Když si v charitním šatníku děti zkoušejí bílé rochetky a vybírají si červený, zelený či žlutý královský plášť a strojí je několik lidí, připadá jim to jako pěkný nevšední zážitek. První "lámání chleba" nastane, když se rozhoduje, kdo bude Baltazar a začerní si tvář. Většinou to zbude na toho nejmenšího nebo na toho, kdo si vzal, nic zlého netuše, žlutou korunku s písmenem B.
"Neboj, ta černá tužka jde pak krásně smýt," uklidňuje vybrané jedince paní z Charity a na tvářích se objevují první šmouhy.
Zbývá přijít na to, jak na hlavě zkombinovat korunku s čepicí a kromě kasičky nafasovat charitní cukříky, kalendáře a noviny do košíčku, křídu do kapsy a také černé nálepky s bílým nápisem "K+M+B 2018". V satelitních vesnicích se totiž hodně rozmohly bílé plastové dveře a na ně tedy bílou křídou tuhle tradiční formulku nenapíšete ani za nic.
Připravení koledníci se dělí do těch správných trojic a dospělý doprovod či jeden z dospělých králů s nimi autem vyráží na místo, většinou do nějaké menší vesnice.
"S městy nemáme dobré zkušenosti, lidé nás do bytů moc nepouštějí, na ulici se toho příliš nevykoleduje a stát před hypermarketem nechceme, to není naše filozofie," vysvětluje koordinátor sbírky Oblastní charity Pardubice Jan Lohynský. "Navíc tříkrálová sbírka by měla mít i duchovní rozměr, s osobním přáním všeho dobrého, se zpěvem i s božím požehnáním nade dveřmi. V tom je specifická. Proto třeba starší lidé, kteří žijí sami, se na koledníky vyloženě těší, berou je jako milou návštěvu," dodává.
Obchůzka našich tří králů nezačíná moc úspěšně. V podstatě se dá říct, že čekání před ztichlým domem a opuštěnou zahradou je ten lepší případ. Ten horší je opatrné postávání u plotu, který naříká pod tíhou dorážejícího a zlostně štěkajícího psa.
To je ostatně asi největší problém koledníků, kteří u každých vrátek zvažují velikost a divokost hlídače domu a pravděpodobnost, že u těchto dveří dostanou nějaký příspěvek do kasičky.
Statečně odolávají ostře štěkajícímu a dorážejícímu vlčákovi, jenž lomcuje s plotem. Když se na zahradě objeví postarší muž, začnou zpívat: "My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám…" Píseň však nedokončí, protože muž brblá: "No jo, vždyť už jdu otevřít vrata!" Místo "štěstí, zdraví, dlouhá léta" zoufale vypísknou: "Otevřít vrata neee!" Celá transakce se proto odbude rychle a přes plot, muž ještě nevrle dodává: "… a hlavně mi tu už nezpívejte!"
Jak přispět na Tříkrálovou sbírku
Když nepotkáte koledníky, ale chtěli byste přispět Charitě ČR na Tříkrálovou sbírku, máte několik možností:
- - převod peněz na účet Charity
- - platba online pomocí této stránky
- - pomocí dárcovské SMS na číslo 87 777 ve tvaru DMS KOLEDA 30, DMS KOLEDA 60 nebo DMS KOLEDA 90)
Zdroj: trikralovasbirka.cz
Další dům pro změnu hlídá obrovský bernardýn, jenž nepůsobí příliš dobrácky, opře se o branku a s tlamou ve výši hlaviček koledníků začne dlouze štěkat. Když se konečně rozsvítí v domě na chodbě a ze dveří vykoukne majitelka, mírně roztřesenými hlásky spustí svou koledu. Paní domu je přeruší: "Heleďte se, vy tři králové, já mám nejdrobnější pětistovku, tak mi něco vraťte z tý kasičky." Informovaně jí vysvětlí, že kasička je zapečetěná a může se rozdělat až po sbírce za přítomnosti zástupce Charity ČR a zástupce příslušné obce. Rozloučí se a litují, že statečné a dlouhé odolávání bernardýnovi jim nepřineslo ani korunu.
Pak ale následují šťastnější okamžiky, kdy se dostávají do části vesnice, kde žijí starousedlíci, většinou osamělí senioři. Jelikož místní rozhlas oznamoval, kdy se tříkrálová sbírka uskuteční, mají už peníze většinou připravené. Nutno dodat, že to tentokrát nejsou žádné drobné, ale stovky či dvoustovky. Malým koledníkům občas nabídnou i sladký pamlsek, což je už dnes spíše výjimka a košíčky většinou zejí prázdnotou. Nicméně kasička se postupně zdárně naplňuje.
