reklama
 
 

Češi jsou experti ve zlehčování #MeToo, Kraus se hnutí vysmívá pořád, říká komička

24. 10. 2018 11:09
Před pár lety se v duu Čokovoko proslavila recitováním trefných životních mouder a uhozenými tanečky v oblečení ze sekáče. Tyhle časy už jsou dnes pro sedmatřicetiletou Adélu Elbel minulostí. Schopnost vtipně glosovat společenské problémy jí ale zůstala, jenom ji v současnosti rozvíjí spíš ve svých stand-upech. V rozhovoru pro Aktuálně.cz komička mluví o proseccu z krabicového vína, nacistickém tričku Jiřího Krampola, nizozemské verzi reality show Farmář hledá ženu nebo o Brně, kde od dětství žije. „Brno je v poslední době skvělé město pro život. Jenom doufám, že už brzo zmizí ta nepochopitelná trendy vlna kyselého kafe, které tak nesnáším,“ říká na úvod setkání v jedné z brněnských kaváren.

V Brně se to v posledních letech hemží vtipnými projekty. Od blogerů KKRD Boys a Prigl až po hudební skupinu Midi Lidi nebo písničkářku Muchu, která teď o Brnu natočila kontroverzní propagační video. Je i pro vás jako stand-upovou komičku Brno ideální zdroj inspirace?

Všude se děje něco, co vás může inspirovat. Zajímavé věci vás můžou napadnout, i když bydlíte v úplném průšvihu, třeba někde v Petržalce. Brno mi ale jako průšvih nepřijde. Poslední čtyři roky byly boží, hnutí Žít Brno přišlo se skvělým programem a udělalo zásadní změny v sociální sféře i v kultuře. Město ožilo a na rozdíl od Prahy není jenom pro turisty, ale užívají si ho i místní. Teď se tady bohužel mění politická situace, takže je možné, že Brno zase nějakou netušenou inspiraci nabídne.

A co brněnské publikum? Směje se vašim vystoupením víc než obecenstvo v jiných městech?

Brňáci jsou podle mé zkušenosti přísnější publikum, mají větší očekávání a nedávají vám to tak snadno. Tím ale samozřejmě nechci říct, že se lidi v jiných městech smějí každé blbosti.

Co děláte, když na pódiu řeknete fakt dobrý fór, ale diváci ho přejdou bez zasmání?

Pokud si dobrého vtipu nevšimnou, tak jim nenápadně vysvětlím, že by ho měli zkusit pochopit. Nebudu přece házet perly sviním, haha. Ale nezažívám to nějak často. Vtip, který lidi nepochopí, většinou až tak dobrý není.

Bývají vaše stand-upy pečlivě připravené, nebo na pódiu hodně improvizujete?

Když v Brně moderuju show našeho uskupení NaMikrofon, tak hodně reaguju na to, co se zrovna děje v sále a příprava předem bývá minimální. Když naopak přicházím se svým výstupem, píšu si celý stand-up slovo od slova, protože jsem celkem detailistka na konkrétní slovní spojení. Nicméně i tady bývá dost prostoru pro improvizaci na místě.

Jste trémistka, nebo vám vystupování před lidmi, které jste nikdy v životě neviděla, nedělá žádný problém?

Trému už téměř nemívám, jen sem tam když moderuju. Jakmile nastoupím na pódium, přichází adrenalin a já si to užívám. Jasně že jsem při úplně prvním stand-upu byla vystresovaná. To je stejné jako při prvním sexu. Stand-upy jsem původně vůbec dělat nechtěla. Jenže kolegové ze skupiny NaMikrofon mě donutili to zkusit. Tehdy jsem podruhé otěhotněla a rozhodla se udělat těhotenský coming-out formou stand-upu před běžným publikem. Stand-up se povedl, a tak jsem v tom dál pokračovala. Jak na to mě ale nikdo neučil ani jsem si to netrénovala třeba před mámou. Prostě to napíšu a jdu s tím před lidi. Dělám věci dost intuitivně.

Adéla Elbel (37)

Adéla Elbel (37)

  • Vystudovala nizozemštinu na Masarykově univerzitě. Dnes z tohoto jazyka překládá a do češtiny převedla například pohádku Princ & Princ a její druhý díl, které mají dětem nenásilnou formou předat toleranci k odlišné sexuální orientaci.
  • V roce 2006 spolu se Zuzanou Fuksovou založila satirické hudební uskupení Čokovoko, s nímž v roce 2011 vydala album Hudba.
  • Od roku 2017 vystupuje jako stand-up komička v show Na Stojáka a NaMikrofon a pravidelně se objevuje i ve vysílání televizní stanice Prima v pořadu Comedy Club.
  • Na internetové televizi Stream má komediální pořad Adéla radí a na konci října rozjíždí na Mall TV vlastní talk show Noční směna s Adélou.

Náturu baviče jste v sobě ale musela najít daleko dřív, než jste se poprvé odhodlala rozesmávat lidi v narvaném sále, nebo ne?

