reklama
 
 

Českému vědci je 75 let, vyrábí chemikálie pro celý svět a vede prosperující firmu

13. 3. 2016 9:45
Většinu profesního života byl dr. Otomar Kříž zaměstnán jako vědecký pracovník v Ústavu anorganické chemie. S převratem v roce 1989 přišly nové možnosti a on po padesátce založil s dalšími kolegy firmu na výrobu chemických sloučenin. Zatímco s chemií měl bohaté zkušenosti, coby podnikatel byl naprosto nezkušený. "Nikdo z nás netušil, co se v takové soukromé firmě dělá, jen jsme z přednášek z politické ekonomie věděli, že majitelé firmy v kapitalismu vykořisťují zaměstnance. Ovšem nevěděli jsme, jak se má vykořisťovat," líčí v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Dnes je mu 75 let a jeho firma Katchem má roční obrat 45 milionů Kč. "V boranové chemii patříme ke světové špičce," konstatuje spokojeně.

Aktuálně.cz: Dá se říct, že jste založil prosperující firmu až "na stará kolena"? Jak k tomu došlo a co jste dělal před tím?

Dr. Otomar Kříž: Do roku 1990 a ještě několik let potom jsem byl zaměstnán jako vědecký pracovník v Ústavu anorganické chemie ČSAV - AV ČR. O možnosti založit jakousi "přidruženou výrobu", která by syntetizovala nebo i ve větším měřítku vyráběla chemické sloučeniny, které nejsou obecně dostupné na světovém trhu, a přitom mají využití nejen ve výzkumu ale i v moderních technologiích, jsme uvažovali už v posledních letech minulého režimu. V té době nám devíti zakládajícím členům bylo okolo padesáti let.

A.cz: Jaké byly vaše podnikatelské začátky?

Po založení firmy nikdo z nás netušil, co se v takové soukromé firmě dělá, jen jsme z přednášek z politické ekonomie a ekonomiky věděli, že majitelé firmy v kapitalismu vykořisťují zaměstnance. Ovšem, jak se má vykořisťovat, to tam nebylo, a tak jsme to nevěděli.

A.cz:  Jak jste přišli na tuto díru na trhu - prodej chemikálií složitých na přípravu?

Seriál "Život začíná v sedmdesáti"

Seriál "Život začíná v sedmdesáti"

Článek je součástí velkého seriálu Aktuálně.cz "Život začíná v sedmdesáti". V něm vám představujeme pětasedmdesátileté dřevorubce či baletky, osmdesátileté spisovatelky a atletky, pětaosmdesátileté vědce nebo operní pěvce, zkrátka aktivní seniory, kteří zapomněli stárnout. Seriál se snaží rozbít zažitý stereotyp pasivního a rezignovaného důchodce.

Pracovníci Oddělení syntéz Ústavu anorganické chemie se zabývali chemií boranů a hydridů a zejména v boranové chemii představoval Ústav světovou špičku. Na základě předpokladu, že vysoký obsah energie v boranových derivátech umožní jejich využití jako účinného hnacího paliva pro rakety, byla v šedesátých letech založena utajená Laboratoř speciální anorganické chemie pro výzkum, výrobu a užití boranů a karboranů v Řeži u Prahy. Podobně  specializované laboratoře vznikly v té době i v USA a SSSR.

A.cz: Z toho pak ale sešlo…

Ano, už koncem šedesátých let se prokázala nevhodnost využití boranů v raketové technice, ústavy byly odtajněny a mohly se věnovat do té doby opomíjeným boranovým derivátům. Díky tomu jsou borany a karborany důležitými meziprodukty v elektronice, v medicíně jako účinná antivirotika, v nanotechnologiích a ve výrobě nových materiálů.

A.cz: Vaše firma nabízí až 600 sloučenin. Už jste všechny někdy vyrobili?

Vyrábíme a prodáváme nejen základní boranové a karboranové deriváty ale podle přání klienta i speciální sloučeniny. V našem katalogu uvádíme jen sloučeniny, které jsme už někdy připravili a umíme jejich výrobu zreprodukovat. Pro vědecké pracovníky technologicky vyspělých států celého světa je většinou důležitější jak rychle získá potřebný meziprodukt, než náklady na jeho vlastní přípravu. Přibližně  95% naší produkce je exportováno do zahraničí, hlavně do EU, USA a Japonska.

A.cz: Proč tak málo dodáváte sloučeniny na český trh?

V naší republice v současné době není společnost využívající naše produkty ve své technologii a počet výzkumných ústavů či univerzit zabývajících se využitím boranových derivátů v elektronice, medicíně a materiálových technologiích, je asi pět. V EU, USA a Japonsku se tyto produkty už kromě výzkumu začínají využívat i v moderních technologiích. V ČR je zatím jen jediná výroba podle našeho know-how, produkt pro léčbu záchytovou neutronovou terapií zhoubných nádorů.

A.cz: Je to v chemii a u přípravy sloučenin podobné jako v gastronomii a při přípravě pokrmů? Existují po generace děděné "recepty" či vyhlášení odborníci na konkrétní sloučeniny, stejně jako jsou vyhlášení kuchaři na konkrétní pokrmy?

V odborné chemické literatuře je publikována příprava obrovského množství boranových sloučenin. Jsou to přípravy snadno reprodukovatelné i středně zručným syntetikem ale i sloučeniny, který umí připravit publikovaným způsobem jen autor článku. Dost často nějaký fígl, který není uveden v článku, si autor nechá sám pro sebe, a tak při syntéze selže i  jinak velmi zkušený a zručný chemik.

A.cz: Co když tedy postupy z literatury selžou? Existují sloučeniny, na jejichž výrobu jste museli od základu přijít sami?

Nemohu tvrdit, že jsme dosud objevili nějaký zásadně nový postup při přípravě, mnohé publikované syntézy jsme ale zjednodušili nebo dovedli k vyšším výtěžkům. Určitě jsme ale aplikovali známé procedury z jiné oblasti chemie v chemii boranů a na druhé straně jsme museli uznat, že dříve známým postupem žádanou sloučeninu připravit neumíme. Chemické laboratoře mimo průmyslovou zónu nám rovněž neumožňují využívat proces s vysoce toxickými sloučeninami. Vypracovali jsme tedy nové bezpečnější cesty.

A.cz:  Jaká je vaše specializace?

Já jsem zjistil po několika prvních hodinách chemie v osmé třídě základní školy, že jsem "rozený chemik". Samozřejmě, to je nadsázka, ale už tam jsem se rozhodl, že chci pracovat v chemické laboratoři. Na chemické průmyslovce jsem chemii zúžil na organickou chemii a to mi vydrželo až do obhajoby CSc. na Vysoké škole chemicko-technologické. Díky nevhodnému chování a vystupování během Pražského jara jsem nemohl zůstat na škole a na pracovišti v Ústavu anorganické chemie v Řeži jsem se od roku 1970 věnoval aplikacím speciálních hydridů v syntéze organických sloučenin. Na roční stáži v USA byl dokončen můj přerod v boranového chemika.

A.cz: Na webu firmy píšete, že se zabýváte také přípravou "polyamidových prachů". Jak jste se k této výrobě dostali? Co si pod tím můžeme představit a k čemu je to dobré?

V začátcích firmy jsme dostali k dispozici v areálu výzkumných ústavů třípodlažní halu, kde byl rozvod nerezovým potrubím, nerezové kotle, všechno obalené vrstvami izolace a rozvod silové elektřiny. Vše jsme rozřezali, co šlo, prodali do sběru nebo poslali na skládku a v hale jsme postavili výrobu polyamidových spojek na železniční koleje a jiných odlitků. Pronajali jsme si první laboratoř na výrobu boranových sloučenin. Místo málo lukrativní výroby odlévaného polyamidu jsme se posléze naučili připravovat polyamidový prach a začali jej vyrábět pro kosmetické účely, pro filtraci potravinářských produktů - třeba piva, a know-how jsme posléze předali do Ústí nad Labem.

A.cz: Vy jste ve firmě šéf a jednatel, nebo ještě stále i vyrábíte sloučeniny?

Já osobně, případně s nějakou cizozemskou návštěvou, laboratoře jen navštěvuji a hlavní pracovní nástroj je počítač, telefon a chemická literatura. Postupy, jak připravit novou nebo dosud nevyráběnou sloučeninu, navrhujeme společně.

A.cz: Proč je tak málo aktivních šéfů firem po sedmdesátce? A jak se daří vám řídit velkou firmu i v pokročilém věku?

Rád bych uvedl, že naše firma není velká ale naopak, docela malá. Má dohromady třináct společníků a zaměstnanců, i když náš roční obrat je zhruba 45 milionů korun. Druhý služebně nejstarší společník oslavil dokonce sedmdesáté sedmé narozeniny a aktivně se podílí na vedení a administrativě výroby polymeračních katalyzátorů. Na rozdíl od produktů boranové chemie, které činí okolo 10 kilogramů ročně, je množství polymeračních katalyzátorů přes 50 tun ročně. Výrobu podle našeho know-how navíc realizujeme nárazově na pronajatém zařízení ve spolupráci s Lučebními Závody v Kolíně.

A.cz: Jak to všechno zvládáte?  A nezmáhá vás to již ve vašem věku?

Já nemyslím, že by mne práce zmáhala. Bohužel, má žena je vážně nemocná a i díky tomu nemůžu věnovat chemii tolik času, kolik bych chtěl. Na druhé straně je ale práce pro mne zcela zřejmá relaxace. Jsem rád, že je vidět, co firma v oblasti borových sloučenin přinesla, v boranové chemii patříme ke světové špičce.

A.cz: Klasický důchod vás zatím nelákal?

Před rokem 1989 jsem někdy přemýšlel, co budu dělat jako důchodce. Působit jako pedagog a badatel na vysoké škole pro mne jako "nepřítele režimu třetí kategorie" - podle jednoho ze seznamů předsametorevolučního ministerstva vnitra nebylo možné. V laboratoři by pro mne dříve či později asi také místo nebylo a psát povídky nebo čtivé romány neumím. Takže se v pátek těším na chalupu nebo i nějaký výlet a v neděli večer na dopisy klientů, plánování syntéz nových sloučenin a na celou chemii jako takovou.

A.cz: Z vašeho vyprávění je znát, jak vás práce stále hrozně baví…

Naplňuje mne uspokojením, že děláme něco co je dobré nejen pro nás, ale pro celou společnost, to je pěkný pocit.

A.cz: Je něco, co vás na té práci nebaví, co vám vadí?

Trápí mě byrokracie. Například proč jsou vytvářeny umělé překážky při vývozu sloučenin, které mají jediné možné využití jako meziprodukty pro nová léčiva? To nedává smysl.

A.cz: Jaký je váš recept na aktivní stáří a na vitalitu v pokročilém věku?

Jsem rád, že se zatím mohu ještě dobře pohybovat, přemýšlet a komunikovat - zpravidla e-mailem nebo na konferencích osobně - s našimi partnery. Vzhledem k tomu, že mé páteři už nesvědčí běhání, pokládám za důležité 20-30 minut jógy téměř každé ráno.

A.cz: Může tedy jóga za vaše fyzické i psychické zdraví? Díky ní zvládáte řídit firmu i v 75  letech?

Nemyslím, že jen jóga může za mé zdraví nebo chuť do práce. Rozhodně je ale důležitá pro to, že se mohu pohybovat tak, jak se pohybuji, a jogínské cviky mi připadají sympatičtější a smysluplnější než ty, které předepisují fyzioterapeuti. Na řízení firmy nejsem sám, o tom co je, nebo snad bude dobré pro firmu, rozhodujeme všichni tři majitelé, velmi často společně se zaměstnanci. Protože si myslím, že pro naše spolupracovníky je existence a prosperita firmy důležitější než pro nás, podstatně starší, kteří by si mohli dovolit trávit den na gauči nebo v křesle před televizí.

autor: Zuzana Hronová | 13. 3. 2016 9:45

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama