Byla sobota, deset minut po půl sedmé ráno, když se pod nohama obyvatel severní Francie zachvěla země. Výbuch uhelného prachu v dole Courrières nebyl jen nehodou, byl to rozsudek smrti pro 1099 horníků. Od ničivé důlní katastrofy ve francouzském městečku Courrières uplynulo 120 let. Tragédie vyvolala vlnu nepokojů po celé zemi a nakonec vedla k legislativním změnám.
Hornickou historii poznamenala tragédie
Francouzské městečko Courrières leží v oblasti Pas-de-Calais poblíž většího a známějšího Lens. Právě v této lokalitě se nachází poměrně velké množství kamennouhelných dolů a Courrières není výjimkou. Těžit uhlí se tu začalo už kolem roku 1850 a se zlepšujícími se technologiemi byly výnosy každý rok vyšší a vyšší. V roce 1906 bylo v celém Pas-de-Calais již 85 uhelných šachet a každý den dávaly práci více než 70 tisícům horníků. Smutnou kapitolou je fakt, že více než šesti tisícům z nich bylo méně než 16 let.
Hornickou historii poznamenala tragédie
Francouzské městečko Courrières leží v oblasti Pas-de-Calais poblíž většího a známějšího Lens. Právě v této lokalitě se nachází poměrně velké množství kamennouhelných dolů a Courrières není výjimkou. Těžit uhlí se tu začalo už kolem roku 1850 a se zlepšujícími se technologiemi byly výnosy každý rok vyšší a vyšší. V roce 1906 bylo v celém Pas-de-Calais již 85 uhelných šachet a každý den dávaly práci více než 70 tisícům horníků. Smutnou kapitolou je fakt, že více než šesti tisícům z nich bylo méně než 16 let.
Pracovní sobota se změnila v peklo
Na ranní směnu 10. března roku 1906 přišlo 1800 horníků stejně jako obvykle po páté hodině ranní. Po šesté již sfárali pod zem a předpokládali, že půjde o stejnou pracovní sobotu, jakých zažili už desítky. Půl hodiny poté, co se pustili do práce, se ale celá šachta číslo 2, kde muži pracovali, silně otřásla explozí.
Tlaková vlna se prohnala všemi chodbami a od třetího patra níž byly následky absolutně ničivé. Veškeré vybavení výbuch zdemoloval natolik, že při pozdějším vyšetřování už nebylo možné zjistit, kde leží ohnisko exploze. Svědci na povrchu popsali, že z těžebních věží vyletěl černý kouř a „černý sníh“ pokryl okolní pole.
Předáci nedbali na varování
Později během vyšetřování vyšlo najevo, že o několik dní dříve předáci hlásili možný výskyt vzduchových kapes, plných nebezpečných plynů. Vedení ale na varování nedbalo, protože uzavření šachty by znamenalo ztráty a narušení plánu.
Zda explozi zavinil právě nebezpečný plyn, se ale nikdy zjistit nepodařilo. Další velmi pravděpodobnou příčinou je také vznícení uhelného prachu, ke kterým v té době docházelo relativně často.
Záchranáři se nemohli ke zraněným dostat
Městečko Courrières se na okamžik v naprostém šoku zastavilo. Záchranné práce vázly, francouzští inženýři neměli vybavení. Zde se odehrál historický moment: z německého Gelsenkirchenu dorazil sbor Westfalia pod vedením inženýra Meyera. Přivezli dýchací přístroje Guglielmo-Shamrock. Když Němci vystoupili z vlaku, dav ztichl. Byli to „nepřátelé“ z prusko-francouzské války, ale přišli zachraňovat životy. „V hloubce země neexistují hranice,“ prohlásil tehdy Meyer.
Poté co se jim podařilo dostat do podzemí, na ně ale čekal pohled jako z hororu. Jeden z nich podle dobových zdrojů popisoval, že to v šachtě vypadalo jako na bitevním poli. Jedním z nejděsivějších výjevů, kteří svědci popsali, byl pohled na nezletilého chlapce, choulícího se v kleci zničeného výtahu mezi částmi ohořelých těl. V očích měl hrůzu a rukama se snažil udržet pohromadě svou vlastní roztříštěnou lebku.
Zachránit se podařilo jen čtyři stovky horníků
K šachtě číslo 2 se seběhlo snad celé městečko. Dav čítal podle záznamů tisíce lidí, z nichž velká část patřila mezi příbuzné horníků. Všichni s napětím čekali, jestli právě jejich blízcí budou mezi zachráněnými, většina z nich se ale nedočkala. Zachránit se podařilo jen čtyři stovky lidí, které hlavní tlaková vlna minula a podařilo se jim včas uniknout. Ti ostatní neměli šanci přežít. Na počtech obětí se zdroje úplně neshodnou, jedná se ale o číslo kolem tisícovky. V případě 270 osob se vyšetřovatelům nepodařilo zjistit, co se s nimi stalo a nenašla se ani jejich těla.
Třetí den po neštěstí vedení společnosti nařídilo šachty uzavřít. Oficiální důvod: udušení požárů. Skutečný důvod: záchrana zbývajících ložisek uhlí před úplným vyhořením.
Skupinka horníků musela pod zemí čekat týdny
Dvacet dní po explozi se u ústí šachty číslo 2 stalo nemožné. Ze tmy se vypotácelo 13 postav. Byli to horníci, kteří přežili v izolované kapse. Vedl je osmnáctiletý Valéry Pruvost. Jejich vyprávění šokovalo svět: Přežili jen díky tomu, že jedli maso z mrtvého důlního koně, kterého našli v jedné z chodeb, a pili vlastní moč nebo vodu stékající po stěnách. „Každý den jsme slyšeli údery kladiv nad námi, a pak najednou ustaly,“ vzpomínal Pruvost na moment, kdy je nahoře odepsali. O čtyři dny později, 4. dubna, byl nalezen čtrnáctý přeživší – Auguste Berton. Strávil v podzemí neuvěřitelných 24 dní. Když ho vynesli na světlo, byl slepý a vážil sotva 40 kilogramů.
Vlna stávek a represe
Neštěstí takových rozměrů nezůstalo bez reakce veřejnosti. Kritiku vedení dolu sklízelo jak za údajnou nekompetenci, tak za nedostatečnou péči o pozůstalé obětí. Z protestů se nakonec stala stávka, která trvala 55 dní a účastnilo se jí na 60 tisíc horníků. Volali: „Chceme chleba a bezpečí, ne rakve!“ Ministr vnitra Georges Clemenceau, přezdívaný „Tygr“, poslal proti stávkujícím 20 tisíc vojáků. Francie byla na pokraji občanské války.
Zákonodárci už neměli kam couvnout
Zapojení armády ale jen posílilo hněv Francouzů. Do hornických odborů vstupovalo čím dál víc lidí a nepokoje se rozšířily po celé zemi. Parlament proto nemohl stížnosti protestujících nadále ignorovat a zákonodárci se rozhodli konat. Odsouhlasili tak zpřísnění bezpečnostních předpisů a větší ochranu odborů.
V červenci 1906, jen pár měsíců po neštěstí, schválil francouzský parlament zákon o povinném týdenním odpočinku. Do té doby horníci fárali sedm dní v týdnu. Volná neděle, kterou dnes považujeme za samozřejmost, byla vykoupena krví z Pas-de-Calais.
Zdroje: Reflex.cz, Le Petit Parisien
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
„Oznámil mi to agent.“ Naštvaný Francouz popsal, jak mu trenér utekl ke Šwiatekové
Neprožívá zrovna nejlepší období kariéry. Vyhlášený expert na drtivá podání Francouz Giovanni Mpetshi Perricard se na tenisovém okruhu trápí. Teď se kvůli zápěstí odhlásil z turnaje v Monte Carlu a do toho mu leží v žaludku, jak mu Iga Šwiateková přebrala trenéra.
ŽIVĚ Íránská média se neshodují, zda je Hormuzský průliv otevřen či ne
Pro plavbu Hormuzským průlivem byly vymezeny bezpečné trasy, plavidla ale musí svou plavbu koordinovat s íránskými revolučními gardami. Ve středu to oznámil íránský úřad pro přístavy a námořní plavbu, píše agentura Reuters s odvoláním na íránskou agenturu SNN. Podle íránské státní televize Press TV je ale Hormuzský průliv zcela uzavřen a ropné tankery se musí vracet, píše také Reuters.
ŽIVĚ Zelenskyj vítá příměří na Blízkém východě. „I my jsme připraveni, záleží na Rusku“
Kyjev dnes uvítal příměří mezi Spojenými státy a Íránem. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na síti X zdůraznil, že Kyjev je také připraven na příměří s Moskvou, pokud Rusko zastaví své útoky.
Muž z prokletého rodu. Sběratel umění Sachs dal přednost kulce před alzheimerem
Německý miliardář, světoběžník, milovník umění, dokumentární fotograf, bývalý manžel slavné Brigitte Bardotové a jeden z posledních skutečných playboyů se před 15 lety zastřelil. Než by se stal hračkou ve spárech Alzheimerovy choroby, raději volil smrt vlastní rukou. Gunter Sachs zemřel stejným způsobem, jakým žil – bez kompromisů.
Jaro rozhodí spánek víc, než si myslíte. Co se děje ve vašem těle?
S příchodem jara se mění nejen počasí a nálada, ale i kvalita našeho spánku. Zatímco zima bývá obdobím delšího odpočinku, jaro přináší paradox: více světla a energie, ale zároveň kratší a méně kvalitní spánek. Co za tím stojí a jak se s tím vyrovnat?