Poslední květnový den byl Jan Školník spolu se svou firmou Hobra-Školník oceněn coby Filantrop dvacetiletí v Ceně Via Bona v kategorii Regionální filantropie.
"Měl jsem trošku smíšené pocity, protože by to člověk přál všem. Na druhou stranu jsem rád, že naše práce byla oceněna a že to zase pomůže našemu úkolu. Tím je vrácení Broumova na mapu České republiky v myslích veřejnosti."
Broumov není úplně neznámý pojem. Ale i spousta těch, kteří vědí, kde město leží, nemá pojem o historické hodnotě území, o síle daného regionu. Školník doufá, že jeho příběh může posloužit jako inspirace pro další, aby o darování alespoň přemýšleli. "Mnoho lidí si odpírá ty úžasné pocity, kdy se dá za relativně málo peněz či trochu volného času udělat spoustu radosti," líčí.
Má dobrý pocit i z toho, že tady po něm něco hodnotného zbude? "Když si představím historika, jak za dvě stě roků sepisuje tisíciletou historii kláštera, tak kdo ví, jestli tuto mou nicotnou epizodu vůbec zaznamená. A kultivace kláštera? Tu spíše přisoudí zkultivování společnosti, určitě ne mně. Maximálně se tam objeví věta: 'Za převora Siostrzonka po obnově břevnovského kláštera přišla i obnova kláštera v Broumově.' Víc se do té tisícileté historie nevejde."
Za firmou z Prahy do Broumova. Navždy
V roce 2006 získala jeho firma HOBRA - Školník, s. r. o. Cenu Via Bona pro malou a střední firmu. Podnik se zaměřuje na řešení v oblastech filtrace a separace pro potravinářství, vinaře, farmaceutický či chemický průmysl a na vysokoteplotní a žáruvzdorné izolace. Řízení firmy převzal Jan Školník se svým otcem v roce 1998. Jan ještě rok do Broumovského výběžku dojížděl z pražského panelového sídliště, na přelomu tisíciletí se zde usadil natrvalo.
"Nikdy jsem tohoto radikálního kroku nelitoval. Potvrdilo se, že člověk může žít naplno kdekoliv, záleží jenom na něm. Dokonce je tady možnost seberealizace asi daleko větší a jednodušší, protože díky malé hustotě obyvatel je toho prostoru mnohem více. V Praze bych se k ničemu takovému nedostal," říká filantrop.
V roce 2006 nešlo dle jeho slov ani tak o jeho ocenění, ale spíše firmy, která byla ochotna velmi vstřícně financovat projekty ve zdejším regionu. Dodneška tu podnik podporuje širokou škálu aktivit a organizací.
Skalní města znají mnozí, barokní krajinu lidé teprve objevují
Kromě jiného firma Hobra-Školník podporuje projekt obnovy broumovského kláštera. Jak ovšem Jan Školník podotýká, tato finanční pomoc není nijak vyšší než u jiných subjektů, ale navyšuje se jeho dobrovolnickou prací, kdy většinu času věnuje dalšímu rozvoji benediktinského sídla. I proto získal na konci května 2017 Cenu Via Bona pro filantropa dvacetiletí v kategorii Filantropie v regionech.
Za těch deset let se změnilo v životě tohoto filantropa i broumovského kláštera mnohé. "Nedávno jsme zrovna otevírali výstavu 10 let klášterní zahrady. Před deseti lety jsme se domluvili s řádem benediktinů a zahradu zpřístupnili veřejnosti - tak jak byla, pouze jsme ji uklidili a vymýtili. Tam, kde byla zřícenina dřevníku, jsme udělali provizorní zábrany, aby tam lidé nechodili," vzpomíná.
Tehdy ho prý ani nenapadlo, že by se pustil do tak velkého sousta, jako je rekonstrukce zahrad a kláštera. Spíše mu šlo o oživení prostoru. V zahradách účinkovala divadélka pro děti na pódiu z palet, místní fotograf zde vystavoval své snímky. Jejich činnost bobtnala, až si toho všimli další lidé a poradili jim, ať si zažádají o dotaci, že zrovna běží program na obnovu kulturních památek.
Klášter dostal již dříve novou fasádu, až na rajský dvůr, část severní a východní stěny. Rekonstrukce se dočkaly také zahrady, budova Galerie zvaná "Dům" i někdejší klášterní škola, kam chodily takové osobnosti jako Arnošt z Pardubic, Bohuslav Balbín, Alois Jirásek či Alois Rašín.
Krásná červeno-bílá fasáda kláštera a obnovené budovy v opečovávaných zahradách navozují dojem, že oprava je kompletní. Jenže hotovo ani zdaleka není, jak filantrop upozorňuje, uvnitř kláštera mají hotovou sotva třetinu. Odmítá však námitku, že by si vzal příliš velké sousto.
"Protože já jsem si nikdy neřekl: 'Tak a teď opravím celý klášter, všech 350 místností a přilehlé zahrady.' To bych se musel zbláznit. Udělali jsme nějakou část a z toho pak vyplynuly další kroky, vše šlo postupně a najednou se toho uskutečnilo tolik, že chceme pokračovat a nechat se překvapovat, co dalšího se povede."
Jediným řešením, jak ufinancovat celý projekt, bylo sdružit soukromou a veřejnou podporu a využívat některé prostory kláštera i komerčně. Takže zatímco prohlídka vede přes refektář, chrám či historickou knihovnu s jedinečnou sbírkou původních prvotisků, návštěvník se může ubytovat v bílé chodbě plné někdejších mnišských cel - prostých, ale současně zařízených místností, kde se snaží udržovat nádherné ticho, jež se vzápětí přenáší i na ubytovaného v podobě vnitřního klidu.
Cel proto rádi využívají například spisovatelé či scenáristé pro sepsání svých zásadních děl.
V reprezentativních sálech se pořádají svatby či konference, další jsou uzpůsobeny pro kulturní účely, konají se tu i diskuse významných českých osobností napříč politickým i společenským spektrem. Najdeme tu i baletní sál.
Krom budoucích baletek sem jezdí na kurzy i budoucí fotografové, výtvarní umělci, sochaři či filmaři. Všichni se zde mnohé naučí a i mnohé odevzdají v podobě svých uměleckých výstupů v Broumově - od soch v zahradách po koncerty a představení.
Dostat lidi na Broumovsko. Jiráskovi navzdory
Již na začátku projektu Jan Školník věděl, že jedna věc je opravit klášter, druhá věc je ho oživit a přilákat lidi do Broumova. Tedy ne že by sem nejezdili, ale jejich exkurze většinou začínala a končila v populární národní přírodní rezervaci Broumovské stěny, nebo ještě spíše v Adršpašsko-teplických skalách.
Tenhle přístup se Školníkova Agentura na podporu Broumovska snaží změnit. Hned u vchodu do klášterního objektu visí velká cedule "Vítejte na Broumovsku! V kraji barokních památek a pískovcových skal". Informační broumovské noviny hlásají hned v otvíráku "Barokní Broumovsko" a v článku se dočteme, že návštěvníky čekají "skalní města v barokní krajině".
Jan Školník si zásadně nedává snadné cíle. Když rozdmychával v lokalitě kulturní vyžití, nechtěl cílit prvoplánově jen na turisty, nýbrž na místní. Založil Art Café, kde v historickém sále kláštera sedí diváci u stolů, popíjejí kávu a sledují koncerty. Umínil si, že je bude pořádat vždy ve středu večer, aby byly pouze pro místní. Říkali mu, že se musel zbláznit, on však vytrval, i když mu do Art Café první rok chodilo v průměru 15 lidí. Postupně si sem však místní cestu našli a často bývá vyprodáno.
"Nechceme, aby nás lidé jen navštěvovali, ale aby tu bydleli a neodcházeli odtud," vysvětluje svůj přístup.
Další jeho smělý cíl se rovněž daří naplnit - aby kulturní život přetekl z bran kláštera dál do města a okolí. Agentura proto převzala pořádání festivalu Za poklady Broumovska a každé léto pořádá deset koncertů v deseti pozapomenutých, ačkoliv unikátních, venkovských kostelích regionu.
Jejich staviteli jsou samotní barokní velmistři Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferovi. Jinde se na jejich díla stojí fronty, tady je potkáte rozeseté a pozapomenuté v krásné krajině. "Už se tu vystřídali snad všichni čeští interpreti, kteří v barokní hudbě něco znamenají. Kostely jsou plné a nikoho to už nepřekvapuje," pochvaluje si.
Broumovsko musí mít víc sebevědomí. Dost bylo periferie
Co tedy vlastně nyní Broumovsku chybí? Podle Jana Školníka více sebevědomí, oblast sama sebe stále považuje spíše za periferii, což je podle něj škoda. "Ve chvíli, kdy se místo považuje za periferii, tak se jí stane," říká. S tím se pak pojí nedůvěra lidí zvenku spojit s touto značkou své jméno, peníze, podnikání. Jde mu proto i o významné posílení značky "Broumovsko".
K vnímání oblasti jako nehostinného "vystrkova" přispěl i spisovatel Alois Jirásek, jenž ve svém díle popsal, jak Přemysl Otakar I. věnoval Broumovsko benediktinskému řádu a do darovací listiny napsal, že je to "krajina děsná v širé pustině". Tohoto Jiráskova hluboko vypáleného cejchu se teď místní snaží zbavit.
"Nevím, jak to bylo doopravdy, nicméně kolegové historikové říkají, že něco v tom smyslu pravděpodobně bylo řečeno." Podle Školníka je však věta vytržena z kontextu a v dnešní době zní úplně jinak, než byla míněna - před osmi sty lety odkazovala na prostou skutečnost neosídlené oblasti. "Já bych dnes řekl, že je to oduševnělá krajina plná radosti, ale holt nejsem Jirásek," usmívá se zdejší mecenáš.
Nesouhlasí také s negativní nálepkou "maloměsto". Podle něj počet obyvatel nevypovídá o kvalitě života, navíc dnešní společenské trendy jdou přesně opačně, lidé se stěhují pryč z velkoměst za klidnějším životem. A toho Broumovsko nabízí vrchovatě. Ostatně zkuste si projet vlakem trasu Náchod - Broumov.
Ovšem i z odlehlosti si lze udělat přednost. "V odvětví cestovního ruchu se říká, že je dobré nemít návštěvníky, ale turisty. Protože návštěvník je jednodenní a lokalitě mnoho nepřinese. Ovšem turista, ten i přenocuje. No a když už někdo jede k nám tak daleko, to by bylo, aby nepřenocoval!"
Jan Školník věří spíše na přirozený chod věcí než na dlouhodobé plánování, kde by chtěl za pět, deset let být. I přesto na závěr dostává otázku na plány do budoucna, čemuž se pobaveně zasměje.
"Chceme dál pokračovat v hledání programů, díky nimž si budeme více věřit a které přesvědčí i ostatní, že nám mohou věřit, a nechají nás dělat důležité projekty. Přál bych si, aby lidé už neříkali: 'Tenhle projekt v Broumově?! To přece nejde!' Náš klášter, naprostý barokní klenot, třeba není v UNESCO, ale já chci, abychom se chovali tak, jako že je. Není to o papírech a potvrzeních, ale o našem smýšlení a sebevědomí."
