Nejstarší zemědělci i sebevražední atentátníci. Termiti mě fascinuj, líčí vědec

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
Aktualizováno 10. 11. 2017 23:56
"Termiti se dokážou rozhodnout k sebeobětování a spáchají cílenou sebevraždu tak, aby ochránili své příbuzné. Stává se to pouze v bezvýchodné situaci, kdy již není šance na vlastní přežití," líčí v rozhovoru pro Aktuálně.cz entomolog Jan Šobotník, mezinárodně uznávaný odborník na stavbu a funkci hmyzího těla.
Foto: Archiv Jana Šobotníka

Co říkáte tomu, že dokument Svět podle termitů obdržel Velkou cenu Life Sciences Film Festivalu 2017? Podařilo se vám dokázat, že to jsou opravdu fascinující zvířata?

Ocenění filmu beru jako obrovskou poctu a doufám, že náš film nechá stopu alespoň v některých divácích, protože termiti jsou vskutku fascinující zvířata a jsem spokojený, že se mi jich podařilo do filmu tolik propašovat. Za úspěch jsem rád i kvůli režisérovi Janu Hoškovi a jeho obrovskému nadšení pro termití svět, i  kvůli kameramanovi Mariánu Polákovi, jenž musel veškerou techniku vláčet tropickými lesy. Nám biologům je v tropech dobře, ale méně již filmařům. Veškeré citlivé a drahé přístroje tu totiž dost trpí.

Podařilo se vám to velmi dobře, ostatně film vyznívá tak, že termiti patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co tu v živočišné říši máme.

Termiti jsou samozřejmě nejlepší, to snad musí po zhlédnutí filmu být jasné úplně každému! Ale teď vážně. Lidem připadají nejzajímavější ty organismy, s nimiž máme něco společného, nejvíce samozřejmě lidoopi, popřípadě opice nebo savci. Ale i na sociálním hmyzu si každý najde více zajímavostí než na hmyzu solitérním. Termiti mají navíc tu neoddiskutovatelnou výhodu, že stojí na samém okraji zájmu sociobiologů. Takže vědcům, kteří se jimi zabývají, to umožňuje dělat velké objevy.

Podle filmu Svět podle termitů to vypadá, že zkoumání tohoto hmyzu je celkem dobrodružná věc a že biologové se musejí umět ohánět nejen mikroskopem, ale i mačetou.

Můj kamarád Petr Jahoda s obrovskými zkušenostmi z tropů říkal strašně důležitou věc: Jakmile dojde na dobrodružství, je něco od základu špatně. My nejsme dobrodruzi, ale vědci, navíc k tomu ještě zhýčkaní Evropané. Naše cesty jsou dobře naplánovány, nevydáváme se do bílých míst na mapě, ale spíše tam, kde je možné bezproblémově pracovat. Takže bych chtěl diváky vyzvat, aby se na vědce nedívali jako na romantické figurky, ale jako na běžné smrtelníky, byť s neobvyklým zaměstnáním, které samozřejmě člověka jaksi formuje.

Jak těžké vlastně pro vědce je studovat život termitů, když jsou skryti v chodbách a komůrkách termitišť?

To je samozřejmě limit naší práce - pouze se domníváme, co se asi děje v uzavřeném systému termitích chodbiček, na základě pozorování v podmínkách, které jsou pro termity naprosto umělé. Děláme vše, co je možné, nicméně celou pravdu se nikdy nedozvíme.

Ve filmu říkáte, že svět by bez termitů vypadal úplně jinak, než jak ho známe. V čem hlavně?

Nerad bych se pouštěl na tenký led spekulací. Pokud se podíváme na současný svět, termiti mají vskutku ohromně drastický dopad na fungování planety v globální škále. A pokud by nebyli? Inu, těžko říct, byl by to jiný svět, nejspíš má pravdu můj kolega Petr Švácha, který náš film komentoval slovy: "Na světě by místo ošklivých termitů bylo mnohem víc krásných tesaříků."

V dokumentu rovněž zazní, že termiti se věnují zemědělství. Máte na mysli houbové zahrádky? A jak to přesně funguje?