Už od dětství jsem byla drzá a měla ráda legraci. Hlavně ve škole to se mnou bylo dost peklo. Učitel angličtiny na základce mě nesnášel. Říkal: "Komárková, já kdybych mohl, tak vás postavím ke zdi a zastřelím!" nebo "We will meet in mental hospital". Na to jsem mu odpověděla: "Jasně, ale já tam budu jako zdravotní sestra." Vedli jsme spolu takový battle. On se hodně potil, a tak jsem si ve výuce dávala na nos víčko od voňavky. Třetí třída, no, radost.

Soubor komiků, kteří vedle vás vystupují v pořadu Comedy Club na Primě, tvoří skoro samí muži a podobné je to i ve skupině Na Stojáka, ve které teď nejvíc působíte. Čím to je?

Určitě to není tím, že by nás muži mezi sebe nepustili. Jen málo žen je ale ochotných ztrapňovat se na pódiu. Ve srovnání s chlapy většinou víc dbáme na sebeprezentaci. Mužům dělá dobře, když jsou vtipní, ale ženám se o osobních věcech před neznámými lidmi asi tolik mluvit nechce. Já s tím ale nemám problém a v Na Stojáka jsou přece kromě mě taky Ester Kočičková a Iva Pazderková - a ty jsou úchvatné.

Když pomineme osobní témata, odkud při vymýšlení stand-upů nejčastěji čerpáte náměty?

Hodně mě baví internetový bizár. Sleduju třeba některé pornoherečky, čímž ale samozřejmě myslím jejich PR, a ne jejich práci. V poslední době mě například zaujalo, že si česká pornoherečka Daisy Lee nechala na ruku vytetovat postavičky od Disneyho - Mickey Mouse, Perníčka a Mimoňe. Její fanoušci to zrovna kladně nehodnotili, a proto se teď fotí tak, aby ruka nebyla vidět, což vypadá, jako by ji vůbec neměla.

V jednom stand-upu si střílíte i z maminek, které mezi sebou sdílejí užitečné tipy na stránkách jako Mimibazar. Těmi se, předpokládám, inspirujete taky v seriálu Adéla radí na internetové televizi Stream.

No já se inspiruju vším, co vidím kolem sebe. Nejsem zrovna spořivý typ, takže by mě normálně nenapadlo ostatním říkat, jak mají ušetřit, protože to sama nevím. Tipy jako jak udělat prosecco z krabicového vína si pochopitelně vymýšlím a zatím jsem žádný z nich sama nevyzkoušela. Když ovšem nouze zavelí, tak proměním krabičák v prosecco raz dva. I když pozor, víno do sifonovače radši nedávejte, protože vám s největší pravděpodobností vybuchne.

Nevzal už některou z vašich poťouchlých rad někdo vážně?

Nějaký internetový troll si na mě u České protipirátské unie stěžoval, protože prý vybízím k nelegálnímu stahování filmů a chudák jeho dcera na to skočila. Vsadila bych se, že si to vymyslel. Asi má nudný život. Doufám, že diváci poznají, že je můj pořad recese. Žádnou odpovědnost k nim proto v tomto ohledu necítím. To už je na Darwinově přirozeném výběru.

Vaší největší guilty pleasure je prý Miroslav Kalousek. Není vám líto, že se teď trochu stáhl do pozadí?

Kalousek je skvělý vždycky a všude a vůbec mi nevadí, že je teď lehce v pozadí. Však on se určitě zase vynoří.

Patří vůbec politika do stand-upů, nebo by se měl komik politickým tématům radši vyhýbat, aby si to u některých diváků nerozházel?

Já si třeba ve svých stand-upech čas od času narážku na nějakého politika dovolím. I když na vás přijde pár voličů Zemana a vy si do Zemana rýpnete tak, že to nebude vyloženě urážlivé, tak se i ti jeho voliči obvykle zasmějí. Stačí to podat chytře, a ne tak, že přijedete do Horní Dolní a vmetete jim, že jsou úplní dementi, protože volí toho, koho volí. Obecně mi humor přijde jako dobrý způsob, jak rozvířit nějakou společenskou diskusi. V jednom stand-upu jsem se třeba dotkla problému stáří. Přijde mi, že ženy nad padesát let jsou ideální zaměstnankyně. Děti už jim odrostly a doma se kolikrát nudí, takže se v práci rády zdržují. Spousta zaměstnavatelů je ale přitom vzít nechce a mně se zdá důležité podobné společenské problémy vytáhnout a předat je publiku s lehkostí a s nadsázkou.

Když se ve stand-upech pouštíte do kontroverzních témat, nevyhnete se asi nenávistným komentářům v internetových diskusích. Utkvěla vám nějaká rozhořčená reakce v paměti?

Většina diskutujících mě překvapivě chválí, ale jednou jsem ve stand-upu mluvila o tom, jak si vzal Jiří Krampol do pořadu Prostřeno tričko s nacistickou symbolikou a pán, který design vytvořil, mi napsal dlouhý hate. Pokud si dobře pamatuju, tak jsem mu jako odpověď poslala srdíčko, takže všechno dobře dopadlo.

