Reklama
Reklama

Na obloze se něco děje. V příštích dnech půjde pouhým okem pozorovat vzácný jev

Na ranní obloze se právě odehrává nenápadné, ale výjimečné představení. Kometa, která k nám přiletěla z okraje Sluneční soustavy a po průletu zmizí navždy v mezihvězdném prostoru, je na pár dní v dosahu pozorovatelů i z Česka. Kdo si přivstane, může ji ještě stihnout – podle odborníků dokonce i bez dalekohledu.

Striegistal - Neuentdeckter Komet Lemmon gut sichtbar über Mittelsachsen zu sehen
Podle výpočtů jde o takzvanou dlouhoperiodickou kometu pocházející z Oortova oblaku, vzdálené oblasti na okraji Sluneční soustavy. Ilustrační foto.Foto: Tim Meyer
Reklama

Krátce před rozedněním, kdy se obloha teprve začíná lámat ze tmy do šeda, se nízko nad severovýchodním obzorem objevuje nenápadná mlhavá skvrna. Na první pohled ji lze snadno přehlédnout nebo zaměnit za vzdálenou galaxii, přesto jde o těleso, které urazilo nepředstavitelnou vzdálenost a k Zemi se přiblížilo vůbec poprvé – a zároveň naposledy.

Kometu označovanou jako C/2025 R3 (PanSTARRS) tak podle Fyzikálního ústavu Slezské univerzity bude v těchto dnech možné pozorovat i z našich zeměpisných šířek, byť jen po omezenou dobu. „Protože se kometa přesouvá plynule ze severní oblohy na jižní, máme k jejímu pozorování omezený čas. Viditelná bude jen následující dva týdny, zhruba do 21. dubna 2026, a to v ranních hodinách před úsvitem a během něj,“ stojí na stránkách ústavu.

Kometa každým ránem sice zjasňuje, zároveň se však přibližuje k obzoru a ztrácí se v narůstajícím světle úsvitu. Ideální podmínky nastávají zhruba kolem půl páté ráno, kdy se nachází v souhvězdí Pegasa. Právě tam ji lze při troše trpělivosti a s pomocí jednoduché optiky – třeba turistického triedru – poměrně snadno najít.

Zkušenější pozorovatelé by ji kolem poloviny dubna mohli zahlédnout i pouhýma očima, ale většině lidí poslouží lépe alespoň základní přiblížení. V něm vynikne nejen rozmazaná „hlava“ komety, ale i náznak ohonu, který se v těchto dnech neustále proměňuje. Na rozdíl od fotografií, které bývají plné barev a detailů, však lidské oko zachytí spíše tlumený, mlhavý objekt bez výrazných odstínů.

Reklama
Reklama

Kometa z Oortova oblaku

Kdo se pokusí kometu zachytit fotoaparátem, musí počítat s tím, že výsledek bude skromnější než profesionální snímky. I tak ale stačí stativ, možnost delší expozice a místo s tmavou oblohou mimo město. Při správném nastavení lze na snímku zachytit drobný, lehce nazelenalý objekt s náznakem ohonu, který připomíná spíše jemný závoj než výrazný pruh světla.

Právě ohon komety je jedním z nejproměnlivějších prvků celé podívané. Jeho tvar i struktura se mění vlivem slunečního větru – proudu nabitých částic, který z komety „odfoukává“ plyn a prach. V období zvýšené sluneční aktivity tak může ohon působit roztřepeně, s různými záhyby a přerušeními, jako by ve vesmíru vlál ve větru.

Za tímto krátkým nebeským představením se skrývá mnohem delší příběh. Kometa byla objevena teprve loni na Havaji v rámci systematického sledování oblohy a v té době byla extrémně slabá – zhruba čtyři sta tisíckrát méně jasná než objekty viditelné pouhým okem. Postupně se však při přibližování ke Slunci začala probouzet její aktivita a jasnost rostla.

Rychlá fakta pro pozorovatele

  • Datum: Do 21. dubna 2026

  • Čas: Ideálně kolem 4:30 ráno

  • Směr: Severovýchod, souhvězdí Pegasa

  • Vybavení: Stačí oči, ale turistický dalekohled je lepší

Podle výpočtů jde o takzvanou dlouhoperiodickou kometu pocházející z Oortova oblaku, vzdálené oblasti na okraji Sluneční soustavy. Taková tělesa k nám přilétají jen jednou – po průletu kolem Slunce bývají gravitačně vychýlena a odcházejí pryč, často už navždy. V případě této komety nastane její největší přiblížení ke Slunci v druhé polovině dubna, následně se přesune na jižní oblohu, odkud ji budou moci ještě krátce sledovat pozorovatelé na jižní polokouli.

Reklama
Reklama

Pro nás tak zbývá jen několik málo rán. Krátké okno, během kterého lze na vlastní oči zahlédnout objekt, který se zrodil daleko za hranicemi běžně známého vesmíru a který se po své jediné návštěvě opět ztratí v temnotě mezi hvězdami.

VIDEO: Co vidí sondy na Marsu?

Zdroj: Fyzikální ústav v Opavě, Česká astronomická společnost

Reklama
Reklama
Reklama