Vnuk jí onemocněl leukemií, rozhodla se proto pomáhat. Za 19 let našla tisíce dárců kostní dřeně

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
2. 12. 2015 14:16
Zdenka Wasserbauerová z Otrokovic (75) pracovala celý život v Barumce jako účetní. Když jí bylo 56 let, onemocněl její vnuk leukémií. Seznámila se s malými onkologickými pacienty a s problematikou leukémie a začala shánět lidi do registru dárců kostní dřeně. Do klasického důchodu nikdy neodešla, nemá čas. Již 19 let totiž objíždí školy a pracoviště, pořádá přednášky a shání nové lidi do registru. Získala jich už neuvěřitelných 7700. Za to, že se náš vnuk uzdravil a že jsme nemuseli prožívat smutek jako jiné rodiny, tak tomu životu mám co vracet. Vezmu prášek, namažu koleno a jdu shánět další dárce," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Zdenka Wasserbauerová.
Zdenka Wasserbauerová kontroluje vybírá od zájemců přihlášky do registru dárců kostní dřeně.
Zdenka Wasserbauerová kontroluje vybírá od zájemců přihlášky do registru dárců kostní dřeně. | Foto: kostnidren.cz

Aktuálně.cz: Celý život jste byla účetní v Barumce, v 56 letech jste se dala na propagaci Českého národního registru dárců kostní dřeně a na shánění potenciálních dárců. Jak k tomuto životnímu zlomu došlo?

Zdena Wasserbauerová: Můj vnuk v sedmi letech onemocněl leukémií. Léčil se v Olomouci na dětské onkologii. Měl to štěstí, že nepotřeboval kostní dřeň. Ale vedle něj ležel tříletý chlapeček a ten ji potřeboval. Zde jsem se také seznámila s problematikou dárcovství. Brečela jsem nad vnukem, nad všemi ostatními nemocnými dětmi a pan profesor Vladimír Mihál, přednosta dětské kliniky, mi říkal: "Tady brečení nepomůže, musíš pro to něco udělat."

A.cz: Jak jste s "náborem" do registru začínala?

Český národní registr dárců kostní dřeně (ČNRDD)

Odběr kostní dřeně

Dárců krvetvorných buněk potřebnému pacientovi by měl být: (1) nalezen co nejrychleji, (2) maximálně shodný v transplantačních znacích (HLA antigenech) a (3) v dobrém zdravotním stavu, aby byl schopný odběru. Splnění těchto podmínek zaručí co nejlepší výsledek transplantace. Transplantaci kostní dřeně absolvuje v ČR ročně několik set pacientů. Z toho 75 % dárců krvetvorných buněk je od nepříbuzného dobrovolného dárce. Bohužel pro každého čtvrtého pacienta se "jeho" dárce kostní dřeně nenajde…

Zdroj: kostnidren.cz

Psal se rok 1996 a v registru bylo pouhých 11 tisíc lidí. Začala jsem na svém pracovišti, kde jsem vyplácela elektrikáře, strojaře a podobně. U nich jsem našla velkou podporu, což mě posílilo v mé myšlence. Z pěti set lidí, kterých tam bylo, vstoupilo do registru téměř tři sta. Šest lidí už z nich darovalo. A dokonce jeden měl možnost se setkat s obdarovanou dívkou, ačkoliv je jinak dárcovství anonymní. Když jí bylo šestnáct let, daroval jí kostní dřeň, v jejích 23 letech se setkali. Dnes jí je 29 let, je to krásná mladá holka, vystudovala biochemii a pracuje v laboratoři. Takovéto příběhy dávají sílu jít dál.

A.cz: Za těch 19 let se vám podařilo přesvědčit ke vstupu do registru již neuvěřitelných 7700 lidí. Jak to děláte?

Je to práce, práce a zase práce. V letošním roce jsem jen za první pololetí měla 34 přednášek. Musím si vše zařídit, domluvit, jelikož nemám auto, dopravuju se často do škol vlakem nebo autobusem. Pak tři čtvrtě hodiny mluvím před studenty. Někdy se daří více, někdy méně. Někdy přijdou z padesáti posluchačů tři, někdy jedenáct a nevím, na čem to záleží.

Ale obecně úspěšnější jsem na zdravotních školách, protože tam jsou s problematikou sami seznámeni a vědí něco o kostní dřeni, o kmenových buňkách a tak dále. Úspěšní jsme také na transfuzních stanicích u dárců krve. Chodí pravidelně darovat krev, takže ty dva mililitry krve, které jsou ke vstupu do registru potřeba, pro ně již byly zanedbatelné.

A.cz: To je právě další věc, která se málo ví. Lidé se bojí vstoupit do registru, obávají se totiž procesu odběru kostní dřeně. K tomu ale vůbec nemusí dojít, je to tak?

Ano, je to tak. Vstup do registru znamená dva mililitry krve. Pravděpodobnost, že právě dotyčný bude moci zachránit lidský život, je velmi malá, je to jeden ze sto až sto dvaceti. Má to tu smůlu, že se tomu říká kostní dřeň, každý to má spojené s tím, že mu budou někde řezat do kosti. Je to ale jen ta tekutá část a laik to od krve nerozezná. 

A.cz: Kolik lidských životů jste takto již pomohla zachránit?

Z těch lidí, které jsem získala, tak 41 lidí už darovalo, čili těch šancí na život už bylo 41. Ne vždy to dopadne tak, jak bychom si přáli, záleží na typu leukémie a na včasné pomoci.

A.cz: Co říkáte smutnému příběhu paní Halodové, které se snažilo pomoci přes tisíc lidí a hromadně vstupovali do registru, přesto se její život nepodařilo zachránit?

Znala jsem ji osobně. Byl to nesmírně vzácný člověk. Skromná, příjemná, milá paní. Hledali dárce kostní dřeně ve světě. Jenže jak byla skromná, nechtěla nikoho zatěžovat a přijeli za mnou až letos v březnu, že by potřebovali kostní dřeň, že ji ve světě nenašli. Možná že kdyby přišla dříve, ale to už je jen kdyby. Lidé by se neměli na nic ohlížet a měli by se snažit zachránit si život, navzdory tomu, že to bude zveřejněné, že se to dotkne jejich soukromí.

A.cz: Nové dárce do registru kostní dřeně sháníte již 19 let.  Zlepšila se situace za tu dobu?

Nezlepšila. Myslela jsem si, že s rozšířením internetu se to zlepší, vždyť informace jsou zcela snadno dostupné, stačí si to naklikat, ale bohužel. Že by se nám hrnuly davy, tak to opravdu ne. Pakliže dojde k nějakému lehkému navýšení dárců, tak je to jen tvrdou prací. Snažím se to téma udržovat v povědomí lidí. Stane se mi, že se do registru přihlásí lidé, kteří se o tom dozvěděli třeba před osmi lety ode mě na přednášce ve škole. V každém to uzraje za jinou dobu.

 A.cz: Je vám 75 let. Co vás stále motivuje ve vaší náročné práci pokračovat?

Motivuje mě život. Ale ne můj, já už mám v podstatě odžito, ale životy těch mladých. Nedávno se mi dostalo zvláštního vyznamenání, když mě na zlínském náměstí potkal profesor Pafko v rámci jedné charitativní akce a říkal mi, že dělám velmi užitečnou práci. Říkala jsem mu: Pane profesore, co já, ale vy jste kapacita. A on i říkal, že si váží mé práce, protože ví, co stojí jeden lidský život. Hrozně mě to potěšilo, že takový člověk si mě zapamatuje jen proto, že děláte něco pro druhé a že zachráníte nějaký ten lidský život.

A.cz: Jak to ve svém věku zvládáte fyzicky, takový zápřah?

No počkejte, já nedělám jen kostní dřeň. Ještě stále dělám pro dětskou onkologii v Olomouci. Máme tam nadaci Šanci, prodáváme vánoční hvězdu, rozvezu jich tady na Zlínsku, Hradišťsku a Kroměřížsku s dalšími lidmi 5500 kusů, vyděláme zhruba čtvrt milionu a naše děti pak mohou jet na rekondiční pobyt.