Na adresu Krampolova trika jste řekla, že by si příště mohl obléct rovnou tričko, na kterém by doktor Mengele píchal nějakému černouškovi vakcínu s ebolou a u toho by byl nápis Lékaři bez hranic. Máte v humoru nějaké hranice, za které byste už nešla?

Mě černý humor baví a mám ráda vtipy, co jdou trochu za hranu. Nikdy bych si nedělala srandu ze smrti dětí. Na té ale na rozdíl od Krampolova vkusu ohledně triček nevidím nic vtipného.

Kromě komediálních vystoupení vás v současnosti živí ještě překládání knížek z nizozemštiny. Co vás přivedlo právě k tomuto jazyku?

Po gymnáziu jsem šla studovat na filozofickou fakultu bulharštinu a ukrajinštinu. Bulharština mě bavila, ale ukrajinština vůbec. Pak jsem strávila dvoje letní prázdniny po sobě v Amsterdamu a cítila jsem se tam skvěle. Jejich jazyk mi přišel legrační a nedá se říct, že bych se do něj zamilovala, ale ta země se mi hrozně líbila. V době, kdy jsem poprvé otěhotněla, jsem si řekla, že musím rychle něco vystudovat, a vyšlo to na tu nizozemštinu.

Když bylo dceři pět, vyrazila jsem s ní na Erasmus do Belgie. Univerzita byla hodně náročná, protože byla určená pro rodilé mluvčí. Celé dny jsem studovala a dcera mezitím navštěvovala místní školku. Prožila jsem teda úplně jiný zahraniční studijní pobyt, než o jakém mi vyprávěli čeští spolužáci. Dcera díky školce začala po dvou měsících mluvit plynule holandsky a nedělalo jí problém se tam s dalšími dětmi dohadovat s fakt hustým vlámským přízvukem. Když jste dítě, tak ten jazyk nasáváte jak houba. Já se učila mluvenou holandštinu hlavně z televize. Koukala jsem na nejjednodušší seriály a hodně mi dala taky lokální verze reality show Farmář hledá ženu. Díky tomu umím skvěle veškerou terminologii týkající se dojení a mlékárenského průmyslu.

Do češtiny jste přeložila mimo jiné nizozemskou pohádku Princ & Princ a její pokračování Král & král & rodina, které u nás kvůli své homosexuální tematice vyvolaly celkem negativní reakce. Zahraniční čtenáře příběh dvou zamilovaných princů pobouřil stejně jako ty české?

To si z vyprávění autorek už nevybavuju. Kniha Princ & Princ vyšla v Nizozemsku v roce 2003, tedy deset let před českým překladem. Na holandském trhu nicméně nebyla první dětskou literaturou s touto tematikou. V Česku naproti tomu skoro žádná dětská knížka s podobným námětem do té doby nevyšla.

Navíc jsem na její vydání sháněla prostředky přes crowdfundingový portál, takže pohádka získala velký mediální prostor. Spousta lidí se ke knize na internetu hrdinsky vymezovala třeba tím, že mě označovala za lesbu, kterou by měli upálit, ale mě se takové komentáře nijak nedotýkají. Druhý díl Král & král & rodina, který řeší adopci dětí homosexuálními páry, vyšel původně anglicky pro americký trh, kde se také strhla vlna nevole spousty rodičů. V tak bigotní zemi jako USA mě to ale nepřekvapuje.

V souvislosti s prvním výročím kampaně #MeToo nebo kauzou svatováclavského kázání kněze Piťhy se teď ve veřejné debatě stávají ožehavým tématem představy o mužských a ženských rolích a o správné podobě rodiny. Jak pokrokově se podle vás k těmto problémům Češi stavějí?

Nemám ráda, když se problém #MeToo bagatelizuje. Češi jsou v tom experti. Třeba Jan Kraus nemá díl svého pořadu, ve kterém by se kauze nevysmál. To vnímám jako velký problém. Lidi přece sledují, jak se k věcem staví jejich vzory. Neznám moc žen, které by nepocítily alespoň náznaky sexuálního obtěžování na vlastní kůži. Český sexismus už by se mohl trochu uklidnit. Společnost se mění, mladá generace už to má jinak, nicméně tradičně rozdělené mužské a ženské role jsou u nás stále šíleně zakořeněné.

Vaším snem je teď vlastní talkshow po vzoru americké komičky Ellen DeGeneresové, takže Janu Krausovi možná budete brzy konkurovat. Kdy si sen splníte?

Na internetové televizi Mall TV teď budu vést dvanáctihodinovou talk show, kterou budou moct diváci sledovat v přímém přenosu a psát dotazy přes sociální sítě. S hostem budu od sedmi večer až do sedmi ráno, takže budeme oba potřebovat hodně energeťáků.

Podívejte se na rozhovor s českým komikem arménského původu Tigranem Hovakimyanem:

Už mě posílali zpátky do různých zemí, i někteří kamarádi začali psát, že tu migranty nechtějí, říká stand-up komik Tigran Hovakimyan. | Video: Martin Veselovský |  25:31

autor: Tomáš Maca | 24. 10. 2018 11:09

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama