Muž z prokletého rodu. Sběratel umění Sachs dal přednost kulce před alzheimerem

Německý miliardář, světoběžník, milovník umění, dokumentární fotograf, bývalý manžel slavné Brigitte Bardotové a jeden z posledních skutečných playboyů se před 15 lety zastřelil. Než by se stal hračkou ve spárech Alzheimerovy choroby, raději volil smrt vlastní rukou. Gunter Sachs zemřel stejným způsobem, jakým žil – bez kompromisů.

Tu noc ze 6. na 7. května roku 2011 byl ve svém domě ve švýcarském Gstaadu sám. Nebylo mu nejlépe. Jako poslední dobou už tolikrát i tentokrát ho přepadla úzkost z budoucnosti. Je mu osmasedmdesát, zapomíná, leccos ho bolí a mozek jako by občas vypovídal službu. Co bude dál? ptal se sám sebe i svých přátel, kterým se ještě večer rozhodl zavolat. Telefonáty, které s nimi vedl, byly delší než obvykle a Gunter Sachs v nich mluvil o strachu ze stáří a alzheimera. Poslední číslo, jež tehdy vytočil, patřilo jednadevadesátileté rakouské princezně Marianne Sayn-Wittgenstein-Sayn.

Spojovala je láska k fotografování a stará dáma se přátelila i s jeho třetí manželkou Mirjou. „Gunter zněl tak smutně. Řekl mi: Zase nám bude dobře. Cítila jsem, že s ním není něco v pořádku. Byla jsem znepokojená,“ řekla princezna německému deníku Bild. Po tom podivném rozhovoru se svému příteli rozhodla napsat dlouhý dopis, v němž se ho snažila všemožně povzbudit. Ručně psaný list však pošťák doručil až v pondělí, a to už si ho Gunter Sachs přečíst nemohl. V dopise na rozloučenou uvedl, že si vzal život kvůli „beznadějné nemoci A“ (což by podle všeho měla být právě Alzheimerova choroba) a dodal: „Ztráta duševní kontroly nad mým životem by byl nedůstojný stav, kterému jsem se rozhodl čelit rozhodným způsobem.“

Prokletí rodu Sachsů

Gunter se narodil v jižním Německu na zámku Mainberg v roce 1932 do velmi dobře situované rodiny. Matka Eleonore byla vnučkou Adama Opela, zakladatele automobilky Opel, otec Willy Sachs zase jediným majitelem firmy Fichtel & Sachs, která nejprve vyráběla kuličková ložiska, později motory a patřila k největším německým automobilovým dodavatelům. Manželství ale nemělo dlouhého trvání. Když byly Gunterovi tři roky a jeho bratrovi Ernstovi šest, rodiče se rozvedli. Schylovalo se k druhé světové válce a Eleonore musela kvůli svým antifašistickým postojům opustit Německo. I se svými dvěma malými syny se odstěhovala do Švýcarska.

Naopak její manžel Willy udržoval vřelé vztahy s těmi nejvyššími nacistickými pohlaváry. Heinricha Himmlera zval na svůj zámek v Mainbergu, kde společně vyjížděli na lov do okolních lesů, Hermann Göring mu zase v roce 1943 udělil čestný titul podplukovníka SS. Díky jejich politickému vlivu a finanční podpoře se mu také v roce 1941 podařilo ovlivnit spor o péči o dítě a zhruba na dva roky vrátit staršího syna Ernsta do Schweinfurtu, respektive na zámek Mainberg. Po válce byl však Willy Sachs zatčen americkou armádou. Během procesu denacifikace byl ale označen pouze za přívržence nacistů a v roce 1947 zase propuštěn. Jako argument neviny stačilo řádně zdůraznit styky s obchodním partnerem židovského původu Maxem Goldschmidtem.

Syn Gunter se pak s otcovou minulostí vyrovnával v mnoha publikacích. V listopadu 1958 se však Willy pod vlivem depresí a strachu z vydírání zastřelil. Gunterovi bylo tehdy šestadvacet let a nikdy by ho nenapadlo, že zhruba za padesát let i on vezme do ruky pistoli a u svého pracovního stolu si prostřelí hlavu. I když z poněkud jiných důvodů. A aby nešťastných konců mužů ze Sachsova rodu nebylo málo, Gunterův bratr Ernst zahynul v dubnu roku 1977 nedaleko francouzského Val-d’Isère pod lavinou.

