Když člověk poprvé vstoupí do brněnské cukrárny s příznačným názvem Sorry - pečeme jinak, cítí se jako Alenka, která právě králičím doupětem prosvištěla do říše divů. Ne náhodou sídlí ráj sladkostí hned vedle jazzového baru U Kouřícího králíka.
Ve vitríně se zákusky hosty překvapí zelený dort, který vypadá jako hebký lesní mech obsypaný borůvkami, malinami a cvrčky. Hned vedle něj láká kakaový elegán s brandy, který však díky trčícím čokoládovým střepům působí poněkud nebezpečně. Připomíná krásnou, ale zlomyslnou královnu, čemuž odpovídá i jeho netradiční název Bestie.
"Návštěvníci, kteří sem zavítají poprvé, vypadají zpočátku zaraženě. Ptají se, jestli je na mechovém dortu opravdu špenát a jestli je ten sušený cvrček nahoře jedlý. Podle mě cvrčci chutnají jako škvarky," směje se paní domu Šárka Divácká, která svéráznou cukrárnu otevřela letos v srpnu. Šestatřicetiletá rudovláska se snaží, aby v sobě zákazníci znovu našli malé děti, které nesvazují žádná pravidla a nic se jim nezdá natolik divné, aby to nezkusily. "Lidé musí být ochotní si hrát a pak zjistí, že je ty nečekané barvy a chutě vlastně baví," shrnuje filozofii svého podniku.
Sama si přitom začala hrát až kolem třicítky, když po dvou letech vzdala studium na Univerzitě obrany a místo toho nastoupila ve vyhlášené brněnské restauraci Borgo Agnese. Do té doby se živila například prodejem akcií a pekla jen ve volném čase.
"K troubě mě to táhlo už v dětství, když jsem pomáhala mámě v kuchyni. Už tehdy jsem asi měla dráhu cukrářky předurčenou, jenom mi to nedocházelo. Proto jsem dnes vděčná kamarádovi, který mě v Borgo Agnese zaměstnal i bez cukrářského osvědčení a nasměroval mě na správnou cestu," vzpomíná Divácká.
Aby s ostřílenými kuchaři udržela krok, nakoupila si stohy zahraničních cukrářských příruček a vstřebala kvanta informací. "Musíte si osvojit Maillardovu reakci, díky které u pečiva zlátne kůrka, nebo temperaci, díky níž má čokoláda vysoký lesk, nerozpouští se a krásně křupe," jmenuje některé postupy, bez nichž se v kuchyni neobejde.
Protože brzy zatoužila po větší nezávislosti, rozjela před třemi lety vlastní projekt a dodávala dezerty jiným podnikům. Letos se pak na první pohled zamilovala do štukových stropů břečťanem obrostlého domu vedle zmiňovaného jazzového baru, kam nastěhovala svou první opravdovou cukrárnu.
K práci přistupuje jako k umělecké tvorbě, takže ji občas mrzí, že její díla tak dlouho nevydrží. Vymýšlení jedlého umění podle Divácké připomíná slovní fotbal. "S kolegyněmi se vzájemně inspirujeme. Nejdřív upečeme neozdobený korpus, pak ho ochutnáme a sblížíme se s ním. Vyvolá v nás různé pocity, podle kterých ho pak dolaďujeme," popisuje cukrářka tvůrčí proces. Vychytat ideální chuť a konzistenci prý může někdy trvat i půl roku.
Základ každého dortu "pečeného jinak" tvoří sůl, balzamikový ocet a vanilka. "Sůl všechny chutě zvýrazní, takže vám po polknutí nezůstane na patře jen sladký tón, který rychle odezní. Balzamikový ocet sůl ještě podpoří a vanilka zákusek krásně navoní," vysvětluje Divácká.
Rafinované dorty ve vitríně doplňují také domácí pralinky v křiklavých odstínech od limetkově zelené až po námořnickou modrou. Vlastenci ocení ty s názvem Czech ozdobené národními barvami a naplněné povidly a rumem.
Pralinky zde vyrábí s pomocí kakaového másla a barvicích pigmentů. "Obarvit pralinky přírodně je hrozně těžké, protože bez éček některých odstínů nedosáhnete. Pokud to s éčky ale nepřeháníte, nemusí vám vůbec škodit," upozorňuje Divácká.
Až se zákazníci nabaží sladkostí, mohou si podle návodu složit z papíru origami jeřába, vepsat do něj tajný vzkaz a pak ho v cukrárně zavěsit na lustr. Houpe se na něm už přes šest set pestrobarevných ptáčků. "Protože jsem kdysi byla vážně nemocná, mám blízko k charitě a ráda dělám lidem radost. