Praha - Často je od sebe poznáte na první pohled. Ti jedni jsou ráno čilí a svěží, druzí unavení, mžourají a zívají. Patří totiž do chronotypu, jemuž se říká sova.
Oproti skřivanovi se musí potýkat s řadou těžkostí, společnost je totiž nastavena na skřivany - stává se zkrátka brzy, do školy i do práce.
Existuje i třetí skupina - nevyhranění jedinci.
Chronotypy skřivan a sova
Chronotypy definujeme jako individuální načasování fyziologických, biochemických a psychologických proměnných, které úzce souvisí s cyklem spánku a bdění. Vychází z vrozených cirkadiánních rytmů, tedy biologických rytmů během dne, které odpovídají zhruba 24 hodinám, a jsou nejvíce ovlivněny střídáním světla a tmy.
Řada lidí se domnívá, že skřivani či sovy jsou umělé kategorie a denní rytmus je zkrátka životní zvyk, a tudíž se dá snadno předělat. Chronotyp je většinou dědičný a ovlivňuje i produkci hormonů, kolísání tělesné teploty, rytmus příjmu potravy, nebo střídání bdělosti s potřeby spánku.
Jak se stát skřivanem? Věkem, nebo léčbou
Předělat sovu na skřivana jde například léčbou světlem, jak potvrzuje Denisa Janečková, vedoucí pracovní skupiny pro chronotypy a spánkové zvyklosti Národního ústavu duševního zdraví.
"Pokud máme v terapii klienta, kterému byla diagnostikována zpožděná fáze spánku, tedy je extrémní sova, vystavíme jej umělému osvětlení v ranních hodinách. Použití světla v druhé polovině noci a zrána totiž způsobuje předběhnutí biologických hodin."
Jak ovšem dokazují výzkumy Národního ústavu pro duševní zdraví, chronotypy se mohou měnit spolu s věkem - v dětství převládá tendence být skřivan, zatímco první velký zlom nastává v období puberty, kdy díky zvýšené produkci velkého množství hormonů dochází k posunutí fáze spánku do pozdějších hodin.
V období dospělosti bývá chronotyp ustálen v jednom ze tří typů a mění se naposledy v období stáří. Ne vždy jsou rozdíly během života markantní. Existují jedinci, kteří již od narození vykazují znaky typické pro ranní ptáčata, a vydrží jim to po celý život. Stejné to může být i u sov.
Sovy v ohrožení
Stejně jako je společnost nastavená pro praváky a leváci v nejrůznějších běžných situacích zažívají potíže, je nastavena i pro skřivany. Sovy se zkrátka musí přizpůsobit. Mnohé profese startují pracovní dobu v šest či sedm hodin, to znamená vstávat před pátou respektive před šestou hodinou.
Také školní vyučování začíná v osm hodin. Jenže co si mají počít "sovy", které ožívají se západem slunce a spát se jim začne chtít leckdy až po půlnoci?
Lidé s večerním chronotypem nejsou schopni usnout v dřívější hodinu, i kdyby se sebevíce snažili. Přesto jsou ráno nuceni vsávat v době, kdy pro ně z fyziologického hlediska ještě není ten správný čas.
Studie z posledních let ukazují na souvislost mezi narušením délky či kvality spánku a vznikem mnoha onemocnění. Mezi ně bývají řazeny psychiatrické poruchy, metabolická a kardiovaskulární onemocnění, dále onemocnění pohybového aparátu či imunitního systému.
"Metabolická onemocnění patří mezi nejčastěji diagnostikované choroby a jsou příčinou či následkem mnoha dalších zdravotních komplikací. Bylo prokázáno, že sovy jsou na poruchy metabolického systému náchylnější a patří tím mezi rizikové skupiny zejména pro vznik obezity, diabetu mellitu druhého typu a metabolického syndromu," popisuje další z autorek studie o chronotypech Eva Fárková.
Mylná je taky představa, že se únava z týdne dá naspat o víkendu. Vědci totiž zjistili, že čím větší je rozdíl mezi tím, kolik hodin člověk spí v pracovních dnech a o víkendech, tím větší je riziko, že se u nich rozvinou metabolické problémy.
"V neposlední řadě se rovněž ukazuje, že oproti ranním ptáčatům jsou méně fyzicky aktivní, což ke vzniku těchto zdravotních komplikací přispívá," popisuje Fárková.
Změna času rozbíjí náš denní biorytmus
Rozhození rytmů se však netýká pouze sov. Zažíváme je každý z nás, a to dvakrát do roka. Vědci upozorňují, že změna času je pro lidské tělo nepřirozená. Dochází k rozbití našeho vnitřního sehraného biorytmu. Toto narušení je velmi často doprovázeno únavou, ospalostí, dezorientací, které mohou způsobovat krizové situace.
"Ve vědeckých kruzích se debatuje, proč se od posunu času ještě neustoupilo. Vzhledem k tomu, že jeho původní význam již neplatí, není potřeba u tohoto fenoménu setrvávat. Důkazů o jeho škodlivosti je mnoho a v některých zemích již změny času zrušeny byly," říká Denisa Janečková.
Zastává názor, že by bylo užitečné zrušit střídání času a ponechat jen jeden - letní, jenž podle Janečkové více vyhovuje nastaveným společenským rytmům. Předešlo by se prý tak rizikovým situacím, ke kterým může docházet v době, kdy naše tělo bojuje, aby se vyrovnalo s takto intenzivním zákrokem.
Přechod na zimní čas sova zvládá. Má to však háček
V neděli 25. října ve tři ráno v noci končí letní čas, což znamená pro sovy jednu dobrou a jednu špatnou zprávu.
"Můžeme zjednodušeně říci, že sovy snáší přechod na zimní čas lépe, protože mají po určitý čas navíc k dobru hodinu spánku. Na druhou stranu je zimní čas připravuje o potřebnou dobu strávenou na přirozeném světle, což sebou může přinášet psychologické problémy, a sova si může ještě více připadat odtržená od společnosti," upozorňuje Janečková.
Podstatně těžší změna čeká na "noční ptáky" při přechodu na letní čas, jenž lidem hodinu ubere. "To jen jen prohlubuje spánkový deficit, kterému jsou často po celý rok vystaveny z důvodu například nuceného brzkého odchodu do práce. Když na jaře přijdou o hodinu spánku, musí čekat na to, až jejich spánkový dluh bude natolik velký, že jim únava z fyziologického hlediska dovolí usnout ve společensky více přijatelnou dobu," uzavírá Denisa Janečková z Národního ústavu duševního zdraví.
