Aktuálně.cz: Vašimi životními láskami jsou chemie a hudba. Jak to jde spolu dohromady?
Jan Hrubeš: Dohromady to jde tak, jak já si řeknu, že to dohromady půjde. Není problém dělat obě věci najednou. Důležité je rozvrhnout si čas tak, abych měl čas na kontrabas i na chemii. Navíc jsem slyšel, že tříbení muzikálního myšlení a hra na hudební nástroj posouvá člověka dál i ve vědeckém myšlení, zkrátka že to vylepšuje mozek. Takže se to vlastně i doplňuje. Samozřejmě to není tak, že bych na kontrabas hrál v laboratoři, nebo při koncertě něco…
A.cz: …něco nechal vybuchovat…
Ano, i když je dnes mnoho koncertů, kde pořád něco vybuchuje a čmoudí, ale to je trochu jiný žánr, než já provozuji.
A.cz: Středoškolská léta jste absolvoval na náročném Gymnáziu Dašická v Pardubicích. Vy jste však vedle gymnázia studoval i konzervatoř. Mohl byste mi "technicky" popsat, jak jste to provozoval?
Konzervatoř jsem začal studovat souběžně dva roky před maturitou na gymnáziu. Na Dašické jsem dostal individuální plán. Normálně jsem chodil do hodin a psal písemky, pouze na některé předměty jsem se nedostavoval, protože jsem musel být tou dobou na konzervatoři. Třeba místo na fyziku jsem chodil na intonaci. Z fyziky jsem proto musel dělat komisionální zkoušky. V ostatním vyučování jsem si to musel zařídit tak, abych byl přítomen na více jak padesáti procentech odučených hodin. Navíc na konzervatoři mi uznali spoustu předmětů z gymnázia, třeba češtinu, jazyky, občanskou nauku. Na některé předměty na konzervatoři jsem chodil třeba jen na jednu ze dvou hodin, psal písemky a dělal zkoušky.
A.cz: Nelitujete, že jste se dal na tuto "dvojitou vojnu"?
V žádném případě. Jednak to byla výborná průprava na vysokou školu dělat po půlroce zkoušky z předmětů a jednak konzervatoř je velmi speciální škola, studenti tu žijí pospolitě, tráví tu čas od rána do večera, cvičit se totiž musí opravdu hodně. Navíc se tady znají všichni se všemi.
A.cz: Nyní zkoušíte další "dvojboj", kombinujete dostudování konzervatoře se studiem na Fakultě chemicko-technologické. Opět – jak obě školy kombinujete a jak se to dá zvládat?
Kombinace s vysokou školou je trochu složitější, protože tam si v září složitě naklikám rozvrh, aby mi vše vycházelo s konzervatoří, a v únoru v novém semestru mohu začít znovu. Výhodou ale zase je, že většina přednášek je nepovinná. Do laboratoří se samozřejmě chodit musí, ale to se dá, zabere to nějakých šest hodin týdně.
A.cz: Letos vás čeká druhá maturita, tentokrát na konzervatoři…
No co no, někteří chodí dvakrát až třikrát k jedné maturitě, tak já jdu na dvě různé.
A.cz: Na co se specializujete v hudbě?
Mám toho taky víc. Na konzervatoři hraji na kontrabas klasickou hudbu, občas zaskočím do filharmonie v Hradci Králové, občas v Pardubicích. To je ohromná brigáda, učíme se tam od profesionálů. Pak hraju v dixielandové kapele v Holicích a občas zaskakuju ve folklorním souboru v Chrudimi.
A.cz: Říkal jste, že máte hraní ve filharmonii jako brigádu. To není špatné, když si vezmu, že studenti většinou na brigádách doplňují regály, nebo smaží hranolky v rychlém občerstvení.
Je to skvělé, dá se tím vydělat do té míry, že už žádné jiné brigády nejsou potřeba. Takže se živím tím, co mě baví. Nic lepšího si nemůžu přát.
A.cz: Co vás nejvíce baví v chemii?
Líbí se mi fyzikální chemie. Já mám totiž rád matematiku a fyzikální chemie má v sobě spoustu matematiky. Je to krásný obor, kterým se dají spočítat všechny ostatní obory chemie. Rád bych se v budoucnosti věnoval chemické kinetice, která vypočítává rychlost a průběh chemických reakcí.
A.cz: Čím vás chemie tak fascinovala?
Chytila mě už na gymnáziu. Pak jsem zkusil chemickou olympiádu, dělal jsem dvě kategorie najednou…
A.cz: Tomu se u vás vůbec nedivím…
Ve své kategorii i v té vyšší jsem postoupil do krajského kola a v něm skončil druhý, což mě kvalifikovalo na soustředění v Běstvině a tam mě ta chemie chytila a už nepustila. Přednášeli nám tu vysokoškolští profesoři vysokoškolskou látku, což mě hrozně bavilo. Těžím z toho dodnes i na vysoké škole. Zkoušku z organické chemie, na kterou se studenti učí čtrnáct dní, jsem pak na fakultě dal po třech hodinách učení. Díky chemickému táboru.
A.cz: Jak jste se jako malý dostal zrovna ke kontrabasu?
Začínal jsem na flétničku, tak jako spousta ostatních dětí. Ale nepřišla mi takzvaně "cool". Pak jsem ale viděl folklorní soubor Baldrián a v něm Přemysla Rubeše hrát na kontrabas. Byl vysoký, vypadal "cool", připadal mi strašně sebejistý, energický. Tehdy jsem zjistil, že by mě to bavilo, vést tam takhle tu muziku, házet tóny zespoda. Začal jsem s kontrabasem v devíti letech, ale jelikož se mi nechtělo moc cvičit, tak jsem se zpočátku nikam neposouval a jen se flákal.
A.cz: Jak vás tedy napadlo kombinovat gymnázium s konzervatoří?
Velký zlom přišel, když jsem byl v druháku na gymplu a na konzervatoř se přihlásili dva mí spoluhráči z folklorní muziky. Já jsem dost soutěživý a nemohl jsem zůstat pozadu. Navíc ve třídě jsem měl kamaráda, který také zvládal studovat dvě školy najednou, takže jsem si řekl, že když to zvládne on, tak to musím zvládnout taky. No opět ta soutěživost.
A.cz: Kdyby chtěl někdo dle vašeho vzoru kombinovat konzervatoř s gymnáziem a vysokou školou, co byste mu doporučil?
Aby do toho šel, ale aby zkusil dostudovat školu, kterou začal a neopouštěl ji kvůli konzervatoři. Není nic horšího, než dva roky studovat tam, dva roky tam a ve výsledku nemít nic. Studovat dvě školy najednou není tak složité, jak se zdá, ale samozřejmě to záleží i na vedení školy, jestli vám pomohou, nebo budou naopak házet klacky pod nohy. Já měl v tomto ohledu štěstí.
A.cz: Předchází vás pověst kverulanta a rýpala. Je to pravda, nebo se jedná o sprosté pomluvy?
Něco na tom asi bude, jsem takový ten typ "co na srdci, to na jazyku". Ale člověka to aspoň nutí být natolik dobrý, aby si občas nějaké rýpnutí mohl dovolit.
A.cz: Ostatně rýpnutí a trochu rebélie jste si neodpustil, ani když zavítal do vašeho gymnázia na besedu se studenty prezident Zeman…
No jo, pravda, ptal jsem se, proč jsou ty jeho návštěvy po městech tak drahé, proč se všude staví konstrukce, pódium a jestli to není škoda peněz.
A.cz: Pamatuji si, že jste se tehdy hlásil ještě jednou, ale už vám nepůjčili mikrofon…
Chtěl jsem se zeptat, proč nominuje za ústavního soudce nějakého koncipienta a jakou má ten koncipient způsobilost, ale naštěstí se pak na to zeptal kolega.
A.cz: Této besedě předcházely palcové titulky o tom, jak vám škola zakazuje dát najevo odpor k prezidentu Zemanovi. Co na tom bylo pravdy?
Samozřejmě nic takového se nekonalo, nikdo nám nic nezakazoval, pouze nám učitelé řekli, že se máme chovat slušně, že je to přece jen prezident, a že i odpor se dá vyjádřit inteligentněji, než třeba bučením.
A.cz: A placky s Karlem? Byly zakázané vedením?
Kdepak, to jsme si řekli my sami na studentské radě, že tím, že si ty placky vezmeme, podšoupneme akorát panu prezidentovi trumfy do ruky a otituloval by nás jako zfanatizovaný dav, možná i jako bandu idiotů.
A.cz: Nebo jako "pardubickou kavárnu"…
Nebo jako pardubickou kavárnu. Zkrátka to nemělo smysl, chtěli jsme se raději projevit kritickou debatou na úrovni.
A.cz: Co vás nyní čeká a jak to všechno stíháte?
Teď jsem se ještě vedle toho všeho dal na organizování soutěží. Pomáhám organizovat mezinárodní soutěž kontrabasistů od malých dětí až po třicetileté. No a kromě toho se podílím na organizaci středoškolské soutěže v chemii, což jsme odkoukali od kolegů fyziků. Dohodli jsme se se spolupracovníky z KSICHTu, že do toho půjdeme.
A.cz: Z jakého KSICHTu?
To je Korespondenční seminář inspirovaný chemickou tematikou. Přispívám do něj.
A.cz: Co z vás jednou bude? Vědec, nebo kontrabasista? Vědec, jenž po večerech koncertuje s kontrabasem? Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Ze mě bude snad učitel. Hrozně rád bych učil, chemii i kontrabas. Předávat znalosti dál, to je něco, v čem vidím velký smysl. Podněcovat ostatní, předložit jim daný obor tak, aby je bavil, chytil je. Ostatně už jsem s tím začal. Na Gymnáziu Dašická jsem tak dlouho hučel do mladších kolegů, že pěkně budou dělat i vyšší kategorie olympiády, ne jen tu svojí, až se zadařilo. Tedy doufám, že jsem to byl já, kdo je k tomu nasměroval. Nyní přivezl jeden z nich z Mezinárodní chemické olympiády v Ázerbájdžánu zlatou medaili. No a na kontrabas jsem už začal učit, už mám prvního žáčka. Takže zatím to jde po dle plánu.
