Bourat normalizační budovy? Je to chyba, patřily mezi evropskou špičku

Petra Jansová Petra Jansová
Aktualizováno 15. 10. 2015 20:11
Žižkovský vysílač, Kotva, Nová scéna Národního divadla, hotel InterContinental nebo Žižkovský vysílač. Jaký přínos mají lidmi nepochopené a odborníky obdivované budovy?

Praha - Nová scéna Národního divadla, OD Kotva, budova Federálního shromáždění nebo Žižkovský vysílač. Tyto a mnohé další stavby, které vznikly převážně v dobách normalizace, se dodnes potýkají s kritikou a nepochopením části veřejnosti.

Velmi často se rovněž umisťují v různých žebříčcích jako ty nejošklivější. Odborníci či architekti v nich naopak vidí neprávem opomíjenou hodnotu.

Stejný postoj zastává i historik architektury Petr Vorlík, který působí jako pedagog a výzkumný pracovník na Fakultě architektury ČVUT v Praze a specializuje se na dějiny architektury 20. století a průmyslové dědictví. 

Autor a spoluautor celé řady odborných publikací, například Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků (2006), Ještěd / evidence hodnot poválečné architektury (2010), okomentoval pro Aktuálně.cz některé z "nepochopených" budov.

Ještěd
Ještěd | Foto: Wikipedia Commons

Ještěd

Autor Karel Hubáček, stavba 1966-73

Návrh horského hotelu a televizního vysílače Ještěd vyvolával na počátku podle Petra Vorlíka spíše smíšené reakce, rovnou měrou kladné i záporné. "To je u unikátní architektury a v umění poměrně časté. Naše společnost zůstává stále výrazně konzervativní, obzvlášť u architektury v krajině," tvrdí Vorlík.

"Věž se stala navíc i jakýmsi symbolem společenského nadechnutí a optimismu šedesátých let. A naprosto unikátním technickým dílem. Nejenom pro spojení funkce hotelu a vysílače do jednoho tělesa, ale i pro naprosto přelomové konstrukční řešení a ve výsledku i pro velmi příjemné interiéry, jež navrhl právě Otakar Binar a užitým uměním vybavil Karel Wünsch."

 

Právě se děje

Další zprávy