Když se byly Michaela Karásek Čejková společně s designérkou Veronikou Velčovskou Jirouškovou podívat ve vile slovenského architekta Dušana Samo Jurkoviče, pro nějž byla typická nápaditá práce se dřevem a prvky vycházejícími z lidové architektury, zaujalo je kromě budovy samotné i její okolí. Všimly si, že je plné různých sportovišť.
"Je tam obří atletický stadion a hlavně taková hala z devadesátek, určená pro basketbalisty a basketbalistky, kteří tam hrají ligové zápasy. Fascinovala mě představa, že by tam Jurkovič seděl v zahradě a s kávou v ruce sledoval, jak se hraje basket, který hrají ženy s odhalenými kotníky a navíc jsou to často Afroameričanky. Ty tam buď hrají za české týmy, anebo sem létají na zápasy z Ameriky," říká fotografka.
Z toho důvodu se rozhodla oslovit české basketbalové týmy, v nichž hrají zahraniční sportovkyně, s tím, že je chce fotit v zahradě a s předměty z Jurkovičovy vily. "Vytáhla jsem třeba do zahrady židli, kterou architekt navrhoval pro tamní interiér, a na ni jsem basketbalistku posadila," říká Michaela Karásek Čejková s tím, že hlavní myšlenkou bylo zasadit mladé sportovkyně do kontextu toho, co by si slavný architekt pravděpodobně ani nedokázal představit, i když měl podle svého díla fantazii celkem bujnou.
Jméno výstavy samotné ale vychází ze skutečnosti, že Jurkovič byl podporovatelem ženského vzdělávacího spolku Vesna, pro nějž během svého brněnského pobytu navrhoval interiéry a nábytek. I tenhle aspekt chtěly umělkyně vyzdvihnout. "Nafotily jsme se jako basketbalistky, ale na sobě jsme měly oblečení z viktoriánské éry. Tím jsme reagovaly na Vesny a na to, že jsme takové jejich pokračovatelky. Ony se zasloužily o to, že ženy mají přístup ke vzdělání, a díky nim teď my můžeme třeba vystavovat v galeriích," přibližuje fotografka druhou linii výstavy.
Spolupráce na Svátostech
Michaela často spolupracuje s mnoha osobnostmi české designerské scény, ale za zmínku rozhodně stojí kniha Svátosti, kterou dělala se zahradní architektkou a zakladatelkou výtvarně ekologického projektu Efemér Lucií Králíkovou.
"Objížděly jsme spolu Českou republiku a hledaly jsme zaniklé tradice, tedy takové, které třeba u nás dělá už jen jedna babička. Tradici i toho daného člověka jsme nafotily a pak jsme se tu zanikající činnost nebo zvyk samy snažily nějak převést do současného života. Čtyři roky jsme tím vyloženě žily a samy si zkoušely, co je v dnešní době možné a co není," vzpomíná fotografka na důležitou spolupráci.
Co ji baví fotit nejvíc? Přestože hodně pracuje s kolážemi, má nejblíž k portrétu. "Myslím si, že je to jedna z nejsložitějších fotografických disciplín vůbec. Člověka, kterého máte fotit, musíte navnímat a vystihnout v jediném snímku. Když se to povede, tak mám velkou radost," říká fotografka s tím, že nyní se těší na focení lidí z punkové skupiny.
Většinou se jí prý daří portrétované osoby naladit tak, aby se cítily přirozeně. Jen ve dvou případech se to prý nepovedlo. "Většinou se s těmi lidmi chci před focením sejít a popovídat si s nimi, ale v těchhle případech to nešlo, a tak výsledek nedopadl, jak bych si představovala. Naštěstí mi ti lidé pak napsali, že by to chtěli zkusit znovu," vzpomíná umělkyně.
Rada, kterou by dala začínajícím fotografům, je vlastně jednoduchá. "Pořád fotit. Nosit u sebe foťák a fotit všechno, co toho člověka zaujme. A vytvářet si takový deník. Člověka to motivuje," říká Michaela Karásek Čejková.
Michaela Karásek Čejková
- česká fotografka se sídlem v Praze, specializující se na módní, reklamní a portrétní fotografii
- v roce 2015 ukončila magisterské studium na Katedře fotografie FAMU
- během studia absolvovala stáž na Aalto School of Art, Design and Architecture v Helsinkách ve Finsku
- na kontě má také pracovní stáž v Alla Carta Magazine v Miláně
- s manželem Adamem Karáskem založila projekt Picky Parents, který se zaměřuje na inspiraci pro kreativní zařízení dětských pokojů