"Kdo vymyslel takovýhle úzký malý otvor? To musel být vůl," uleví si jeden ze seniorů, když musí svou dvoustovku přeložit asi na čtyřikrát, aby ji dostal dovnitř. "Takže příště mám dát radši mince?" ptá se ještě. "Ne, to je zase kasička hrozně těžká a řeže mě do krku," odvětí mu upřímně koledník.
Nejstarší z králů, kteří zdejší vesnici obchází již třetí rok, si už většinou pamatuje, v jaké domácnosti jsou ke koledníkům jak vstřícní, a obvykle se jeho slova naplní. "Tady mají vždycky rozsvíceno, všichni sedí před plazmou, a když zvoníme, ani se nepohnou," ukazuje na moderní vilu. A scéna se opakuje i tento rok. Rozsvíceným oknem je vidět obří plazmová obrazovka a několik hlav před ní. Ani po opakovaném vyzvánění se nikdo nezvedne.
Náladu jim však vzápětí spraví rodina, která v autě trpělivě čeká, aby jim mohla odevzdat příspěvek a odjet na návštěvu. Pak se dostávají k číslu popisnému, o němž zkušený král říká: "Tady bydlí hrozně hodná paní a úplně neuvěřitelná. Loni jí bylo třiadevadesát, ale vypadá o dvacet let mladší a paměť má úžasnou." Opět se nemýlí. Noblesní čtyřiadevadesátiletá dáma zve koledníky dál, s chutí si s nimi zazpívá, a ještě jim přezpívá, jaké sloky měla ona, když jako malá dělala Baltazara. Postěžuje si také, že si při tvrdé práci na zahradě hnula s páteří a teď musí chodit "s tímhle nesmyslem pro starý báby", čímž myslí chodítko.
Dobře naladěná je i její sousedka o několik čísel dále, která na dotaz, zda chce nad dveře napsat boží požehnání, říká: "Jo, to mi tam napište. Minule jsem nechtěla, ale pak mi kamarádka říkala, že to je ohromně praktické. Prý vždy když odchází z domu, tak si díky nápisu přeříká, zda má všechno: klíče, mobil, brýle."
Nápis KMB ve skutečnosti neznamená ani "klíče, mobil, brýle", ale ani "Kašpar, Melichar, Baltazar", nýbrž skutečně boží požehnání: "Christus mansionem benedicat", tedy "Kristus ať požehná obydlí".
Setmělou ulicí vzápětí projíždí senior na kole: "Co tu děláte?! Tří králů už přece dávno bylo!" oboří se na dětské procesí a šlape dál. Jedná se ostatně o hojně rozšířenou mylnou představu, že sbírka se koná pouze na Tři krále, tedy 6. ledna. Ve skutečnosti probíhá první dva týdny v lednu, od 1. do 14. ledna. Tím se do ní může zapojit více lidí na straně dobrovolníků i dárců. Se zhruba padesáti tisíci koledníky se pravidelně jedná o největší dobrovolnickou akci v Česku.
Většinu dětí ani negativní zkušenosti neodradí a další rok do toho jdou znovu. Zmrzlé nohy, hlad a adrenalin z koledování tváří v tvář zlostně štěkajícím psům převáží jiný zážitek - plná kasička s několika tisíci korunami, které by se bez nich nevybraly, a s ní pocit, že vykonaly něco užitečného.
"V dětech většinou převáží ten kladný zážitek, že něco pěkného dokázaly. Často nám říkají, že je pro ně důležité pomáhat, a jsou na sebe hrdé, že to v tak malém věku dokážou," potvrzuje Jan Lohynský.
Letos Oblastní charita Pardubice vybrala díky malým a statečným koledníkům stovky tisíc korun mimo jiné na mobilní hospic, který umožní lidem umírat doma, nebo na zařízení s odlehčovací službou, ať již ambulantní (tzv. "školka pro seniory"), nebo pobytové zařízení, které rodinám pohlídá seniory, o něž se doma starají, když potřebují na více dnů odjet. Peníze jdou i pro zcela konkrétní místní lidi, kteří třeba vyhořeli. Dalším specifikem sbírky je, že 65 procent vybraných peněz jde přímo do daného regionu. Ačkoliv nejsou ještě rozpečetěny všechny kasičky, Charita ČR 14. ledna hlásola, že v roce 2018 vybrala díky tříkrálové sbírce přes 53 milionů korun.
"My Češi jsme obecně hodně štědří. Máme tu i pár dobrovolníků z Francie a ti udiveně přepočítávali vybrané částky na eura a žasli, jaké velké obnosy Češi do kasiček dávají," uzavírá koordinátor sbírky Oblastní charity Pardubice Jan Lohynský.
Video: Milá přijetí i marné postávání za plotem.Tak vypadá tříkrálová obchůzka
