"Oba měli pokoru k tomu, co sklo dokáže," říká Michaela Roubíčková, dcera Reného a Miluše Roubíčkových, dvou legend českého sklářského výtvarnictví. Roubíčkovi patřili k zakladatelům nového pohledu na sklo. Do té doby totiž sloužilo výhradně k výrobě užitkových předmětů. Oni ho ale začali používat jako materiál pro zhotovení skleněných plastik.
Miluše Roubíčková, jejíž jméno je známější víc v zahraničí než u nás, se inspirovala starými hutnickými postupy i tvorbou lidových sklářů a vytvářela ze skla i opomíjené předměty všedního dne, například klubíčka, vajíčka, květiny či hlávky zelí. Oba s manželem René Roubíčkem však prosluli především schopností kombinovat tradiční sklářské techniky s moderními, avantgardními prvky.
Se svým uměním slavili úspěchy na stěžejních Světových výstavách. "Do Bruselu jel každý z rodičů zvlášť, celou rodinu nepouštěli, aby tam nezůstala. Maminka jela se skupinou výtvarníků v době, kdy tam byl i Jan Werich. Tatínek byl na všech světových výstavách předem, protože své věci musel instalovat," říká Michaela Roubíčková a dodává ještě jednu zajímavost: "Na Expo otec vždy jezdil i s kovářem Žaloudkem z Nového Boru, který mu dělal kovové konstrukce k jeho dílům."
Ztracený "Mrak"
René Roubíček se poprvé mezinárodně proslavil tvorbou plastiky pro bruselský pavilon Expo 58 a později také skleněnými sloupy pro Světovou výstavu v Montrealu v roce 1967. Hlavním motivem československé expozice na Světové výstavě 1970 v Ósace bylo téma Osud malých národů. Pro tuto výstavu Roubíček vytvořil rozměrnou skleněnou plastiku Mrak-Voda, zdroj života, která po skončení Expa zůstala v Japonsku a dlouho se nevědělo, kde byla.
V loňském roce objevili "Mrak" v hotelu v lázeňském městě Kirišima na ostrově Kjúšú, kde byl od konce Světové výstavy. Na to se ale víceméně zapomnělo a umělecký objekt se považoval za ztracený. "Hotel se měl renovovat, a tak se někdo odtud ozval české ambasádě v Tokiu a ptal se, zda by měl český stát zájem si vzít dílo zpátky. Ambasáda se spojila s firmou Lasvit, která nechala Mrak převézt do Česka a chystá se ho zrenovovat," říká mluvčí české účasti na Expu Jana Kohoutová.
Pro následující Expo už Roubíček nic nevytvořil. "Po Osace tatínek nesměl 14 let pracovat. Začínala normalizace a někdo jeho dílo interpretoval tak, že je to "mrak bolševismu stahující se nad Evropou". Tatínek pak mohl jen ve spolupráci s architekty navrhovat lustry do ambasád. Státu to přinášelo peníze, takže to bylo v pořádku, a díky tomu nás mohl živit," vzpomíná dcera slavného výtvarníka.
Po sametové revoluci si Japonci zvali Roubíčka na přednášky a výstavy. "S jedním z tamních profesorů umění si tatínek dopisoval a v jednom dopise se mu svěřil, že tu nucenou kreativní pauzu už nikdy nedožene, a je fakt, že toho měl hodně nerealizovaného. On ale vymýšlel nové věci i po devadesátce," říká s úsměvem Roubíčková.
Japonsko ani tým, který má na starost přípravu českého pavilonu, jež se po 55 letech vrací právě do Ósaky, na umělce, který zemřel před šesti lety v úctyhodném věku 96 let, nezapomíná. "Japonská národní televize věnovala jen samotnému převozu a dalšímu osudu Mraku několik reportáží," říká Kohoutová.
Maskot René
Mrak je tedy v Česku a René Roubíček se zase vrátí do Ósaky - alespoň symbolicky. Postavička pojmenovaná René se totiž stala maskotem českého pavilonu na světové výstavě Expo 2025 v Ósace. Inspirace k vytvoření maskota pochází z volných plastik, které umělec udělal na konci 50. let. "Vytvářel je bez formy, každý byl jiný. Jeden se jmenoval Chodící kedluben, jiný Marťan nebo Ufon," dodává Roubíčková.
Japonské publikum vidělo kopii originálu maskota Reného už v polovině letošního května. Ihned si získal značnou popularitu. Maskoti a kreslené postavičky jsou totiž u Japonců extrémně populární. Mnozí z nich začali vytvářet a sdílet nejrůznější obrázky a komiksy s Reném.
"Chceme, aby se René stal přítelem oficiálního maskota světové výstavy Expo 2025 - postavičky Myaku-Myaku. V Japonsku se nám to velice daří, ukazuje se, že spojení těchto dvou postaviček funguje neskutečně dobře a vzájemně se doplňují," uvádí generální komisař české účasti Ondřej Soška.
Maskot zároveň naplňuje význam toho, čemu se v Japonsku říká "KimoKawaii" - je tak zvláštní, až je roztomilý. Výstava se uskuteční mezi dubnem a říjnem 2025, jejím hlavním tématem je "vytváření budoucí společnosti pro naše životy". René má křišťálovou i plyšovou podobu a v Česku ho bude možné oficiálně pořídit nejpozději v prvních měsících příštího roku.
Při této příležitosti Kancelář generálního komisaře představila videospot:
