reklama
 
 

Češi nejsou rasisti. S Romy dokážou v pohodě vycházet, říká scenárista Petr Kolečko

11. 11. 2018 12:50
Zpracovat téma vztahů mezi bílými a černými tak, aby nevyznívalo černobíle, musí být pro scenáristu docela velké sousto. Autor Okresního přeboru, Čtvrté hvězdy nebo Trpaslíka Petr Kolečko (34) si ho ale stejně ukrojil. V seriálu Most!, který Česká televize odvysílá na začátku příštího roku, se bez servítek pouští do svérázné nátury obyvatel severních Čech a ukazuje, že to s jejich předsudky možná není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Kromě českého rasismu mluví v rozhovoru pro Aktuálně.cz i o vulgarismech v televizním vysílání nebo o přehnané politické korektnosti. „Jsem rád, že žiju v zemi, kde se o věcech dá ještě pořád normálně bavit," říká.

Na Stream.cz teď běží váš seriál Přijela pouť, který vypráví o tom, jak se cirkusácká rodina vypořádává s nástupem kapitalismu v 90. letech. Jak jste devadesátky prožíval vy?

Mně bylo v roce 1990 šest let. Matně si pamatuju ještě poslední roky komunismu a jako dítě jsem vnímal hlavně to, že do Česka po revoluci mířila spousta nových věcí konzumního typu - třeba McDonald's a kreslené pohádky, které byly do té doby dostupné jenom na videu. Ráno jsem vstával, abych se podíval na Kačeří příběhy. Z roku 90 si vzpomínám taky na fotbalové mistrovství v Itálii, po kterém se čeští fotbalisti poprvé rozprchli do ciziny a podepisovali smlouvy se zahraničními kluby. Žádnou politiku jsem jako malý neřešil.

V dospělosti jste ji ale, předpokládám, řešit začal. Nemalá část veřejnosti se dnes na devadesátky dívá jako na dobu spojenou s rozkrádáním a mafiánskými praktikami některých podnikatelů. Vidíte to podobně?

Nechci dělat "spoilera", ale právě o tomhle problému seriál tak trochu vypovídá. I když diváci zatím řeší jenom to, co jim přijde vtipné a co méně, příběh obsahuje takové kriminálně společenské pozadí, které se postupné odkrývá a naplno se objeví v druhé půlce seriálu. Zabývám se tam změnou lidské morálky, protože porevoluční změny najednou postavily lidi před těžší mravní volby a ti, kteří je neunesli, kradli. Závěrečný díl v tomto ohledu nabízí jasné poselství, ale nebudu ho publiku prozrazovat.

Přesuňme se tedy k vašemu dalšímu seriálu Most!, který se Česká televize chystá odvysílat v lednu příštího roku. Dva jeho díly se promítaly na festivalech a v kinech. Jakou na ně máte odezvu?

Most! se zatím dostal jen k filmově vzdělanějšímu publiku, které jde podobným projektům naproti, a tak od něj máme s režisérem Honzou Prušinovským zatím hodně pozitivní zpětnou vazbu. Mě ale víc zajímá, co seriálu řekne masovější obecenstvo, protože Česká televize Most! nasazuje na druhý prime time. Reakce těchto diváků mohou být kontroverzní.

Most! se odehrává v severních Čechách a s trochu ostřejším humorem se v něm strefujete třeba do vztahů mezi Čechy a Romy. Jak se vám pohybovalo na tak tenkém ledě?

Nechtěl jsem téma podat černobíle. Když začnete otázku rasismu aplikovat na skutečné vztahy Čechů s Romy, zjistíte, že rasismus ve zjednodušené podobě, jak si ho někteří představují, v Mostě ani nikde jinde v Česku neexistuje. Události, které se při vzájemném soužití dvou etnik odehrávají, totiž neustále nabourávají do obou typů ideologií - té, řekněme, humanistické i té rasistické. Dělení na rasisty a humanisty mi přijde hloupé a o tom celý ten seriál je.

Režisér Jan Prušinovský při veřejných projekcích říkal, že se do Mostu poprvé podíval až při natáčení. Vy jste měl při psaní scénáře se severočeským městem více zkušeností?

Z Mostu pocházela moje bývalá manželka a její rodina tam žije dodnes. Některé historky jsem tím pádem slyšel od tchána a jiné jsem si při psaní vymyslel nebo jsem v nich vycházel ze svých zkušeností odjinud. Vždycky mi přišlo, že plno lidí v Mostě sice říká, že cikány nemá rádo, ale žádné reálné nepokoje se tam nedějí.

Když bych to měl ilustrovat na scénáři seriálu, tak jedné z postav chlapi v hospodě neustále nadávají do cikánů, ale když někdo z nich potřebuje půjčit oblek, řekne si právě tomu Romovi. Tohle odpovídá i vztahu mezi partou mého tchána a Romem Václavem, kterým jsem se u postavy inspiroval. Do hospody Severka, kde se hrdinové seriálu schází, jsem při práci na scénáři sám chodil. Čerpal jsem z keců, které jsem kolem sebe slyšel.

Sám žijete v Praze, kterou by si obyvatelé severních Čech dost možná spojili s naivními sluníčkáři. Jak se vám jako Pražákovi podařilo proniknout do mentality Mostečanů?

Spousta Mostečanů a lidí z oblastí s vysokou romskou populací obecně si podle mě podobně jako hlavní hrdina seriálu myslí, že jsou rasisti, ale ve skutečnosti, když na to přijde, vlastně nejsou a jenom se tak tváří. Stokrát opakované klišé se v jejich případě stalo pravdou. I skinheadi se rozrůstali spíš tak, že se mladí kluci potřebovali chytit nějaké party, než že by byli zapřisáhlí praktikující rasisti. Tahle subkultura je podle mě lákala spíš proto, že se s ní pojil fotbal a bitky.

Takže i názor, že česká společnost je rasistická, vám přijde jako klišé, které neodpovídá realitě?

Přijde mi, že každá věc, která jen trochu zavání xenofobií, se dneska označuje za rasismus. Když si vezmete texty Dana Landy z dob Orlíku, zjistíte, že to je mnohdy docela sranda. Landovi se sice tenkrát dalo věřit, že si za názory v textech opravdu stojí, ale stejně - český rasismus se často pojí s humorem. Nabízí se tím pádem otázka, jestli skutečnost, že si o cikánech vyprávíme vtipy, není důkazem toho, že ty problémy pro nás ve skutečnosti nejsou tak vážné. Když řeknu deset vtipů, z nichž devět je o policajtech a jeden o Romovi, tak přece nejsem hned rasista. Sice na Romy možná nadáváme v hospodě, ale zároveň jsme v pohodě schopní s nimi žít. Když Dělnická strana sociální spravedlnosti uspořádá jednou za rok nějaký pochod a něco tam vykřikuje proti Romům, myslím, že je to spíš kuriózní událost, která většinu společnosti míjí.

A celkově vlastně intolerance na český národ moc nesedí. Vezměte si taky to, jak jsou Češi vstřícní vůči homosexuálům. Skoro nejvíc na světě. Nedává moc logiku, že by ti stejní Češi nějak inklinovali k rasismu. Přijde mi, že obrázek netolerantních Čechů je jenom nafouknutá bublina. Když u nás cikán ukradne autorádio, tak naplno řekneme: "Romský muž ukradl autorádio." Stejně tak já nebudu mít za rasismus, když uslyším od Roma, že mu jeho bílý soused pomočil plot. Nemáme problém mluvit o věcech tak, jak jsou, ale rasismus z toho dělají až přehnaní humanisti. Tenhle trend mediálního nálepkování a vytváření falešných společenských témat k nám přichází ze zahraničí.

Narážíte tím na pověstnou politickou korektnost?

