Sedm let si u lékařů stěžovala na bolesti. Co přehlédli, dodnes trápí celou její rodinu

Bolest břicha, která se vrací znovu a znovu, únava, kolapsy – a přesto žádná jasná odpověď. Pro šestatřicetiletou učitelku se takové potíže staly součástí života na dlouhých sedm let a opakovaně vyhledávala lékařskou pomoc. Až mnohem později vyšlo najevo, co se v jejím těle děje.

Britka Caroline Padmoreová je dnes maminkou malého Lea, kterého porodila v říjnu 2024. A po letech zdravotních komplikací a bolestí pro ni bylo těhotenství splněným snem. Jenže radost z mateřství brzy vystřídaly obavy. Už v prosinci se totiž silné bolesti břicha vrátily.

„O týden později jsem šla k praktickému lékaři, protože bolest nepřestávala a navíc jsem zvracela,“ vzpomíná žena, přičemž až u posledního praktického lékaře, který ji prohlédl, přišel průlom.

Jakmile jí prohmatal břicho, okamžitě ji poslal do nemocnice – a tam jí udělali ultrazvuk a CT vyšetření. Výsledek byl šokující. „Tehdy objevili tu nepříjemnou věc po celém břiše,“ popisuje Caroline okamžik, který změnil její život.

Opožděná a tragická diagnóza

V lednu 2025 podstoupila biopsii a o dva týdny později lékaři potvrdili tragickou diagnózu: nádor o velikosti pomeranče – rakovina vaječníků, která se mezitím rozšířila do dalších orgánů. „Cítila jsem se otupělá. Připadalo mi to jako mimotělní zážitek,“ říká. Zpráva byla o to těžší, že s partnerem už plánovali druhé dítě.

V únoru následovala operace, při které jí chirurgové museli odstranit vaječníky, dělohu, vejcovody, slepé střevo i části jater, bránice a pobřišnice. Operace vedla k ileostomii – tedy vyvedení části střeva na povrch břicha – a také k chirurgicky vyvolané menopauze. „Pamatuji si, že když mi řekli, že mi odstraní všechny reprodukční orgány, úplně jsem se zhroutila. Rozplakala jsem se. V té době jsme už plánovali další dítě,“ popisuje Caroline.

Nejtěžší pak byla psychická stránka léčby. „Pořád mě zasáhne pohled na těhotné ženy nebo malé děti,“ přiznává.

V srpnu 2025 se dokonce její zdravotní stav náhle zhoršil. Zachránila ji až urgentní operace střev. „Kdybych na ni nešla, zemřela bych,“ říká otevřeně. Do nemocnice ji tehdy přiměli odjet její partner a maminka. „Trvali na tom, abych tam jela. Vlastně mi tím zachránili život,“ dodává.

Poslouchejte své tělo

Dnes Caroline pravidelně podstupuje ultrazvuková vyšetření, krevní testy a užívá léky. A doufá, že se lékařům podaří šíření rakoviny zastavit.

Zároveň se snaží svou zkušenost sdílet s ostatními ženami. Její rada je jednoduchá, ale zásadní: lékaři nejsou neomylní, ale nenechte se odbýt. „Naslouchejte svému tělu a tlačte lékaře k dalším vyšetřením, pokud cítíte, že něco není v pořádku,“ uzavírá.

Její příběh je tak silnou připomínkou toho, jak důležité je brát varovné signály těla vážně – a nevzdávat se, dokud člověk nenajde odpověď.