Zprvu to ovšem vypadalo, že kletba, která obcházela kolem Sachsů, se mladého Guntera netýkala. Spíše naopak, ale i jemu osud nakonec připravil pár krušných chvil. Coby mladík studoval matematiku a ekonomii na univerzitě v Lausanne a v roce 1958, poté co otec spáchal sebevraždu, nastoupil stejně jako jeho bratr Ernst do rodinného podniku. Zatímco bratr zastával funkci místopředsedy představenstva, on se stal místopředsedou dozorčí rady společnosti Sachs Group a zůstal jím až do poloviny osmdesátých let.

Rok padesát osm mu ovšem nepřinesl jen start obchodní kariéry, ale také blízké setkání se smrtí. Dokonce dvojité. Vyjma otce mu totiž zemřela i jeho první žena Anne Marie Faureová. Byli svoji tři roky, když měla autonehodu a z následné operace se už neprobrala, zřejmě vinou chybně provedené anestezie. Z jejich krátce trvajícího manželství se stačil narodit syn Rolf, který je dnes známým designérem a návrhářem nábytku.

Playboy a slavná BB

V 60. letech se Gunter stal ztělesněním tehdy se rodícího fenoménu zvaného playboy. Dobře vypadající třicátník s blankytnýma očima, profesionální sportovec (1959 získal titul juniorského mistra Evropy ve dvojbobech), vždy v perfektně padnoucím obleku a se zářivým úsměvem na rtech. S tučným bankovním kontem, nějakou tou modelku, herečkou či dcerou bohatého průmyslníka na klíně, ale také s noblesním společenským vystupováním a dobrým vzděláním. Zajímala ho černobílá experimentální fotografie, fotil i ženské akty a už od svých třiadvaceti začal budovat sbírku moderního umění, od neorealismu po surrealismus.

Se stejným nadšením, s jakým otvíral dveře ložnic, také obchodoval s akciemi, podílel se na řízení rodinné firmy Sachs Group a vybudoval řetězec módních butiků MicMac, který v době svého prodeje v roce 1981 čítal na 400 vlastních prodejen. Zvláštní kombinace vrozeného talentu pro byznys, citu pro umění a schopnosti nenechat si ujít žádný bohémský večírek – v létě na francouzské Riviéře, v zimě ve Svatém Mořici. To všechno z něj činilo víc než přitažlivý objekt pro světová média.

„Mužské filmové hvězdy byly tehdy význačné, ale playboyové žili tak, jak ony hvězdy jen hrály,“ vzpomínal Sachs před lety pro The Daily Telegraph na dobu bohatýrských eskapád, kterých se často účastnil po boku svého přítele z uměleckých kruhů Salvadora Dalího. Společenské magazíny psaly o jeho avantýrách s krásnými a většinou slavnými ženami. V létě roku šedesát dva plnil stránky bulváru Gunterův románek s bývalou íránskou princeznou Sorayou, podobně vešly ve známost třeba jeho pletky s modelkou Christin Onassisovou či britskou herečkou Marlou Laneovou.

Když se v roce 1966 v jednom baru v Saint Tropez potkal s půvabnou Brigitte Bardotovou, která tam popíjela šampaňské, za dva měsíce spolu skončili před oltářem. „Byl úžasný, byla jsem jako zhypnotizovaná. Měl toho samého Rollse jako já! Stejný model, stejnou barvu!“ básnila Brigitte i s odstupem času o jejich seznámení. Vzali se 14. července v Las Vegas a líbánky trávili na Tahiti, kde Sachs novomanželku představil svým vlivným přátelům, například francouzskému prezidentovi Charlesu De Gaulleovi, Georgesu Pompidouovi, princi Rainierovi a princezně Grace z Monaka či manželům Rothschildovým.

Za tři roky se ale s Brigitte rozvedli. Prý v dobrém a slavná BB si s hlavou hrdě vztyčenou nevzala od milionáře ani halíř. Ostatně bývalá herecká ikona později vzpomínala, jak bylo romantické, když ji Gunter během námluv v Saint Tropez zasypal deštěm z tisíce růží, které nechal padat z létající helikoptéry. On sám ještě před několika lety tvrdil, že oběma bylo od začátku jasné, že jejich vztah nebude trvat věčně, ale nemohli jinak. „Rok s Bardotkou byl jako deset let s kteroukoli jinou ženou,“ prohlásil později Sachs. K desátému výročí rozvodu pak Gunter Brigitte věnoval obrovský diamant, který známá aktivistka investovala do boje za práva zvířat.

Mezi Riviérou a muzeem

Na Riviéře byl Gunter v šedesátých letech známou figurou nejen díky své vizáži, která si nic nezadala se vzhledem filmového milovníka, ale i díky kreativitě v oblékání (jednou prý dokonce dorazil na večírek v uniformě císaře Wilhelma). Proslulý byl i svým smyslem pro humor a štědrostí, kterou projevoval vůči prominentním přátelům. Řecko-americký novinář a světák Taki Theodoracopulos mu po společné návštěvě kasina v Monte Carlu dlužil zhruba 320 tisíc dolarů a sám později vyprávěl, že Gunter mu peníze v podstatě velkoryse daroval, protože ho nikdy netlačil ke splacení dluhu. Není divu, velkorysost je snadná, když máte za zády finanční zázemí budované po generace vašimi předky. I proto si Gunter mohl dovolit všechny ty hračky pro dospělé muže, do kterých tak rád investoval – luxusní jachty, letadla, auta, kamery a drahá romantická gesta pro nejednu dámu.

V roce 1969 se Gunter nakonec potřetí oženil – se švédskou modelkou Mirjou Larssonovou, s níž žil až do své nedávné smrti a společně vychovávali dva syny: Christiana Gunnara a Clause Alexandera. V roce 1972 se na čas přestěhoval do Hamburku, kde si otevřel vlastní galerii. První prodejní výstavu věnoval Andymu Warholovi, se kterým ho pojilo dlouholeté přátelství. Warholova díla ale nešla na odbyt a Gunter z toho byl natolik v rozpacích, že si část exponátů koupil sám. V té době už několik let vykonával funkci prezidenta Muzea moderního umění v Mnichově, kam přilákal vystavovat mnoho moderních umělců a výtvarníků té doby, zejména díky svým blízkým osobním vztahům s nimi. V roce 2008 pak např. proběhla v Lipsku jeho výstava fotografií s názvem Umění je ženské, kterou navštívilo více než 65 tisíc lidí a musela být prodloužena.

Psáno je ve hvězdách

V devadesátých letech ho začala zajímat astrologie. Jako vystudovaný matematik se ale pokusil tuto nevědeckou disciplínu podrobit čistě vědeckému zkoumání. Založil ústav s názvem Institut pro empirické a matematické zkoumání možné pravdy astrologie ve vztahu k lidskému chování. Jeho tým složený ze statistiků neprováděl konzultace s astrology, ale na základě data a hodiny narození asi milionu mužů a žen, které jim poskytl švýcarský statistický úřad, se snažil vysledovat, jaký vliv mají tyto údaje na práci, vztahy a vůbec život konkrétních jedinců.

„Lidstvo se o astrologii zajímalo po tisíce let, nikdo ale neví, zda má nějaký skutečný základ. Myslel jsem si, že by bylo zajímavé to zjistit, tak či onak, protože nikdo to nikdy neověřil,“ vysvětloval později sám Sachs, který se po všech empirických zkoumáních nechal slyšet, že vyšly najevo určité významné výsledky, které není možné vysvětlit pouhou náhodou. Matematici však v jeho statistických analýzách našli závažné chyby a závěr Sachsova týmu popřeli.

Gunter ale rozhodně nebyl astrologický fanatik – k hvězdné předurčenosti si stále zachovával zdravý odstup. Se svojí poslední ženou Mirjou žil celkem spokojeně dvaačtyřicet let i přestože, jak sám říkal, se jejich znamení k sobě vůbec nehodí. Zabýval se i tím, jaká znamení mají sklony volit určitý způsob sebevraždy – prohnat si kulku hlavou prý preferují Raci. Že k tomuhle zaručenému způsobu smrti mohou někdy sáhnout i listopadoví Štíři, to mu hvězdy ani statistika bohužel neprozradily.