Poslední dobou jsem na ni úplně alergický. Nemluvím teď jenom o rasové otázce, ale o kampani #MeToo, a jsem rád, že žiju v zemi, kde se o věcech dá ještě pořád normálně bavit. Letos jsem dvakrát navštívil USA a místní korektnost mi připadá absurdní. Například Serena Williamsová, která ve finále US Open předvedla na kurtu hysterický záchvat, obvinila rozhodčího neprávem ze sexismu a obrovské množství lidí se za ni ještě postavilo. Udivuje mě, že společnost dokáže výkřiky některých šílených feministek masově přijmout.

Naprosto nechápu taky dění v Hollywoodu, kde Kevina Spaceyho vyhodili z poslední série House Of Cards. Ten seriál byl přece hlavně o něm a pořád platí, že to je jeden z nejlepších herců posledních 20 let. Ještě bych rozuměl tomu, že herci obviněnému ze sexuálního obtěžování nedají novou roli, ale že ho vystřihnou z hotových filmů, je přece přehnané.

Petr Kolečko (34)

Petr Kolečko (34)

  • Vystudoval dramaturgii na DAMU a jako divadelní scénárista napsal například hry Dvě noci na Karlštejně nebo Žena za pultem 2.
  • Práci na televizním scénáři si poprvé vyzkoušel v roce 2010 jako spoluautor oblíbeného seriálu Okresní přebor. Na jeho úspěch pak navázal dalšími seriály jako Čtvrtá hvězda, Trpaslík, Vyšehrad nebo Lajna.
  • Napsal také scénáře komedie Padesátka nebo historického filmu Masaryk. Za něj získal v roce 2017 cenu Český lev. V roce 2019 bude mít v kinech premiéru snímek Přes prsty, který podle vlastního scénáře i sám režíroval.

Váš seriál Trpaslík vysílaný taky Českou televizí minule schytal kritiku za vulgarismy. Jak těžko se vám u veřejnoprávní stanice prosazoval Most!, který je v mnoha ohledech ještě vulgárnější?

Kontroverzi si od seriálu Most! slibují spíš sami lidé z České televize, z mého pohledu nijak zvlášť drsný není. Uznávám, že se v minulosti některé mé seriály setkaly s puritánskými reakcemi, ale já jim nerozumím. V civilním životě vždycky hodnotím spíš obsah než formu a to, že někdo nemluví sprostě, přece nemusí znamenat, že je chytrý, a to, že sprostě mluví, nemusí znamenat, že je blbý. Štve mě, když se diváci zabývají tím, jestli je něco sprosté, a ne tím, jestli je to dobré, nebo špatné. Pořád trošku masochisticky čtu internetové diskuze k mojí tvorbě a třeba u seriálu Přijela pouť mě zaskočilo, kolik lidí řešilo například to, že se v něm moc souloží. Nebo si všímám, kolik diváků hledá v českých seriálech a filmech chyby. Netuším, kde se ten obecný hate vůči české tvorbě vzal. Možná od kulturních novinářů, kteří českou kinematografii podhodnocují.

Když se ale vrátím k původní otázce - ani v České televizi, ani u komerčních stanic jsem nikdy nezažil jakýkoli náznak cenzury. Česká televize navíc oproti komerčním kanálům může být odvážnější. Z obchodního pohledu si může dovolit větší risk. Komerčním televizím jde zase víc o peníze, než že by si hlídaly nějaký morální status. Pokuty od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jsou pak spíš taková hra.

V televizní branži jste se proslavil fotbalovým seriálem Okresní přebor a pak jste napsal scénáře z prostředí spousty dalších sportů - hokeje, cyklistiky, lyžování… Kolika z těch sportů jste se sám někdy věnoval?

