


Nedávný případ v bosenském Vareši připomíná, že hrozba olova je stále aktuální. Toxický kov už zasáhl miliony lidí po celém světě – od tragédie v nigerijské Zamfaře, kde zemřely stovky dětí, přes kontaminovanou vodu v americkém Flintu až po současnou krizi v Bangladéši, která ohrožuje 35 milionů dětí. Přinášíme přehled některých z nejzávažnějších případů otravy olovem.

Když se na přelomu roku v bosenském městě Vareš otrávila více než stovka lidí olovem, nebyla to izolovaná událost. Byl to spíš další článek v dlouhém řetězci selhání – průmyslových, politických i morálních.
Od stovek milionů postižených dětí v jižní Asii až po stovky mrtvých v afrických vesnicích – otrava olovem patří k největším, a přesto nejméně viditelným globálním zdravotním krizím současnosti. Olovo je toxický kov, který nemá žádnou chuť ani zápach a ohrožuje především děti, které ho mohou vstřebat až pětkrát více než dospělí. I to nejmenší množství u nich může způsobit trvalé následky – přetrvává v těle a způsobuje nenapravitelné poškození, které může trvat celý život.
Jeho některé zdroje jsou přitom zřejmé, například hračky, vodovodní potrubí, kuchyňské nádobí, barvy nebo staré baterie. Jiné jsou však méně viditelné – kontaminovaná půda, některé druhy koření a kosmetiky, nebezpečná recyklace autobaterií nebo prach v samotných domovech, kde děti žijí.
Historie posledních desetiletí ukazuje, že olovo znovu a znovu proniká do vody, půdy, potravin i lidských těl. A nejčastěji zasahuje děti.

Když se na přelomu roku v bosenském městě Vareš otrávila více než stovka lidí olovem, nebyla to izolovaná událost. Byl to spíš další článek v dlouhém řetězci selhání – průmyslových, politických i morálních.
Od stovek milionů postižených dětí v jižní Asii až po stovky mrtvých v afrických vesnicích – otrava olovem patří k největším, a přesto nejméně viditelným globálním zdravotním krizím současnosti. Olovo je toxický kov, který nemá žádnou chuť ani zápach a ohrožuje především děti, které ho mohou vstřebat až pětkrát více než dospělí. I to nejmenší množství u nich může způsobit trvalé následky – přetrvává v těle a způsobuje nenapravitelné poškození, které může trvat celý život.
Jeho některé zdroje jsou přitom zřejmé, například hračky, vodovodní potrubí, kuchyňské nádobí, barvy nebo staré baterie. Jiné jsou však méně viditelné – kontaminovaná půda, některé druhy koření a kosmetiky, nebezpečná recyklace autobaterií nebo prach v samotných domovech, kde děti žijí.
Historie posledních desetiletí ukazuje, že olovo znovu a znovu proniká do vody, půdy, potravin i lidských těl. A nejčastěji zasahuje děti.
Podle zjištění organizace UNICEF z roku 2020 má v Bangladéši hladinu olova v krvi vyšší než 5 mikrogramů na decilitr přibližně 35 milionů dětí – tedy asi 60 procent všech dětí v zemi. To je hranice, při níž už dochází k měřitelnému poškození zdraví, může způsobit snížení IQ a poruchy chování.
Hlavním zdrojem je nelegální recyklace olověných baterií z elektrických rikš, které zaplavily města jako levná alternativa dopravy. V tisících improvizovaných dílen se baterie rozebírají a taví bez ochranných pomůcek. Olovo se šíří vzduchem, vsakují ho pole i studny.
Průměrné hladiny olova v krvi pracovníků dosahují více než 65 mikrogramů na decilitr. Pro srovnání – už hladiny nad 45 mikrogramů na decilitr s sebou nesou velice závažná rizika, jako chudokrevnost, poškození ledvin a trvalé neurologické poškození. V některých komunitách je navíc otrava tak běžná, že se stala součástí běžného života: děti ztrácejí schopnost soustředění, zhoršuje se jim paměť, přestávají zvládat školu. Olovo tu pomalu bere budoucnost.
Varováním, co se může stát, je americké město Flint. Mezi lety 2014 a 2015 město vystavilo více než 100 tisíc svých obyvatel olovu v pitné vodě poté, co bez odpovídající chemické úpravy změnilo zdroj vody. Kyselá voda začala narušovat staré potrubí a uvolňovat olovo přímo do kohoutků domácností. Obyvatelé si stěžovali na chuť, zápach a vzhled vody – téměř rok a půl ji však pili.
Podíl dětí se zvýšenou hladinou olova v krvi v nejvíce zasažených čtvrtích vyskočil zhruba ze 4 na více než 10 procent. Odhaduje se, že otrava postihla 8 až 12 tisíc dětí mladších šesti let. Po letech soudních sporů soud v roce 2021 schválil vyrovnání ve výši 626 milionů dolarů.
Flint však nadále zůstává symbolem toho, jak rychle se může i v rozvinuté zemi zhroutit systém ochrany veřejného zdraví.
Zambijské město Kabwe patří k nejznečištěnějším místům planety. Téměř století se zde těžilo olovo a zinek pro potřeby britského impéria. Důl se uzavřel až v roce 1994, ale miliony tun toxického odpadu zůstaly.
Pach obsahující olovo se dosud šíří z velkých, nekrytých odvalů bývalého dolu do okolních obytných oblastí a kontaminuje domy, zahrady, školy a silnice, čímž ohrožuje až 200 000 lidí, z toho přibližně 39 tisíc dětí. Více než 95 procent z nich má hladinu olova v krvi nad 10 mikrogramů na decilitr, polovina dokonce přes 45 mikrogramů na decilitr – tedy hodnotu vyžadující okamžitou lékařskou péči. Přesto systematická dekontaminace postupuje pomalu a zdravotní péče je nedostatečná.
Kabwe tak zůstává příkladem environmentální nespravedlnosti: zisky odešly, jed však zůstal.
V čínské provincii Henan rozhodly úřady v roce 2009 o přesídlení asi 15 tisíc lidí žijících v blízkosti hutního komplexu společnosti Yuguang Gold and Lead. U necelé tisícovky dětí totiž testy odhalily nebezpečně vysoké hladiny olova v krvi. Vláda zároveň uzavřela většinu olověných závodů v regionu.
Nebyl to však ojedinělý incident – o tři roky dříve, v provincii Gansu, skončily stovky lidí v nemocnici kvůli emisím z přilehlé hutě. A v roce 2025 otřásl stejnou provincií další skandál: 233 z 251 testovaných dětí v mateřské škole v Tianshui mělo zvýšené hladiny olova poté, co kuchyně používala průmyslové pigmenty místo potravinářských barviv.
Rychlá industrializace sice vytáhla miliony lidí z chudoby, současně však vytvořila prostředí, v němž kontrola bezpečnosti často zaostává za tempem růstu.
Exide Technologies patřila mezi největší světové výrobce, distributory a recyklátory olověných akumulátorů. Ty se používají v automobilech, golfových vozících, vysokozdvižných vozících, elektrických autech a motocyklech. Recyklují se tak, že se rozdrtí, neutralizuje se sírová kyselina a oddělí se polymery od olova a mědi.
Od roku 2010 však byly provozy sedmi továren Exide Technologies na olověné akumulátory spojeny s koncentracemi těžkých kovů v ovzduší. Jedním z nich bylo i město Vernon, kde továrna po desetiletí zamořovala olovem a arzenem více než 10 000 domů v okolních čtvrtích Los Angeles. Toxické emise ohrožovaly obyvatele, zejména děti, což nakonec vedlo k uzavření továrny v roce 2015 a zahájení masivního, státem vedeného programu čištění.
Když v roce 1999 skočila válka v Kosově, tisíce Romů, Aškalů a Egypťanů musely opustit své domovy ve městě Mitrovica. OSN přesídlila zhruba 600 z nich do táborů – které však byly v blízkosti bývalého důlního komplexu Trepča a kontaminované olovem. Otravy olovem vedly k úmrtí několika obyvatel táborů a jiným způsobily vážné následky.
U dětí testy naměřily extrémní hladiny olova v krvi, půda obsahovala až stovky násobků bezpečných limitů. Přesto trvalo téměř deset let, než je úřady evakuovaly. V roce 2016 vydal panel OSN průlomové stanovisko, v němž shledal misi OSN v Kosovu odpovědnou za porušování práv vysídlených osob. Panel vyzval OSN, aby obětem poskytla odškodnění a omluvila se – ani jednoho se však oběti nedočkaly.
Nejsmrtelnější zdokumentovaná epidemie otravy olovem propukla v roce 2010 ve státě Zamfara v Nigérii. Krize začala, když se vesničané, motivováni vysokými cenami zlata, zapojili do nebezpečného neformálního těžebního provozu a přinášeli do svých domovů rudy bohaté na olovo k drcení a zpracování. To rozptýlilo toxický prach po obytných oblastech a způsobilo rozsáhlou kontaminaci. Lékaři bez hranic odhadují počet dětských obětí na více než 400, některé studie však počítají i více než sedm set.
Zatímco sanace v mnoha vesnicích a lékařská péče poskytovaná organizacemi jako právě Lékaři bez hranic významně snížily úmrtí dětí vystavených otravě z 43 procent v roce 2010 na 1 procento v roce 2011, hrozba stále přetrvává.
V roce 1973 požár filtrační jednotky dolu a hutního závodu Bunker Hill v idahském Silver Valley způsobil jednu z největších otrav olovem v historii USA.
Filtrační jednotka měla zachycovat znečišťující látky vznikající při tavení hornin. Ceny olova a stříbra však stoupaly k historickým maximům, takže místo aby čekalo na nové filtry a opravy, vedení společnosti pokračovalo v provozu dolu. Zvýšili těžbu, obešli filtrační kroky a po jedenáct měsíců vypouštěli škodlivé plyny přímo do okolí. Bez filtrů těžební provoz ukládal do oblasti odhadovaných 35 tun olova měsíčně, což bylo čtyřikrát více než před požárem.
Pak začali v oblasti hynout koně. Když v září 1974, rok po požáru, začala přicházet data o hladinách olova v krvi dětí, výsledky byly šokující. Devětadevadesát procent dětí žijících do jednoho kilometru od hutě mělo hladinu olova v krvi přes 40 mikrogramů na decilitr. Jedno roční dítě dosáhlo rekordních 164 mikrogramů na decilitr – nejvyšší hodnoty zaznamenané u dítěte v USA.
Oblast byla později zařazena do federálního programu Superfund. Sanace trvala desítky let a stála stovky milionů dolarů. I dnes však olovo stále kontaminuje půdu v celé oblasti Silver Valley a nadále se splachuje do přítoků a do řeky Coeur d’Alene River a jezera Lake Coeur d’Alene.

