiletou Blanku Bočkovou, prodavačku z řeznictví. Pitva potvrdí, že zemřela po brutálním napadení a následném uškrcení. Unterweger krátce po nálezu město opouští a vrací se do Rakouska.
I když je jeho bílé BMW 728 o několik měsíců později sešrotováno, rakouská policie ještě předtím stihne demontovat sedadla. Právě tam nachází klíčový důkaz: tři světlé vlasy ukryté pod potahem. Forenzní analýza DNA následně určuje shodu – patří Blance Bočkové.
Pražská vražda, do té doby spojovaná jen s neznámým cizincem, tak poprvé dostává konkrétní jméno. A zároveň představuje první doložený článek řetězce útoků, které se v příštích měsících rozjedou v Rakousku.
Série vražd v Rakousku
Mezi říjnem 1990 a květnem 1991 se v Rakousku odehraje série vražd, která později otřese celou zemí. Jack Unterweger během této doby zabije nejméně sedm žen, všechny pracují jako prostitutky. Scénář je vždy podobný: odvoz z města na odlehlé místo, násilný útok a uškrcení, často za použití kusů jejich vlastního prádla. Pachatel po sobě zanechává podpis tak výrazný, že není pochyb, že jde o práci jednoho vraha.
Inspektor Ernst Geiger z vídeňské kriminálky si jako jeden z prvních uvědomuje, že jednotlivé případy spojuje stejný rukopis. Rozřešení nakonec přichází nečekaně – z města, kde by to málokdo čekal. V Salcburku si kriminalista August Schenner vybavuje jméno Jack Unterweger. A spolu s ním i starý, nikdy neobjasněný případ vraždy prostitutky Maricy Horvathové z roku 1973. Zvedne telefon a vídeňským kolegům doporučí, aby se na někdejšího vězně podívali opravdu pozorně.
Jenže v té chvíli už je pozdě. Jack Unterweger sedí v letadle směr Spojené státy – a rakouská policie se ocitá v závodě s časem.
Tři vraždy v Los Angeles
Na snímku: Vlevo Jack Unterweger v LA v USA, vpravo oběti jeho americké série vražd z roku 1991: Shannon Exleyová, Irene Rodriguezová a Sherri Ann Longová. Koláž
V létě 1991 působí Jack Unterweger v Los Angeles jako zahraniční novinář. Pro rakouské magazíny má psát reportáže o kriminalitě a rozdílech mezi evropským a americkým pohledem na prostituci. Během svého pětitýdenního pobytu jsou nalezeny tři mrtvé prostitutky: pětatřicetiletá Shannon Exleyová, třiatřicetiletá Irene Rodriguezová a šestadvacetiletá Peggi Jean Boothová. Všechny tři byly uškrceny vlastní podprsenkou, všechny objeveny na odlehlých či opuštěných místech. V polovině července se Unterweger nenápadně zapisuje na let z Los Angeles do Evropy a vrací se do Rakouska.
Stahuje se smyčka
Zlom v případu nastává v roce 1991. Vídeňská policie si po počátečním tápání začíná spojovat jednotlivé indicie. Stopy ji nakonec dovedou k Unterwegerovi, po němž kriminalisté žádají doložit alibi na večery, kdy ženy zmizely. Ukazuje se, že podezřelý měl vždy dost času na spáchání vražd.
Během vyšetřování je manžel jedné z obětí po nocích terorizován tajemnými telefonáty. Mužský hlas mu v hádankách vykládá podrobnosti o vraždě jeho manželky i dalších žen.
V únoru 1992 už mají policisté dost vodítek ukazujících na Unterwegera a soud v Grazu na něj vydává zatykač. Razie však podezřelého v jeho bytě nezastihne. Najde nicméně další důkazy jako pouta, zbraně, diáře či vystříhané stránky z knihy o řecké mytologii či trestajících bozích, o nichž temný hlas po telefonu vyprávěl manželovi oběti. Unterweger mezitím prchá se svojí mladou milenkou přes Atlantik a usazuje se v Miami Beach. Tam se ještě pokouší na dálku zachránit situaci vykreslováním se rakouským médiím jako oběť honu na čarodějnice. Útěk však nemá dlouhého trvání, už na konci měsíce Unterwegera zatýkají Američané a Rakušan končí ve vazbě.
Soudní proces století
20. dubna 1994 začíná v rakouském Grazu proces, který tamní média rychle překřtí na „proces století“. Obžaloba viní Unterwegera z jedenácti vražd žen v Rakousku, Praze a Los Angeles. Většina důkazů je nepřímá, ale dohromady tvoří pevnou, těžko vyvratitelnou konstrukci: detailní rekonstrukce jeho pohybu, která znovu a znovu kopíruje poslední kroky obětí a shodný modus operandi, který se opakuje napříč zeměmi. A také fakt, že Unterweger nedokáže nabídnout přesvědčivá alibi.
Porota však slyší i forenzní nálezy, které případu dodají rozhodující váhu. Analýza DNA s pravděpodobností přes 99,99 procenta potvrzuje, že vlas nalezený v sedadle jeho bývalého BMW patřil Blance Bočkové. A na oděvu Heidemarie Hammererové z Bregenzu se nachází desítky vláken z červeného šálu – přesně takového, jaký měl Unterweger tehdy nosit.
29. června 1994 porota oznamuje výsledek: prostou většinou 6:2 shledávají Jacka Unterwegera vinným z devíti vražd. Soud mu ukládá jediný trest: doživotí bez možnosti podmíněného propuštění.
Poslední uzel
Na snímku: Oficiální plakát k rakouskému psychologickému thrilleru Jack (2015) režisérky Elisabeth Scharangové s Johannesem Krischem v titulní roli.
Hned další den, krátce po třetí hodině ráno, nacházejí dozorci Jacka Unterwegera oběšeného v jeho cele v grazské věznici. Provaz si zhotovil z tkaniček od bot a šňůry od teplákové soupravy a uvázal na nich stejný lodní uzel, jaký používal při vraždách prostitutek.
Ačkoli se Unterweger chystal odvolat, bylo mu zjevné, že veřejné mínění i velká část kulturní scény se od něj definitivně odvrátily. Právě to, že zemřel dříve, než mohl odvolací soud případ znovu projednat, dodává příběhu zvláštní právní pachuť. Formálně tak zůstal rozsudek nepravomocný a v soudních spisech se jeho proces uzavírá prostou větou, že řízení bylo pro smrt obžalovaného zastaveno.
Ve společenské paměti je však Jack Unterweger pevně zakořeněn jako sériový vrah - usvědčený shodným modem operandi, forenzními stopami i vlastním celoživotním vzorcem násilí.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚUkrajinci ovládli zpět 200 km čtverečních. Stojí za tím ruské potíže se Starlinkem?
Ukrajinské armádě se minulý týden podařilo získat zpět na 200 kilometrů čtverečních území. Uvedla to v pondělí agentura AFP s odkazem na svůj výpočet. Podle ní jde o nejrychlejší postup ukrajinské armády od léta roku 2023.
ŽIVĚMotoristé mají nového adepta na životní prostředí, ekologové se nad ním mračí
Novým kandidátem na post ministra životního prostředí za Motoristy je poslanec Igor Červený. Na tiskové konferenci po jednání vlády to v pondělí oznámil premiér Andrej Babiš (ANO), který už Červeného navrhl prezidentovi Petrovi Pavlovi.
FBI odmítl sdílet důkazy s Minnesotou v případu zastřelení zdravotníka
Americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) nebude sdílet informace a důkazy s vyšetřovateli státu Minnesota v případu zastřelení zdravotníka Alexe Prettiho federálními imigračními agenty v Minneapolisu. FBI minulý týden oznámil minnesotskému úřadu kriminálního vyšetřování (BCA), že s ním na vyšetřování nebude spolupracovat.
Legenda Dánů vypráví: Plekymu dlužím odvetu. Na Čechy si věří, zažil s nimi obří metu
Lars Eller nikdy neměl status superhvězdy, v NHL přitom odehrál úctyhodných 1159 zápasů (a v play off má dalších 112). Jako jediný Dán vyhrál Stanley Cup, svým gólem ho dokonce vystřelil. Na olympiádě je v 36 letech poprvé a dnes povede dánské hokejisty v předkole play off proti Česku. Odpovídal v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz a Hokej.cz.
ŽIVĚ11. den ZOH: Němci se zlobí, že přišli o medaili kvůli 17 centimetrům. Vonnová opustila nemocnici
Sledujte události a zajímavosti z dnešního dne na olympiádě v Miláně a Cortině d'Ampezzo.