Vyzkoušel jsem si asi všechny. V ledním hokeji jsem moc nevynikal, protože blbě bruslím, ale fotbal, tenis i volejbal, o kterém jsem teď točil film, jsem hrával. Nejvíc mi šel asi basket, kterému jsem se věnoval asi do 16 let. V tomhle věku se ale odděluje zrno od plev. Když chcete sport dělat na nějaké vyšší úrovni, nese to s sebou určité nároky na volný čas a životosprávu. Ty jsem nebyl ochotný skousnout a v té době jsem navíc začal pronikat do divadla a pak jsem si uvědomil, že se chci živit tím.

Do scénáře loňského hokejového seriálu Lajna jste prý propašoval nějaké autobiografické prvky. Měl jste podobně jako hlavní hrdina ambiciózního otce, který z vás chtěl za každou cenu udělat sportovního šampiona?

To ne. Spíš jsem podobně jako ten otec zažil rozkol s matkou svých dětí a zároveň lásku s novou partnerkou. Postavu, kterou hraje Hanka Vagnerová, jsem ale samozřejmě nepsal podle mojí současné holky, byť se jmenuje stejně jako ona. Moje holka není tanečnice u tyče a ani já nejsem takový magor, jako je v seriálu Jirka Langmajer. Téma šílených otců jsem jinak zpracoval už v Padesátce a v Lajně jsem se k němu vrátil, protože touha, aby syn kráčel v otcových šlépějích, je přirozená a pro diváky dobře srozumitelná.

Lajnu produkovala internetová televize OBBOD, která podobně jako zahraniční služby Netflix nebo HBO nabízí zpoplatněný obsah. V zahraničí se tento systém financování celkem ujal, ale mají podle vás placené internetové seriály budoucnost i v Česku?

Byl bych strašně rád, kdyby to u nás zafungovalo, protože by díky tomu i internetové televize měly prostředky k výrobě obsahu na profesionální úrovni. Zatím však narážíme na neochotu Čechů za obsah platit, na jejich zakořeněnou představu, že internetové seriály mají být dostupné zadarmo. Tím pádem se u nás v prostředí internetu daří tvořit jen nízkorozpočtové projekty. České terestriální televize z toho mají radost, protože pro ně internet nepředstavuje v oblasti hrané tvorby žádnou výraznou konkurenci a online média filmařům nemohou nabídnout podmínky, které by se alespoň vzdáleně blížily těm televizním.

Kromě úspěchů v seriálové tvorbě jste před rokem dostal Českého lva za scénář k historickému filmu Masaryk. Pomohlo vám to vymanit se ze škatulky autora komedií?

Nemám potřebu se z téhle škatulky nějak vymaňovat, ale rád zkouším i jiné žánry. Zrovna seriál Přijela pouť určitě není primárně komediální. Historie mě jinak vždycky zajímala a jsem v ní, řekl bych, slušně vzdělaný, i když si lidi asi myslí, že jsem spíš blbý a nebudou mi to věřit. Je to můj velký koníček a načetl jsem hromadu historických románů i literatury faktu. Teď dělám v počáteční fázi na dalších dvou historických námětech, jednom z 20. století a jednom ze 17. století. Podobné projekty se ale vždycky dlouho připravují, protože jsou drahé, těžko se na ně shánějí peníze a mohou kdykoli krachnout. Na Masarykovi se třeba pracovalo pět let.

Letos jste si poprvé zkusil i režii. Na co se mohou diváci ve vašem režisérském debutu Přes prsty, který jde do kin příští rok, těšit?

Je to taková drzejší romantická komedie. Odehrává se v prostředí plážového volejbalu, ale bude hlavně o vztazích a o tom, že i hovada mají srdce.

Podívejte se, co si o českých televizních seriálech myslí scénárista Tomáš Baldýnský:

Na satiru ve velkých médiích nejsme zvyklí, nejsou na to zvyklí diváci a ani televize, říká scenárista Tomáš Baldýnský. | Video: Martin Veselovský |  22:18

autor: Tomáš Maca | 11. 11. 2018 12:50

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama