Pozitivní nálada, laskavé chování i dostatek volného času na příbuzné. Vánoce na člověka kladou nemalé nároky a vedle finančních výdajů tak vysávají i značné množství duševní energie. "Pro lidi v produktivním věku, kteří už žijí samostatně bez rodičů a mají vlastní děti, bývají svátky čím dál víc o starostech než radostech a často se spíš těší, až skončí," říká psycholog Zdeněk Krpoun.
Může za to podle něj i skutečnost, že se lidé v éře materiálního blahobytu srovnávají s ostatními. Řeší, kolik kdo dětem nadělil dárků pod stromeček nebo kolik peněz kdo utratil za dárek pro partnera. S tím souvisí také fakt, že Vánoce mají v konzumní společnosti silný marketing. Z médií se během adventu začnou valit obrazy štědrovečerní pohody a rozzářených očí při rozbalování dárků. Realita přitom často připomíná zápas s časem, zoufalé úsilí stihnout všechno od umytých oken přes voňavé vanilkové rohlíčky až po nazdobený stromeček.
"Reklamy v televizích, na internetu i na billboardech nám ukazují, že v tomto období máme být šťastnější a trávit čas společně v teple domova. Určují, jaké zvyky máme o Vánocích dodržovat nebo jaké zboží nakupovat. Snaha alespoň částečně dostát těmto nárokům lidem přináší velký stres. Několika svátečním dnům předchází náročná příprava, a navíc jsou výrazným vybočením z naší rutiny. Podobně jako při dovolené bychom se během nich měli na chvíli zbavit našich zlozvyků, což je ovšem dost těžké," zdůrazňuje psycholog.
Stres i vztahové konflikty s nejbližšími letos lidé navíc zažívali během celého roku, protože je pandemie koronaviru nedobrovolně vytrhla z pracovní i osobní rutiny a uzavřela v rodinných kruzích, odkud není úniku. "Jakoukoli situaci, ve které se ocitneme nedobrovolně, třeba vinou vlády, máme tendenci přijímat hůř a stavět se do opozice. Na jednu stranu člověk kolikrát říká, jak svého partnera a děti miluje, jak je škoda, že spolu tráví málo času, ale když najednou nesmí do práce a musí trávit všechen čas doma, vnímá to spíš jako problém než příležitost," přibližuje Krpoun.
Během Vánoc tak mnoho rodin čeká ponorková nemoc, se kterou se nesčetněkrát potýkaly už v uplynulých měsících. "Kdykoli spolu trávíme víc času, vzniká přetlak. Často si nemáme co říct nebo si toho naopak říkáme až moc a býváme překvapení, jací naši blízcí ve skutečnosti jsou, ať už mluvíme o partnerech, nebo o dětech. Najednou je vidíme v situacích, ve kterých běžně fungují bez nás, takže je lépe poznáváme, ale zároveň z toho můžeme být otrávení, a někdy dokonce zjišťujeme, že spolu žít vlastně nechceme, což u partnerů může ústit v nevěry nebo rozchod či rozvod," upozorňuje psycholog.
Omezování rodinných sešlostí přinese zklamání
V době, kdy vláda kvůli šířící se pandemii nabádá k omezování sociálních kontaktů, zejména se staršími příbuznými, budou podle něj lidé zároveň hodně zvažovat, jestli sváteční rodinnou sešlost uspořádat v tak hojném počtu, jak je zvykem. Zatímco někteří budou během Vánoc a později i při novoročních oslavách hledat kreativní způsoby, jak se s blízkými fyzicky potkat koronaviru navzdory, u části společnosti převládne strach, který však následně může vyústit ve frustraci.
"Ti, co vládním opatřením dostojí, protože se budou bát, že by své blízké nakazili, v sobě budou mít velké pnutí. Existují rodiny, ve kterých některé příbuzné potkáte třeba dvakrát za rok. Jednou, když mají narozeniny, a podruhé právě o Vánocích. Pokud je lidé kvůli dodržování opatření neuvidí, budou po svátcích čelit zklamání a mrzutosti," upozorňuje Krpoun.
Podotýká, že senioři, včetně těch žijících v párech, patří ke skupinám obyvatel, které během svátků nejvíc čelí pocitům osamělosti. Odchod do důchodu totiž bývá spojený se ztrátou sociálních kontaktů, které člověk v produktivním věku získává díky práci. Izolaci však mohou v období Vánoc intenzivně prožívat také lidé ve středním věku, kteří se rozvedli a nového partnera zatím nemají. "Nejčastěji to bývají muži, kteří se odstěhovali od rodiny a děti vídají například jen dvakrát do měsíce o víkendech. Pro ty, kteří se rozvedli letos a prožijí tak první Vánoce bez nukleární rodiny (model domácnosti, kde žijí manžel, manželka a jejich děti, pozn. red.), mohou být svátky obzvlášť náročné," zmiňuje psycholog.
Skupiny, kterým o Vánocích hrozí izolace, se někdy současně zdráhají jiné lidi požádat, aby je na svátky vzali k sobě. "Osamělí lidé často propadají dojmu, že by ostatní otravovali. Mají pocit, že jsou pro druhé přítěží. Také čelí vyššímu riziku výskytu duševních onemocnění, které se na podzim a koncem roku objevují častěji. V tomto období narůstá četnost depresivních a úzkostných symptomů i sebevražd," varuje Krpoun.
Dodává, že východisko z osamělosti mohou izolovaní lidé najít v tom, že o Vánocích pomohou potřebným. "Ve své terapeutické praxi jsem potkal klienty, kteří smysl svátků našli v tom, že podpořili děti v dětském domově. Na vánočním stromečku v centru města si utrhli jedno z přání od dítěte v ústavní péči a pak mu vytoužený dárek poslali. Jiní zase darovali peníze lidem bez domova. Když lidé během Vánoc zaměří svou pozornost na někoho, komu je výrazně hůř než jim, může to pomoct i jim samotným," vyzdvihuje psycholog.
Individualisté na sebe během Vánoc kladou přehnané nároky
Obecně z jeho pohledu platí, že čím větší je člověk individualista, tím větší tlak a nespokojenost během Vánoc zažívá. "Takoví lidé na sebe o svátcích kladou přehnané nároky. Svému okolí by ale paradoxně víc prospěli tím, kdyby překonali zahleděnost do sebe. Jenom v takovém případě totiž mohou začít skutečně vnímat potřeby druhých. K tomu se ale člověk v dnešní době mnohdy dopracuje až potom, co zažije něco, co ho hluboce zraní," popisuje Krpoun.
Přestože se stal koronavirus zkouškou, která společnost přiměla na chvíli přibrzdit v individualistickém a konzumním životním stylu, většina lidí se k němu podle něj po pandemii vrátí. "Osmdesát až devadesát procent populace teď sice zatne zuby, omezí se, o Vánocích bude s příbuznými často mluvit o tom, že svátky nejsou jen o dárcích a že jich dřív nakupovali až moc, ale po pandemii se vrátí do starých kolejí. Jsou to lidé, kteří v době krize sice museli zůstávat doma, ale pořád měli stabilní příjem," tvrdí psycholog.
Na druhou stranu se ovšem najde i malá část obyvatel, kteří změní svůj život, přestanou se tolik orientovat na materiální hodnoty a budou se více zaměřovat na životní prostředí nebo na spoluobčany, kteří žijí v nedostatku. "Lidé, kteří přehodnotí svůj přístup, se najdou hlavně mezi těmi, co letos ztratili nejvíc. Mezi těmi, kteří kvůli koronaviru přišli o někoho blízkého, nebo těmi, co se kvůli vládním opatřením ocitli v ekonomické nouzi," uzavírá.