Otrava olovem není tak dramatická jako virus nebo přírodní pohroma. Nedočteme se o ní denně v novinových titulcích. Přesto podle odhadů ovlivňuje stovky milionů lidí po celém světě. Poškozuje mozek, snižuje IQ, zvyšuje riziko srdečních onemocnění i násilného chování. A škody jsou často nevratné.
Příběhy z Bangladéše, Zambie, Číny, USA či Nigérie spojuje jedno: opakované podcenění rizik, selhání dohledu a skutečnost, že nejvyšší cenu platí děti. Olovo zabíjí. Někdy rychle, častěji však pomalu – a s následky, které přetrvávají celé generace.
Zdroje: UNICEF, Science Direct, Harvard Law School, National Library of Medicine, Gonzaga University,






Lednice je symbolem bezpečného skladování potravin: prodlužuje trvanlivost potravin a chrání je před zkažením. Nové poznatky vědců ale ukazují, že ne všechno do ní patří. Některé potraviny v chladu ztrácejí chuť i strukturu, jiné mohou dokonce představovat hygienické riziko. Podle odborníků je proto důležité nejen vědět, co do lednice patří, ale také jak ji správně používat a udržovat.



Masová záležitost to zatím není, nicméně některé automobilky pomalu pronikají do vojenské výroby. Renault bude v Le Mans dělat drony, i když bez bojové výbavy, teď se k němu přidává Volkswagen. Ten vojenskou technikou zaměstná jednu ze svých nevytížených továren.



Do Prahy se v pondělí krátce před 07:00 vrátil zatím poslední repatriační let z válkou zasaženého Blízkého východu, kterým ze saúdskoarabského Rijádu přicestovalo 180 Čechů. V noci přistála i pravidelná linka z Dubaje se 189 cestujícími, řekla mluvčí letecké společnosti Smartwings Vladimíra Dufková.



Ceny ropy zahájily nový týden prudkým růstem a dostaly se až na nejvyšší hodnotu od poloviny roku 2022. Někteří významní producenti omezili dodávky a trh ovládly obavy z dlouhodobého přerušení dodávek kvůli eskalaci války USA a Izraele s Íránem. Energetické trhy jsou obzvláště nervózní, protože krize se odehrává v okolí Hormuzského průlivu, kterým prochází zhruba pětina světových dodávek ropy.



Předseda ODS Martin Kupka se ocitá pod tlakem, sotva převzal v lednu vedení strany. Preference ODS stagnují, někteří komentátoři ho kritizují, a do toho STAN Víta Rakušana už možná Kupku dokonce poráží. Ten proto hledá způsoby, jak propadu ODS zabránit. „Jsem rád, že komentátoři nastavují nějakou laťku, snažím se být co nejaktivnější,“ reaguje na výtky. A v pondělí představil svou stínovou vládu.