Josef Vrážel sám sebe považuje za dokumentárního fotografa, jehož nedostižnými vzory jsou například Antonín Kratochvíl se svou lehkostí focení, kompozičně skvělý Josef Koudelka, Jindřich Štreit a jeho vesnice či Jaroslav Kučera se svým mnohdy až intimním pohledem.

A jak vlastně začala jeho spolupráce s Charitou, o které Josef Vrážel věděl jen to, že rozváží obědy? "Začalo to s focením koledníků při tříkrálové sbírce," vzpomíná fotograf a přiznává, že to bylo vlastně ze "zištných" důvodů: "Cítil jsem, že toto by mohlo být vhodné téma zapadající do obrazu současné vesnice, kterou rád fotím. Nespletl jsem se. A tím to vlastně všechno začalo. Nahlédl jsem více do práce Charity a byl jsem překvapen - kolik toho pro lidi dělají a kam až jejich služby sahají. A pak ten jejich přístup - vždycky za všech okolností s úsměvem na rtech," podotýká.

Připouští, že následná spolupráce s Charitou Nový Hrozenkov, návštěvy s pečovatelkami u klientů, fotografování v Denním stacionáři Slunečnice či v Domě pokojného stáří na Čubově i jemu samotnému hodně změnily pohled nejen na Charitu, ale i na stáří jako takové. "Fascinuje mě tento svět, který, byť se to možná někomu nezdá, může být ještě stále pln radosti, humoru, moudra, přání i snů…" Konečně právě o tom hovoří kratičké texty u jednotlivých měsíců roku. Autentická slova Valachů jsou silná a skrývají mnoho rad do života.

Autoři kalendáře se na jeho výrobě podíleli bez nároku na honorář. Výtěžek z prodeje bude použit na stropní zvedací systém do Domu pokojného stáří v Novém Hrozenkově, který usnadní manipulaci s klienty upoutanými na lůžko.