Rozhovor - Na začátku ledna získal seriál Fargo Zlatý glóbus pro nejlepší minisérii a Billy Bob Thornton si zapózoval se stejnou trofejí pro nejlepšího herce.
Premiéru měla desetidílná série, která vznikla na motivy filmové černé komedie bratří Joela a Ethana Coenových, loni v dubnu na kabelové stanici FX. Na konci ledna se dostane poprvé oficiálně do Čech, odvysílá ji od 28. ledna stanice AMC.
V seriálové verzi Farga zdatně sekunduje Billy Bobu Thorntonovi Martin Freeman. Podobně jako v oscarovém Fargu se děj odehraje v mrazivé Minnesotě, tím ovšem také podobnost vcelku končí. Seriál má jiný příběh i postavy, zůstávají ale motivy smrti i dobráctví amerického Středozápadu a hodně suchý humor.
Billy Bob Thornton se ujal role zabijáka Lorna Malva, jenž se vyžívá v tom, že pokouší nervy všech ve svém okolí. "Na postavě Lorna se mi asi nejvíc líbí, že nikdo neví, proč tu je, kým vlastně je a odkud přišel," říká Thornton.
Aktuálně.cz: Jak jste se k seriálu Fargo vlastně dostal?
Billy Bob Thornton: Prostě jsem dostal nabídku. Nejdřív jsem odpověděl, že se mi právě nechce dělat televizní seriál. Když jsem se ale dozvěděl, že má jen deset dílů a navíc jej produkují bratři Coenové, změnil jsem názor. Pak jsem si přečetl scénář a uvědomil si, že Noah Halley napsal něco opravdu mimořádného. Pro mě bylo zásadní, že nenapodobuje styl Coenů, ale podařilo se mu zachovat ducha předlohy a zpracovat ji zcela po svém. To mě nakonec přesvědčilo.
A.cz: A líbil se vám původní film?
Ano, mně se vlastně líbí všechno, co ti dva natočí. A pokud jde o seriál, myslím, že takhle by ho natočili i oni sami. Vždyť taky měl jejich požehnání od samého počátku, což je fajn.
A.cz: V čem je konkrétně seriál Fargo podle vás spíš původním dílem než předělávkou?
Dá se říct, že seriál začíná tam, kde film končí, ale s jinými lidmi a jinými postavami. Vypráví, co se v daných místech dělo po konci filmu. To je asi nejvýstižnější.
A.cz: Hrajete postavu jménem Lorne Malvo. Jak na vás ten chladnokrevný zabiják působí?
Je to pravděpodobně první postava bez špetky svědomí, kterou jsem kdy hrál. A abych řekl pravdu, je to velká zábava. Lornovi jde jen o to, aby splnil svůj úkol. Za jakoukoli cenu. Je svým způsobem okouzlující, ale ne v běžném slova smyslu. Okouzlující úlisný had. Když něco řekne, lidé vědí, že to myslí naprosto vážně. Je to typ člověka, kterému je rozhodně lépe se vyhnout.
A.cz: Lorne vypadá také na velkého manipulátora…
To ano. Jednou z věcí, které se mi na mé postavě líbí, je, že s lidmi komunikuje, i když nemusí. Řekněme, že by šel vyloupit banku - ve skutečnosti taková situace v seriálu není -, mohl by tam vtrhnout s plánem sebrat peníze a zmizet, místo toho by ale řekl pokladnímu: "Kdo tě oblíká? Tobě snad někdo řekl, že máš nosit tuhle košili?" On se tím baví. Což je dost šílené.
A.cz: Seriál má skvělé obsazení. Jak se vám spolupracovalo s hereckými kolegy?
To je další úžasná věc na Fargu. Ačkoliv se v něm objevují známá jména, bylo možné pro každou roli najít toho pravého herce. Jinými slovy, produkce se nesnažila vyprodávat kina v zahraničí s tím nebo oním jménem, jak se to dneska dělá i v nezávislém filmu, kde musíte mít alespoň deset filmových hvězd ve dvoumilionovém filmu, abyste měli jistotu, že se vám peníze vrátí. Colin Hanks, Martin Freeman, Allison Tolman, Oliver Platt, se kterým jsem už párkrát hrál, Keith Carradine, Bob Odenkirk, a mohl bych jmenovat dál a dál, jsou báječní. Stejně tak kanadští herci, kteří hrají menší role, jsou všichni ohromní. V takovém obsazení bylo skutečně radost pracovat. Jediná věc, na kterou jsem si musel zvykat, byla práce s různými režiséry. Na to přece jen z filmu nejsem zvyklý. I když byli všichni skvělí, každý je přece jen jiný. Sotva jsem si zvykl na práci s prvním, už tam byl někdo jiný. Pohodáře najednou vystřídal hyperaktivní chlapík. A pak to chvíli trvá, než si zvyknete.
A.cz: Seriál vznikal v kanadském Calgary. Jak se vám tam pracovalo?
Je to moje oblíbené kanadské město. V něčem mi připomíná místo, kde žiju. Je dost velké, aby se tady dalo sehnat, co je potřeba, a přitom není pohlcující, jestli víte, co myslím. Třeba takové Toronto je obrovské jako New York nebo Chicago. Calgary, ačkoliv je velké, má trochu i maloměstskou atmosféru. Potkáváte tu stále ty samé lidi. Jdete do restaurace a vidíte člověka, kterého jste potkali u psího kadeřníka. A navíc jsem vegan, takže zprvu jsem byl zvědavý, jak je Calgary zařízeno pro týpky jako já, a musím říct, že velmi dobře. Místní obchody se zdravým jídlem si zaslouží malou reklamu. Seženete zde všechno, co potřebujete.
A.cz: Jak jste snášel kanadskou zimu?
V roce 1997 jsem točil film s názvem Jednoduchý plán ve Wisconsinu u Hořejšího jezera, kde byla větší zima než tady. Takže jsem si myslel, že když jsem vydržel minus šedesát, tak nějakých minus čtyřicet stupňů bude brnkačka. Nějak mi ale nedošlo, že tenkrát jsem byl o sedmnáct let mladší a že dnes jsem možná trochu citlivější. Pravda je, že několik nocí bylo náročných. Ono když fouká vítr a vy točíte v noci venku a teplota klesá hluboko pod bod mrazu, není to nic překvapujícího. Legrační je, že naši kanadští kolegové, když je tak kolem minus čtyř, mají pocit, že jsou na Havaji. To mě dostalo.