Ano, termiti podčeledi Macrotermitinae a jejich houbové zahrádky jsou nejstarší skupinou zemědělců naší planety. Sežerou dřevo či trávu, jenže tyto materiály nedokážou efektivně trávit. Proto používají primární výkaly na stavbu houbových zahrádek, v nichž symbiotická houba využije značnou část dostupné energie odumřelých rostlinných pletiv na stavbu svého těla. Část této energie je pohlcena termity ve formě nepohlavních spor houby, což je organická tkáň s optimálním zastoupením živin. A až se houbová zahrádka vyčerpá, je znovu zkonzumována termity, prostor zahrádky je tak uvolněn pro novou a termiti zároveň využijí poslední zbytky energie rostlinné hmoty a sekundární výkaly použijí na stavbu svých hnízd.

Pozoruhodná je také zmínka o sebevražedných atentátnících mezi termity. Skutečně umí vybuchovat? Jak to provedou a za jakých okolností?

Ano, termiti se opravdu dokážou rozhodnout k sebeobětování a spáchají cílenou sebevraždu tak, aby ochránili své příbuzné. Stává se to pouze v bezvýchodné situaci, kdy již není šance na vlastní přežití. Zvolí proto poslední možnost, jak nepříteli ublížit. Roztrhnou své tělo, které často je, ale občas také není, doprovázeno uvolněním obranných látek. Tím nedají svou kůži lacino.

K čemu je termitům dobré roztrhnout své tělo, aniž by se tyto obranné látky uvolnily, tedy jakýsi sebevražedný atentát bez "výbušnin"?

Pravděpodobně to slouží pouze k potřísnění útočníka lepivým obsahem těla, jež zpomalí útok a umožní obráncům uzavřít útočníkům přístupové cesty do hnízda. I tak mohou zachránit životy mnoha dalších členů kolonie.

Jak je možné, že zatímco dělník může žít měsíce, voják několik roků, královna klidně žije desítky let? Chápu, je o ni dobře pečováno, ale ten rozdíl je přece jen značný…

To je jednou ze záhad, kterou se my vědci snažíme rozlousknout. Každého zajímá elixír nesmrtelnosti a termiti nám jej možná mohou pomoci najít. Mechanismy tohoto jevu zatím nejsou známy, nicméně kolegové v Japonsku se ho rozhodli prozkoumat pomocí čtení termití DNA i RNA. Musíme jim držet palce, vždyť kdo by nechtěl být věčně mladý! A nutno dodat, že královny termitů jsou nejdéle žijícím hmyzem. Nejdelší kontinuální pozorování královny potvrdilo dokonce věk 36 let! U mravenců je podle mých informací rekord 24 let.

Jak a kdy se rozhodne, že bude termit dělník, voják, král či královna? A jak je možné, že je pak podle toho vybaven? Dělník je malý, sterilní, voják má kusadla a jed a je rovněž sterilní, zato královský pár má tvrdé tělo, křídla a schopnost rozmnožování.

Ano, všichni členové termití kolonie jsou produktem genomu krále a královny, nicméně různé geny se u jednotlivých kast projevují různě. Obecně je zřejmé, že existuje jak genetická, tak i sociální složka kastovní diferenciace termitů. Víme, že stabilní proporce kast je udržována prostřednictvím tzv. primer feromonů - každá kasta produkuje látky, které zabraňují dosud nerozlišeným jedincům stát se příslušníky téže kasty. Takže vojáci blokují vznik nových vojáků, pohlavní jedinci brání vývoji pohlavních orgánů u ostatních členů kolonie. Tímto způsobem je udržována rovnováha a smír v kolonii.

Pakliže v rámci jednoho termitího společenství existuje jen jeden král a jedna královna, co se stane, když král či královna uhynou? Je tam nějaký tajný náhradník?

V tomto ohledu se liší primitivní a odvození termiti. Ti tzv. primitivní mají schopnost tvořit náhradní nebo doplňkové pohlavní jedince, smrt krále či královny je tedy jen drobnou komplikací. Naopak odvození termiti tento mechanismus postrádají, a smrt jednoho člena královského páru tedy znamená neodvratný zánik celé kolonie. Ale i zde existují výjimky.

Fascinující jsou také až sedmimetrová termitiště, která termiti vytvoří zrnko po zrnku. Jak je to možné, zvláště když pracují jen dělníci?

