Praha - Ve věku 82 let zemřel uznávaný český dramatik a zejména televizní scenárista Jiří Hubač. ČT o úmrtí informoval jeho syn Ivo. Hubač často pracoval se známými režiséry (František Filip, Karel Kachyňa, Martin Hollý, Jaroslav Dudek, Jaromil Jireš, Matěj Mináč, Zdeněk Zelenka) a psal role přímo pro konkrétní herce (Vladimíra Menšíka, Jiřinu Bohdalovou nebo Jiřinu Jiráskovou).
Jeho tvorba vytvářela v televizi jakousi šedou zónu "povoleného humanistického umění pro všechny", v němž se něřeší společenské, ale takřka vždy jen osobní problémy. Zároveň důraz na hlavní postavy dával vzniknout oblíbenému "hereckého koncertu". Nálada Hubačových filmů oscilovala mezi civilně pojatou melancholií a mírnou plebejskou bodrostí; zároveň v ní byla vždy snaha o noblesu, která se stávala hlavním autorovým způsobem boje s dobovými poměry.
V roce 1961 Hubač nastoupil jako dramaturg do Československé televize, kde působil do roku 1974, od té doby byl jako scenárista na volné noze. Od počátku své scenáristické tvorby spolupracoval s Jaroslavem Dietlem (seriál Tři chlapi v chalupě, 1963), jeho vlastní prvotinou byla televizní hra Zítra a pozítří (1963), následně stál jako autor u zrodu televizního seriálu Eliška a její rod (1966).
Od konce 60. let Hubač spolupracoval s režisérem Antonínem Moskalykem. Spolu vytvořili oceněné filmy Raport (1968) a Dlouhé podzimní odpoledne (1971), úspěch zaznamenala i inscenace Pozdní léto (1974).
V 70. letech pak navázal spolupráci s Františkem Filipem, jejich první společnou prací byl televizní film Lístek do památníku (1976). Úspěšné byly dvě jejich spolčené inscenace s tematikou alkoholismu s Vladimírem Menšíkem v hlavní roli - Ikarův pád (1977; ocenění na festivalech v Monte Carlu a v Praze) a Tažní ptáci z roku 1983. (Na tento minicyklus navázal film Hodina klavíru v roce 2007 s Boleslavem Polívkou v hlavní roli.) O rok dříve vznikl film Nezralé maliny (1982) o setkání dávných spolužáků. Populární byly seriály Dobrá voda (1982) a Sanitka (1984).
V 90. letech napsal Hubač několik scénářů k úspěšným filmům, které přinesly ocenění i hercům. To byly snímky Učitel tance z roku 1994 s Martinem Dejdarem, Fany (1995) s Jiřinou Bohdalovou a Jiřinou Jiráskovou, Všichni moji blízcí (1998) s Josefem Abrhámem a Babí léto (2001) s Vlastimilem Brodským. Právě tyto snímky již ve změněných podmínkách 90. a nultých let působily poněkud archaicky a staromilecky.
|
|
|
K televizním filmům porevoluční doby patří Hřbitov pro cizince (1991) a Zámek v Čechách opět s Jiřinou Jiráskovou (1993) - právě u něj se projevil Hubačův způsob vyrovnávání se s minulostí: proti hrubosti představitelů tehdějšího režimu a jejih byrokratickému myšlení postavil aristokratickou noblesu a zároveň zdravý selský rozum hlavní hrdinky.
Jiří Hubač také zadaptoval do třídílného televizní ho filmu román anglického spisovatele S. Lewise Arrowsmith v roce 1997. Psal rovněž divadelní hry, zdramatizoval romány Král Krysa nebo Komu zvoní hrana. Na žádost Jiřiny Bohdalové a přímo pro ni napsal v roce 1980 divadelní hru Dům na nebesích (v roce 1993 byla zfilmována pod názvem Jedna kočka za druhou, opět s Hubačovým scénářem). Hrou napsanou přímo pro Jiřinu Bohdalovou byla Generálka (1986), později televizně zpracovaná (Generálka Jeho Veličenstva, 1995).
V Národním divadle byla uvedena jeho hra Stará dobrá kapela (1984), v 90. letech napsal libreto k muzikálu Johanka z Arku. Výjimečně psal Jiří Hubač také prózu (román Neděle s Bardotkou, 1965).
V roce 1999 byl uveden do Dvorany slávy v anketě TýTý. Posledním dokončeným filmem podle scénáře Jiřího Hubače bylo drama Anglická rapsodie (2010) v režii Matěje Mináče.
