Recenze: Nejsvětější Trojice pod Hřebejkem degraduje z výjimečnosti na kvalitní rutinu

Martin Svoboda Martin Svoboda
11. 4. 2016 6:30
Česká televize pokračuje v příbězích z cyklu Detektivové od Nejsvětější Trojice, v neděli večer uvedla první díl z trilogie Pět mrtvých psů, kterou podle scénáře Petra Jarchovského natočil Jan Hřebejk. „Pět mrtvých psů je čitelnější a objektivně pevnější minisérie než Modré stíny režiséra Viktora Tauše. Nemusíme u ní tápat a ptát se, nakolik se zbláznili tvůrci a nakolik my, nemusíme debatovat o její samoúčelnosti ani nemusíme řešit, jestli se rozbila televize, nebo je ten zvuk opravdu tak divný. Zároveň ale zmizela energie, jež vzbudila zájem,“ píše Martin Svoboda.
Tereza Voříšková (Pět mrtvých psů)
Tereza Voříšková (Pět mrtvých psů) | Foto: Česká televize

Televizní minisérie Modré stíny režiséra Viktora Tauše z cyklu Detektivové od Nejsvětější Trojice, kterou od konce února vysílala Česká televize, rozdělila publikum na dva tábory: odpůrce z řad milovníků klasických kriminálek typu Případy 1. oddělení a zastánce z ranku filmových a seriálových nadšenců sledujících západní quality TV.

Karty se vlastně obrátily a České televize (ČT) se najednou zastávali ti, kteří její produkci většinou haní.

Bylo by zajímavé sledovat, jak se ČT k neobvyklému přijetí postaví, třetí minisérie Pět mrtvých psů v režii Jana Hřebejka ale jasnou odpověď na tuto otázku neposkytne – vznikala současně s Modrými stíny a na jejich tiskové projekci se o Pěti mrtvých psech mluvilo jako o již dokončených.

Až pod kůži

Jestli se podaří aktivně navázat na Taušův neobvyklý úspěch, tedy nezjistíme. Můžeme se jen ptát, jestli se Hřebejk poučil z jednoho z nejfatálnějších selhání své kariéry Případu pro exorcistu, první části cyklu. Ten se nesl v duchu bezradně mrtvého napodobování severských vzorů a úmorné režijní exhibice, jíž však paradoxně chyběl rukopis a jen důrazně kladla záběr za záběrem, aniž by bylo jasné, na co vlastně onen důraz klade.

A ano, Jan Hřebejk se nejspíš poučil a vyvaroval se předchozích chyb. Sice ne způsobem, kdy by vzniklo dílo stejně zajímavé a svébytné jako Modré stíny, tvůrčí tým ale nasedá na kolej kvalitní rutiny a tentokrát se dostává bezpečně až do cíle. Přináší adekvátní drama, jež chápe svůj žánr a drží pohromadě.

Řešený případ se z celostátní úrovně přesouvá zpět na tu lokální, detektivové vyšetřují únos medvědů ze zoo spojený s náhodným zabitím vrátného a paralelní objev pěti zakopaných psů kdesi v lese. Postavy navíc zůstávají načichlé ztrátou důvěry a deziluzí ze svého minulého případu, což jim dodává výchozí plasticitu.

Emoce se však dál nerozvíjejí, Hřebejkova usedlá stylistická paleta se nemůže rovnat Taušovu podání a vše najednou působí poněkud mdle, jakoby za poloprůhledným sklem, které už k divákovi nepouští všechny nuance dění ani seriálového světa.

Kdyby Modré stíny neexistovaly, mohli bychom uznat, že tu přesto máme příjemnou detektivku, na niž „se dá koukat“ a není hloupá. Jenže víme, že už to jde i jinak než „napůl“ – že se i produkce České televize může zažrat pod kůži a nepustit.