Tohle je jaksi nepochopitelné, neuchopitelné i pro mne. Termitiště mohou být vskutku gigantická a vznikají samozřejmě po několik dekád, drobnou, každodenní prací milionů termitů. Naprosto fascinující je uniformita vzniklých staveb, například Macrotermes jeanneli staví hnízda, která vypadají jako hliněná koule 1,5 metru v průměru, napůl zapuštěná do země, z níž vybíhá až šest metrů vysoký komín, který má vnitřní průměr stabilně mezi 25-30 centimetry. Jak je možné, aby slepí termiti postavili takovouto strukturu vždy stejně, je i pro mne záhadou.

Jan Šoborník (vlevo) před obřím termitištěm.
Jan Šoborník (vlevo) před obřím termitištěm. | Foto: Archiv Jana Šobotníka

Jak bytelné ty stavby jsou?

Termití hnízda jsou obecně velmi bytelná a bez vhodných nástrojů do nich neproniknete. My používáme sekery a pily, ve výjimečných případech, především v sušších biotopech, je nutný i pořádný krumpáč a notná dávka odhodlání. Živě si pamatuji nadšení z rozkopávání hnízd termitů rodů Cornitermes v Brazílii či Macrotermes v Kamerunu, nicméně s postupujícím věkem nechávám tyto aktivity raději na svých studentech a sám se věnuji spíše přípravě vzorků.

Jak složité vlastně pro výzkumníka je objevit v složitém systému termitiště komůrku s královnou?

Najít královnu není obecně složité, byť samozřejmě záleží druh od druhu. Nicméně u druhů, které staví ohraničená, jasně definovaná hnízda, to není problém. Stačí zkrátka sebrat celé hnízdo a probírat se jeho obsahem tak dlouho, až najdeme královnu…

Jak probíhá proces likvidace dřevěného domku termity? To ho sežerou? Nebo jen naporcují?

V této souvislosti je klíčové slovo "nenápadně". Termiti kolonizují dřevo buď skrze zemi - prokoušou či postaví chodbičky vedoucí do dřeva, nebo vzduchem, kdy přiletí jako okřídlení jedinci a založí ve stavebním dřevě kolonii. V obou případech se dále pohybují uvnitř dřevní hmoty, kterou postupně, nepozorovaně rozežírají tak dlouho, až ztratí své kýžené mechanické či estetické kvality…

Nejsou termiti v podstatě záporní hrdinové zvířecí říše? Říká se jim ostatně všekazové…

Všekazi jsou jen pro člověka, pro les jsou spíše "všedobři". Recyklují odumřelou rostlinnou hmotu, což je činnost veskrze pozitivní, samozřejmě ne v případě, že takto zrecyklují dům, ve kterém bydlíte. Jinak problém s destrukčním potenciálem termitů mají pouze ve vyspělých zemích, především v USA. V tropických oblastech jsou všichni na termity zvyklí. Bohatí lidé staví domy z betonu a chudí ze dřeva s tím, že je musí každou dekádu obnovit, to je normální koloběh života.

A co jejich kastovní systém - dělníci a vojáci, žijící pár týdnů a makající na královský pár, jenž si v blahobytu žije klidně desítky let?

Despocie je něco, co se ve zvířecí říši zkrátka nevyskytuje. Je asi iluzorní, že bychom se my, lidé, dokázali vzdát těchto antropomorfismů (přisuzování lidských vlastností živočichům či věcem - pozn. red.), ale jakkoliv jsou zvířata bytosti podobného typu jako my, přece jen je hmyz velmi jednoduchý a nemůžeme mu přisuzovat třeba lidskou touhu po svobodě a podobně.

Ono je to s touhou po svobodě ošemetné i u lidí, například z pohledu Evropana je Čínská lidová republika vskutku odpornou orientální despocií, zatímco pohled zevnitř nám nabídne zcela odlišný náhled na věc - zkrátka souručenství lidí, kteří jsou uvnitř daných mantinelů šťastní a prožívají stejné radosti jako my, aniž by postrádali svobodu, které se my Češi tak lehkovážně zbavujeme ve prospěch různých podnikatelských stran a nečitelných chimérických projektů.

Trailer dokumentu Svět podle termitů. | Video: Life Sciences Film Festival
 

Právě se děje

Další zprávy