Terapeutka: Z rozvodu bývají vyděšenější rodiče než děti, těm se někdy dokonce uleví

Hana Fořtíková
13. 12. 2020 17:07
Je důležité rozchod dětem vysvětlit a být nadále rodičem, o kterého se mohou opřít. Nechtějme po dětech, aby mámě či tátovi stranily, trhá je to na kusy, říká dětská psychiatrička Lucia Vašková. O zlých a dobrých macechách i o tom, jak se o Vánocích navzájem více sblížit, mluví v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Foto: iStock

Blíží se Vánoce. Nastavují nám zrcadlo ideálních rodinných vztahů? A promítají se nějak specificky do vaší praxe?

Vánoce jsou rodinné svátky, čas, kdy se můžeme zastavit, vnímat rodinnou atmosféru, být spolu a u sebe. Právě proto plynou z Vánoc častá očekávání, která situaci komplikují. Lidé jsou pod tlakem, aby si Vánoce užili, aby bylo všechno hlavně hezké a příjemné. Očekávání ale můžou být v rozporu s realitou, hlavně tehdy, když lidé nejsou doma spokojení. S blížícími se Vánocemi může nepříjemný tlak narůstat a nejeden rok se mi stalo, že lidé před Vánocemi chodili na konzultace mnohem častěji než během roku. Díky tomuto tlaku jsou mnozí mnohem ochotnější své vztahy řešit, aby si Vánoce nakonec doopravdy mohli užít.

Chtěla jsem s vámi mluvit o rozchodech. Bohužel, Vánoce Nevánoce, řada lidí nachází řešení své nespokojenosti v tom, že spolu dál nebudou. Jak dětem co nejlíp vysvětlit rozchod rodičů?

Dle mého názoru je potřeba být k dětem upřímní a vysvětlit jim, proč jdou rodiče od sebe. A ubezpečit je, že jejich rozchod absolutně nesouvisí s nimi, že ony nic špatného neudělaly.

I když je rozvod bolestivá záležitost, je potřeba si uvědomit, že děti jsou velmi flexibilní a často reagují na novou situaci mnohem "plastičtěji" než my dospělí. Pokud rozchodem projdou rodiče důstojně, děti to zvládají dobře. Menším dětem stačí jednoduché vysvětlení: už si s maminkou nerozumíme, už se nemáme tolik rádi jako dřív.

Možná se vyplatí při vysvětlování nezabřednout příliš hluboko…

Je dobré se vyhýbat vzájemnému pomlouvání a nezatahovat děti do žabomyších válek. Spousta rodičů ale dětem rozvod nebo rozchod vůbec nevysvětlí. Znám několik dětí, které mi jenom řekly, že táta odešel, a nikdo jim pořádně nevysvětlil proč. Další důležitá věc je ubezpečit děti, že ani o jednoho rodiče nepřijdou. A umožnit kontakt s rodičem, jak děti potřebují. Často pro děti není ani tak důležité množství času společně stráveného, ale je důležité dětem dát pocit bezpečí a to, že i když si rodiče spolu nerozumí, rodiči zůstanou. Je důležité být nadále rodičem, aby cítily, že se můžou o nás opřít, že tam pro ně jsme, i když si najdeme nového partnera či partnerku.

Je něco, co často slýcháte od dětí, jejichž rodiče se rozcházejí nebo jsou rozvedení? 

Moje zkušenost je, že většinou jsou z následků rozvodu rodiče vyděšení víc než děti samotné. Často je pro děti mnohem náročnější fáze před rozvodem, kdy to doma mezi rodiči vře. Když rozvod proběhne v poklidu a dětem se situace vysvětlí, i když to není příjemné a není to, co by si přály, dokážou se na novou situaci adaptovat, někdy rychleji než samotní rodiče.

Co děti po rozchodu ale nesou těžce, jsou situace, kdy jsou zatažené do konfliktu mezi rodiči. Rozchody často neprobíhají v poklidném duchu, jedna strana je zhrzená nebo muž a žena mají mezi sebou různé křivdy a bolístky a svoji vzájemnou zášť si vylévají před dětmi, a dokonce se je snaží očkovat proti druhému rodiči. Nemusí to být napřímo, stačí, že si jeden rodič chce ze svého dítěte udělat spojence vůči nepříteli na druhé straně. Jenže děti, pokud rodiče aspoň v rámci normy fungují, mají rády oba rodiče a je pro ně nepříjemné poslouchat jejich osočování nebo pomlouvání. Ono tím nutíme děti postavit se jenom na jednu stranu… A to je většinou trhá zevnitř na kusy. Bohužel, tato situace je velmi častá.

MUDr. Lucia Vašková

MUDr. Lucia Vašková
  • Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, specializuje se na dětskou psychiatrii.
  • Osm let pracovala jako dětský psychiatr v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Následně jako vedoucí lékař pro pedopsychiatrickou ambulanci v Institutu neuropsychiatrické péče.
  • Momentálně má svoji soukromou praxi v Centru zvyšování psychické odolnosti, kde se věnuje jak dětem, tak jejich rodičům a rodinným konzultacím.
  • Spolu s manželem Janem vedou partnerskou poradnu a vyučují semináře zaměřené na partnerské vztahy a na výchovu dětí. Lektorují i semináře praktické filozofie.
  • S mužem vychovávají dva vlastní syny. Manžel má z prvního manželství dvě starší děti, z nichž syn s nimi žije ve společné domácnosti.

Jak podle vás partnerský vztah rodičů a jeho podoba, jeho kvalita, ovlivňují děti do života?

Docela zásadně. Přes rodiče se děti učí, jak celkově fungovat ve vztazích, máma a táta nám dávají prvotní představu o životě a světě kolem nás. Předávají základní vzory chování a řešení situací. Děti vidí, jak rodiče řeší všechny možné situace, je to pro ně prvotní vzor ve smyslu: takhle se to dělá, takhle se to řeší, ať už je to cokoliv. Takhle se řeší, kam pojedeme na dovolenou, co na dovolené budeme dělat… Jak a o čem se doma mluví a naopak nemluví. Co je přijatelné a co ne. Jak se řeší konflikty, jak reagujeme na druhé, když nejsou v pohodě.

Předpokládám, že to vše se do dětí vepisuje naprosto podvědomě.

To je právě důležité. Toto všechno děti nasají automaticky jako houby v raném dětství a podvědomě to pak používají ve svém životě stylem "takhle se to dělá, takhle se žije".

Partnerský vztah rodičů ovlivňuje celkovou atmosféru v rodině, když se neustále hádají a bojují spolu, děti kvůli tomu vyrůstají v napětí a nejistotě. Pro děti je důležitý pocit stability a bezpečí. To neznamená, že hádky jsou špatně, ale je rozdíl mezi bojem a konstruktivní hádkou. Je dobré, když se děti naučí, že na svět se dá dívat z různých stran, že je normální, že máma a táta mají rozdílné názory. Ale je důležité umět své rozdílné pohledy na věc propojit, a ne je používat proti sobě. Je potřeba, aby se děti naučily, že hádky občas k životu patří, ale že je i cesta, jak jimi projít, a když to obě strany dobře propojí, můžou mít lidi k sobě blíž.

To ovšem každý nedokáže…

Ano. Na druhé straně, když se rodiče často hádají a pak se rozejdou, děti to až tak moc nepřekvapí a někdy se jim může i ulevit. Občas, když se dětí rozvedených rodičů zeptám, jak rozchod zvládají, kupodivu někdy odpovědí, že jsou rády, že máma i táta jsou víc šťastní a oni mají doma větší klid a pohodu.

Mnoho rozejitých či rozvedených si najde nový vztah a k novému partnerovi zpravidla patří i jeho děti. Příběhy ukotvené v naší kultuře - a o Vánocích nejeden uvidíme na televizních obrazovkách - přinášejí mnoho obrazů zlých macech. Jak se jí nestát?

První důležitá věc je nesklouznout do role náhradního rodiče. Sám pojem nevlastní rodič je trošku zavádějící a nutí nás se vnímat jako rodič náhradní. Moje zkušenost je, že není vůbec lehké najít rovnovážnou polohu a nastavení vůči nevlastním dětem. Často klientům pomůže uvědomění, že to nejde hned, že musí funkční vztah k nevlastním dětem hledat. A nebát se nevlastním dětem přiblížit, krůček po krůčku. A přepsat si v sobě obraz o zlé maceše, změnit sám k sobě postoj, dát si šanci být "dobrá macecha".

Tedy nesnažit se dělat "novou, náhradní maminku" či "nového tatínka"…

Podle mě je nejlepší si začít s dítětem svého partnera či partnerky vytvářet vztah jako člověk k člověku. A dát tomu čas, aby se vztah mohl vyvinout, dát si prostor, abychom si k sobě mohli najít cestu, a nikam nikoho netlačit. Jde o běh na delší trať. Mně na začátku s dětmi mého muže hodně pomáhalo říkat si, že ten vztah si musíme vybudovat postupně, krůček po krůčku. A netlačit ani sebe, ani je, abychom si hned super rozuměli.

Vy jako nevlastní rodič nemáte za nevlastní děti odpovědnost, a tím pádem ani taková práva jako rodič vlastní a dítě to cítí. Čím víc se snažíte zastoupit roli rodiče, tím máte u dítěte menší autoritu…

… a narážíte.

Ono je někdy velmi těžké najít tu správnou hranici, obzvlášť když jsou nevlastní děti malé a vy o ně pečujete. Ale na druhé straně zase nejste zatížení rodičovskou odpovědností a do nevlastních dětí si neprojektujete spoustu věcí jako do těch svých, jako je například vlastní selhání, když jim něco nejde. Takže v něčem ten vztah může být daleko svobodnější, můžete se v něm víc projevit a právě nebýt tak ponořený v roli. Když na to jdete jako člověk k člověku, je šance si s nevlastními dětmi vytvořit fajn vztah. Pak nemusím být macecha, ale Lucia nebo Anežka.

Ne vždycky jdou věci hladce a téma moje děti versus tvoje děti může být třecí plochou a příčinou konfliktů mezi partnery.

To je druhá důležitá věc, umět náročné situace vykomunikovat s partnerem. Je přirozené, že jako rodič máte ke svým dětem úplně jinou toleranci než k dětem nevlastním. Může být úlevné si uvědomit, že je v pořádku, že jako "macecha" necítíte k nevlastním dětem stejné pocity jako ke svým vlastním potomkům, a už vůbec nevnímáte situace stejně jako váš partner. Je zcela běžné, že jako nevlastní rodič máte na nevlastní děti přísnější měřítka než vlastní rodič. A není to špatně. Právě naopak. Když se partneři naučí tyto rozdíly brát jako něco normálního, můžou z toho dokonce těžit. Jako nevlastní rodič můžete pomoct svému partnerovi například ukázat, jak stavět funkčnější hranice.

Když však jde o důležitá rozhodnutí ohledně budoucnosti dětí, je potřeba rozhodování nechat na biologických rodičích.

Jaké další přešlapy, chyby a omyly vidíte z vaší zkušenosti, že lidé dělají, pokud jde o nevlastní děti?

Kromě nástrahy nesklouznout do role náhradního rodiče vidím problém v tom, když v takzvaných patchworkových rodinách (také zvaná "znovu složená" či lidově "druhá parta"; jde o novou rodinu vzniklou seskládáním částí rodin, které zůstaly po rozchodech a rozvodech - pozn. red.) nedojde k plnému propojení mezi partnery a uvnitř nové rodiny vznikají koalice - "já a moje děti" a "ty a tvoje děti". Nevlastní děti jsou pak častým zdrojem konfliktů mezi partnery.

Jeden z důvodů, proč se nedaří vytvořit funkční novou rodinu, vidím v tom, když se rodiče cítí provinile za to, že se rozpadla jejich původní rodina. Kvůli pocitu viny mají problém se opravdu otevřít novému vztahu, jít do něj naplno. Jsou ke svým dětem extrémně tolerantní, často až bezhraniční, a nezdravě je rozmazlují. Někdy si kvůli své provinilosti nedokážou s nevlastními dětmi ani s dětmi vlastními, které mají s novým partnerem, vytvořit hlubší vztah, což se taky velmi projevuje na domácí atmosféře mezi novými partnery a celkovém pocitu domova v nové rodině.