Na chleba

Tauš dokonce v rozhovorech přiznal, že během rychlé televizní produkce nemohl jet naplno a dílo nepromyslel tak moc, jak by považoval za nutné v případě celovečerního filmu. Vymyslel zkrátka několik stylistických prvků, jež důsledně následoval s menším ohledem na jejich doladění. Přesto jeho práce vzbuzuje dojem osobního autorského elánu – a právě ten Pět mrtvých psů postrádá.

Kriminálky jsou pro Hřebejka zakázková práce. Ke cti mu slouží, že se s tím příliš netají - není na tom ostatně nic špatného. Zvlášť v televizi můžeme očekávat, že většina tvůrců si prostě vydělává na chleba. Důležité je, aby to dělali poctivě a správně odhadli, co mají v rukou, a dali textu život. Minule se to Hřebejkovi nepodařilo, v případě Pěti mrtvých psů už ano. Jde ale o život až příliš poklidný.

Krimi je schematickým žánrem samo o sobě - pracuje s několika vzorci a divák většinou ví, co se musí stát: zločin, vyslýchání svědků, neúspěšný střet s pachatelem následovaný další vraždou, krize, akce, dopadení, konec. A když se schematického žánru chopí Jarchovský známý schematičností svých děl, máme tu dvojitý problém - posouváme se na úroveň, kdy je takřka každá věta jen dílkem v mechanismu.

V důsledku postavy (a děj) opět působí staticky a daně, protože jim život nedodává výrazný styl. Ten byl minule hnacím motorem a zdrojem napětí, špinil Jarchovského teoretickou čistotu. Tentokrát pouze zprostředkovává jeho slova, a Pět mrtvých psů tedy může být jen tak dobrých, jak dobrý je scénář. Chybí například práce s nepříjemným prostředím, jež utopeno v měkkém světle nejde ani pořádně rozpoznat. Což není průšvih, ale olomoucký tým tu degradoval z výjimečnosti na kvalitní rutinu.

Těžko to rozebírat bez vyzrazení konkrétních zvratů. Aniž bychom tu jméno vraha prozradili, řekněme, že na konci se ukáže být jeho motivem gamblerství a jím zapříčiněné dluhy, jenže během předchozích tří dílů nebylo jedinkrát naznačeno, textem ani režií, že by takové problémy mohl mít – což je jistě reálně možné, z žánrového hlediska ale velmi nešťastné. Divák na konci zjistí, že s ním dílo vlastně nekomunikovalo a neměl šanci pátrat po vrahovi spolu s vyšetřovateli. 

Pět mrtvých psů je přesto čitelnější a objektivně pevnější minisérie než Modré stíny. Nemusíme u ní tápat a ptát se, nakolik se zbláznili tvůrci a nakolik my, nemusíme debatovat o její samoúčelnosti ani nemusíme řešit, jestli se rozbila televize, nebo je ten zvuk opravdu tak divný – během sledování máme vždy pocit, že vidíme adekvátní řemeslné rozhodnutí.

Jen ono adekvátní rozhodnutí svou obyčejností a nevýrazností jen sotva vzbudí divácký zájem.

Pět mrtvých psů | Video: Česká televize
 

Právě se děje

před 21 minutami

Slavná sopranistka tvrdí, že s ní francouzská policie jednala jako se zločincem

Jihoafrická sopranistka Pretty Yende tvrdí, že s ní francouzští policisté při kontrole na letišti Charlese de Gaulla v Paříži zacházeli jako se zločincem. "Svlékli mě a prohledali, jako bych byla zločinec, a umístili mě do cely," tvrdí zpěvačka.

Ta podle policistů přicestovala v pondělí z Milána na jihoafrický pas, v němž neměla vízum. "Nebyl tam ani v jedné chvíli žádný incident," tvrdí policejní zdroj a popírá, že by se sopranistka kvůli letištní kontrole musela svléknout. Z místnosti, kde čekala na vyřízení případu, vyšla po hodině a půl s vízem, které jí povolovalo vstup na francouzské území, a barva její kůže nehrála žádnou roli, řekl zdroj z letiště agentuře AFP. "Pro lidi, jako jsem já, je policejní násilí skutečné," tvrdí naopak pěvkyně. Do Francie přiletěla proto, že zpívá Belliniho operu Náměsíčná v Théâtre des Champs-Élysées.

Zdroj: ČTK/AFP
před 24 minutami

Mezi Berounem a Královým Dvorem skončila rekonstrukce trati za 2,6 miliardy Kč

Mezi Berounem a Královým Dvorem skončila rekonstrukce železniční trati, díky níž tudy vlaky budou moci projíždět až stošedesátikilometrovou rychlostí. Zrychlí se tak cestování mezi Prahou a Plzní. Součástí akce byla i obnova berounského nádraží a stanice Králův Dvůr a modernizace zabezpečovacího zařízení. Náklady jsou přes 2,6 miliardy bez DPH, tři čtvrtiny pokryla dotace z Evropské unie.

Podle generálního ředitele Správy železnic Jiřího Svobody se zlepšil komfort pro cestující a vznikl i bezbariérový přístup na nástupiště v Berouně i Králově Dvoře. "Zvýšila se traťová rychlost na 160 kilometrů v hodině a zkrátily se jízdní doby. Myslím si, že se už skutečně jedná o koridorovou trať se vším všudy," řekl Svoboda při dnešním slavnostním ukončení prací. Poukázal na to, že nyní je hotová rekonstrukce celého třetího koridoru z Berouna až do Chebu, včetně průjezdu plzeňským uzlem.

Práce na 5,7 kilometru dlouhém úseku mezi Berounem a Královým Dvorem začaly v roce 2016. V první etapě stavbaři opravili osobní nádraží v Berouně. Součástí byla obnova kolejiště, vznikl nový podchod, nástupiště a přístřešky. Přístup na nástupiště pro handicapované zajišťují výtahy. Železniční stanice byla také vybavena informačním systémem pro slabozraké a nevidomé. Dělníci vyměnili technologická zařízení a obnovili kolejiště na seřaďovacím nádraží.

Zdroj: ČTK
před 39 minutami

Průměrný obrat regionálních obchodních center loni klesl o 25,5 procenta

Průměrný roční obrat regionálních obchodních center (OC), vyjma Prahy, loni po šesti letech růstu podle analýzy společnosti CBRE meziročně klesl o 25,5 procenta. Nejvíce byly v centrech zasažené gastronomické provozy, u kterých propad proti roku 2019 činil 36 procent. Návštěvnost regionálních OC se v uplynulém roce meziročně snížila o 29 procent, lidé ale v centrech více utráceli. Hodnota průměrného nákupního koše vzrostla o 5,7 procenta na 233 korun za jednu návštěvu. Vyplývá to z analýzy Shopping Centre Index, kterou letos podeváté připravila společnost CBRE.

Gastronomie byla v nákupních centrech podle CBRE nejdynamičtějším odvětvím posledních tří let, jež v minulosti zaznamenávalo dvouciferný růst. Prostor pro stravovací provozy se v centrech rozšiřoval. Podle vedoucího maloobchodního sektoru a oddělení správy OC v CBRE Tomáše Míčka byla gastronomie v minulém roce v důsledku protiepidemických opatření uzavřená zhruba 130 dní.

"Vloni sehrál rozhodující roli podíl, jaký měly na celkové ploše obchodních center ty obchody a služby, které mohly být i přes vládní omezení v provozu. Právě tito nájemci nakonec ovlivňovali celkovou návštěvnost centra i jeho ekonomické výsledky," řekl Míček.

Móda, která je na nákupní ploše typického regionálního centra (bez započítání Prahy) zastoupená nejvíce, když zaujímá 37 procent plochy, loni zaznamenala propad obratu o 34 procent, hned za ní byly doplňky s poklesem zhruba 32 procent. U těchto kategorií podle CBRE sehrála roli sezonnost. Prodejci kvůli zásobám neprodaných kolekcí neměli dostatek peněz na nákup nového zboží.

Zdroj: ČTK
Další zprávy