A.cz: Máte nějakého nástupce?

No, moc se nehrnou, protože to je velmi pracné. Pokaždé se o tom zmiňuji v novinách, ale stejně se moc nehrnou. Ale nedávno se mi ozvala paní ze Znojma a bude tam dělat nějakou akci. Po rozhovoru, který jsem měla v rozhlase, se mi zase ozvala paní profesorka z Mostu, že jim tam zemřela dívenka ve třetím ročníku a že tam mají 2000 studentů a chtějí na základě mých zkušeností udělat nějakou akci. A teď se mi ozvala jedna maminka z Frenštátu pod Radhoštěm, že se o mně dozvěděla a že by se ráda zapojila. Tak jsem ráda, že se mi tyto informace daří šířit.

A.cz: Co říkáte na zisk ceny Via Bona pro Srdcaře roku?

Byla jsem z toho překvapená, že jsem to vyhrála. Už ta nominace mě mile překvapila. Není to jen o mně, ale i o Českém národním registru dárců  kostní dřeně, o tom, že tak dobře funguje. A víte, co se mi na tom předávání cen nejvíce líbilo? Když jsem převzala cenu a stoupla jsem si za ten mikrofon a viděla přes stovku mladých lidí, omluvila jsem se panu moderátorovi Jakubu Železnému, že zkrátka těm lidem musím něco říct. A měla jsem tam pětiminutovou přednášku o dárcovství kostní dřeně. Lidé pak za mnou chodili a vyptávali se mě, takže jsem ráda, že je to zaujalo.

A.cz: Jaký je váš recept na aktivní stáří? Je obdivuhodné, co v 75 letech zvládáte.

Když jsem byla nedávno v supermarketu a byla tam velká zrcadla a viděla jsem se, jak chodím, tak jsem si říkala, no tož holka, žádná paráda. Ale co, vezmu prášek, namažu koleno a jdu shánět další dárce. Že jsem ještě na svůj věk relativně zdravá, beru jako dar od života. Člověk nemá od života jen přijímat, ale má mu i něco dávat. A za to, že se náš vnuk uzdravil a že jsme neprožili podobný smutek jako jiné rodiny, tak tomu životu mám co vracet. Někdy něco bolí, někdy je to ta lenost, ale všechno se dá překonat.

Nové léčbě leukémie pomocí transplantace kostní dřeně ve Spojených státech nejdřív nikdo nevěřil, tvrdí ředitel Petr Cetkovský Ústavu hematologie a krevní transfúze. Teď přitom slaví první úspěchy. | Video: Daniela Drtinová
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 12 minutami

Při sebevražedném útoku v Somálsku zemřelo nejméně sedm lidí

Nejméně sedm lidí v sobotu zemřelo při sebevražedném útoku nedaleko prezidentské rezidence v somálské metropoli Mogadišo, informovala agentura Reuters s odvoláním na místního představitele. Osm lidí je po výbuchu zraněných., dalších osm je zraněnýc

Bomba nastražená v autě explodovala ve chvíli, kdy byl vůz na křižovatce. Svědek agentuře Reuters popsal, že viděl sedm zničených automobilů a tři rikši. Celá křižovatka byla podle něj potřísněna krví.

Kdo za útokem stojí, zatím není zřejmé. Podobné útoky nicméně často provádí islamistické hnutí Šabáb, které je napojeno na teroristickou síť Al-Káida. Šabáb chce v africké zemi svrhnout vládu a prosadit svůj přísný výklad islámského práva.

Zdroj: ČTK
před 23 minutami

Kanadská katolická církev se omluvila za utrpení, které musely snášet domorodé děti v internátních školách

Kanadská katolická církev se veřejně omluvila za utrpení, které musely snášet statisíce domorodých dětí v internátních školách, kde se usilovalo o jejich násilnou asimilaci. Biskupové v prohlášení napsali, že cítí hlubokou lítost a upřímně se omlouvají za to, že se církev podílela na systému, jehož cílem bylo vymazání domorodé kultury a spirituality, a za to, že její představitelé týrali a zneužívali své svěřence.

Internátními školami, které financoval stát a které provozovaly povětšinou katolické misionářské kongregace s cílem asimilovat děti původních obyvatel, prošlo v Kanadě v 19. a 20. století na 150 000 nezletilých. Vyšetřovací zpráva kanadských úřadů z roku 2015 označila systém, který vynucoval odloučení dětí od rodičů, za "kulturní genocidu". Děti navíc byly často vystaveny týrání, sexuálnímu zneužívání a hladovění, odhadem 6000 jich zemřelo.

Letos se o zločinech spáchaných v těchto školách a otřesných podmínkách, které tam panovaly, opět začalo mluvit kvůli nálezům hromadných pohřebišť na pozemcích internátů. Na místě bývalé internátní školy v Marievalu v provincii Saskatchewan objevili vyšetřovatelé na 750 neoznačených hrobů. U někdejší církevní školy ve městě Kamloops v Britské Kolumbii se našly ostatky 215 dětí, těm nejmladším byly zhruba tři roky.

"Řada katolických komunit a diecézí se podílela na systému, který vedl k potlačování domorodých jazyků, kultury a spirituality a nedokázal respektovat bohatou historii, tradice a moudrost původních obyvatel. Uznáváme, že někteří členové katolického společenství spáchali těžké přečiny," uvedli biskupové.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Kajakářka Galušková postoupila do finále MS ve vodním slalomu

Kajakářka Antonie Galušková postoupila do finále mistrovství světa ve vodním slalomu. Předloňská juniorská mistryně světa obsadila v dnešním semifinále v Bratislavě páté místo. Vypadly naopak olympionička Kateřina Minařík Kudějová a Lucie Nesnídalová. Semifinálovým sítem neprošly ani obhájkyně titulu Eva Tercejlová ze Slovinska a trojnásobná mistryně světa Jessica Foxová z Austrálie.

Dvacetiletá Galušková postupovala ze druhé kvalifikační jízdy, takže jela v semifinále už jako pátá. Všechny branky projela čistě a neudělala výraznější chybu a dostala se do čela. Nakonec ji předjely jen čtyři ze zbývajících 25 závodnic. Při premiéře na seniorském MS si tak vyjela finále. "Je to úplně neuvěřitelné. Před jízdou jsem na tom nebyla psychicky nejlíp. Půl hodiny před semifinále jsem brečela, protože to pro mě bylo strašně psychicky náročné, ale pak jsem si povídala s tátou a trenérem a natolik mě uklidnili, že jsem mohla jet s klidnou hlavou. A když jsem dojela do cíle, měla jsem z toho dobrý pocit," svěřila se.

Řada kajakářek v semifinále chybovala. Jízda se nevyvedla ani Minařík Kudějové, která po doteku osmé branky ztratila hodně času v protivodné dvacítce a stejně jako na mistrovství Evropy a olympijských hrách skončila před branami finále. "Začátek jsem jela dobře, ale pak mi odešly ruce. Nemohla jsem pořádně zabrat a ztrácela jsem všude," řekla po konečné 15. příčce. Podepsalo se na ní nachlazení, od středy ji trápila rýma. "Ale za ty dva dny jsem se vykurýrovala, dneska jsem už byla fakt dobrá. Ale možná to tam zůstalo," uvažovala.

Nadějně se vyvíjela jízda Nesnídalové, která ale ztratila v závěru a obsadila 18. pozici. Světová šampionka z roku 2019 Tercejlová pádlem odhodila tyčku na deváté brance a dostala padesátisekundovou penalizaci. Australská superhvězda Foxová, která jela jako poslední, po dojezdu figurovala na vedoucí pozici, ale pak dostala padesátisekundovou penalizaci za špatný průjezd dvanácté branky. Nedostala do branky celou hlavu, což rozhodčí potvrdili z videozáznamu.

O finálovou účast nyní bojují kajakáři včetně českého tria Jiří Prskavec, Vít Přindiš, Vavřinec Hradilek.

Zdroj: ČTK
Další zprávy