"Pocit domova", který zmiňujete, nás opět vrací k Vánocům jako svátkům rodiny. Hřejivé, naplněné a láskyplné vztahy by chtěl mít asi každý. Jakých pár - třeba malých - krůčků může k tomu cíli každý z nás ve své ať už úplné, neúplné, nebo patchworkové rodině udělat?

Nemít strach udělat první krok k přiblížení. Popřípadě složit zbraně a snažit se věci změnit. Určitě nedoporučuji měnit druhého, ale hledat, co můžu udělat pro to, abych přispěla k příjemné vánoční atmosféře já. Je důležité respektovat, co druhým vadí, netlačit je do věcí, co se jim nelíbí, hledat, jak to udělat, aby každý z nás byl doma spokojený.

Mohlo by vás zajímat: Přibývá dětí s ADHD

Je spousta skvělých nápojů, které mají krásné barvičky, ale obsahují látky, které ovlivňují pozornost dětí, upozorňuje psycholog Martin Hofman. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

před 42 minutami

Italský Senát těsně vyslovil důvěru vládě premiéra Conteho, který přestál i pondělní hlasování Poslanecké sněmovny

Zdroj: ČTK
před 50 minutami

Tucet členů národních gard USA bylo postaveno mimo službu

Tucet příslušníků amerických národních gard, kteří měli ve středu posílit bezpečnost inaugurace zvoleného prezidenta Joea Bidena, bylo postaveno mimo službu. Stalo se tak po prověrkách, které mimo jiné zkoumaly možné vazby na krajně pravicový extremismus. Podle Reuters to řekli představitelé Pentagonu.

Mluvčí Pentagonu uvedl, že se prověrky nezabývaly jen možnými vazbami na extremistické skupiny.

Jeden příslušník gard byl postaven mimo službu kvůli znepokojivým textovým zprávám, zatímco jiný byl nahlášen úřadům telefonicky. Reuters to sdělil generál v čele úřadu národní gardy Daniel Hokanson.

Do Washingtonu míří na inauguraci, která se uskuteční ve středu, asi dvaapůlkrát více členů národní gardy než v minulých letech. Federální úřad pro vyšetřování (FBI) přitom posuzoval jejich profil ještě nad rámec obvyklých prověrek, jimiž prochází standardně všichni členové ozbrojených sil USA. Zjišťoval mimo jiné, zda některý z nich v minulosti nečelil obviněním v případu spojeném s terorismem. Dříve dnes ministr obrany Christopher Miller řekl, že americké úřady nemají informace o tom, že by při inauguraci "hrozila hrozba zevnitř".

před 59 minutami

Basketbalistky USK schytaly v Eurolize debakl

Basketbalistky ZVVZ USK Praha podlehly v domácí "bublině" v hale na Královce v utkání 4. kola Evropské ligy Fenerbahce Istanbul vysoko 70:99 a nedokázaly soupeři oplatit porážku 70:77 z prosincového turnaje v Turecku. O udržení naděje na postup do březnového čtvrtfinále bude hrát tým trenérky Natálie Hejkové ve čtvrtek od 19:00 proti Lyonu, který má stejně jako Fenerbahce o bod více než Pražanky.

V celku vítěze tři hráčky předvedly dvacetibodový střelecký výkon - Kayla McBrideová (26), Alina Jagupová (23) a Cecilia Zandalasiniová (20). Z domácího týmu se nejvíce dařilo Kateřině Elhotové s 19 body.

Pražanky se musely obejít bez americké opory Alyssy Thomasové a držely s tureckým celkem krok jen do osmé minuty, kdy byl stav ještě 13:18. Pak ale Fenerbahce uhrálo osmibodovou šňůru a naděje domácího výběru se postupně začaly rozplývat.

Problémy jim dělaly hlavně McBrideová s Jagupovovou a do poločasové přestávky šly suverénky české basketbalové scény s mankem 27:59. Na začátku třetí čtvrtiny prohrávaly i nejvyšším rozdílem v utkání o 33 bodů. Slabou náplastí mohlo být pro USK, že třetí i čtvrtou čtvrtinu těsně vyhrál a také se těsně ubránil stovce inkasovaných bodů.

Evropská liga basketbalistek - 4. kolo:

Skupina B (Praha - hala Královka):

USK Praha - Fenerbahce Istanbul 70:99, Gdyně - Lyon 76:79

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Nymburk prošel do osmifinále LM z druhého místa

Basketbalisté Nymburka podlehli v závěrečném 6. kole základní skupiny B tureckému celku Tofas Bursa 97:103 a postoupili do osmifinálové fáze Ligy mistrů ze druhého místa. Soupeř pořadí v tabulce ovládl, francouzský Dijon i přes výhru na Kypru nad Keravnosem klesl při shodném zisku 10 bodů vinou nejhoršího skóre ze vzájemných zápasů na nepostupovou třetí příčku v minitabulce tří týmů.

Soupeře pro osmifinálovou skupinu se tým trenéra Orena Amiela dozví při losování 2. února. Další sérii zápasů začne šestnáctinásobný český šampion přesně o měsíc později.

Úvod utkání patřil Omaru Prewittovi, který se rozehrál dvěma trojkami, za čtyři minuty měl na kontě 12 bodů a zařídil vedení 15:8. Nymburk v první čtvrtině vedl i o deset bodů, ale Tofas bojující o klíčovou výhru se ve druhé části přiblížil i na dva.

Domácí už ale soupeře do vedení v první polovině utkání nepustili. Na rozdíl od něj hráli s jistotou, že jim při shodě okolností vezme postup jen porážka téměř o 60 bodů. Nymburk dokonce ke konci druhé čtvrtiny podruhé v utkání unikl i do desetibodového náskoku.

Touha Tofasu po play off ale vyústila ve třetí desetiminutovce v obrat. Týmy se pak přetahovaly o nejtěsnější vedení. Domácí šli ještě do vedení 87:82, ale soupeř odpověděl sedmibodovou šňůrou a vybojoval vítězství. Zařídil ho 27 body Tomislav Zubčič. Domácím nestačilo Prewittových 24 bodů.

Basketbalová Liga mistrů - 6. kolo:

Skupina B:

ERA Nymburk - Tofas Bursa 97:103 (30:26, 57:52, 78:79)

Nejvíce bodů: Prewitt 24, Hruban 17, Dalton 15 - Zubčič 27, Akoon-Purcell 23, Christon 19. Fauly: 21:30. Trestné hody: 41/31 - 28/19. Trojky: 14:10. Doskoky: 38:33.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Kandidát na ministra zahraničí USA Blinken: Čína je největší diplomatickou výzvou Spojených států

Čína je bezpochyby největší diplomatickou výzvou pro USA ze všech světových zemí. Na slyšení v Senátu to dnes řekl kandidát na ministra zahraničí v nastupující administrativě Joea Bidena Antony Blinken. Naléhavou zodpovědností USA je podle něj zabránit Íránu v nabytí jaderných zbraní, k návratu Spojených států k jaderné dohodě s Teheránem z roku 2015 však podle něj v blízké budoucnosti nedojde.

Dosluhující prezident Donald Trump podle Blinkena učinil správně, když zaujal tvrdý postoj vůči Číně, protože ta pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga začala dávat jasně najevo svou asertivitu a snahu stát se vůdčí světovou velmocí. Kandidát na funkci šéfa diplomacie však vyjádřil nesouhlas s Trumpovou strategií.

"Musíme čelit Číně z pozice síly, ne slabosti," řekl Blinken, což podle něj znamená "spolupracovat se spojenci, a ne je pomlouvat, podílet se na chodu mezinárodních institucí a vést je, namísto toho, abychom z nich ustupovali". Kandidát na ministra zahraničí rovněž prohlásil, že podle jeho názoru existuje základ pro vybudování takového postoje vůči Číně, s nímž budou souhlasit zástupci obou hlavních politických stran.

USA jsou podle něj připraveny vrátit se k jaderné dohodě světových mocností a Íránu o omezení íránského jaderného programu (JCPOA), od které Trump odstoupil. Podmínkou je však to, aby Teherán začal znovu respektovat závazky, které mu dohoda ukládá. "Od toho jsme ještě daleko," poznamenal.

Zdroj: ČTK
Další zprávy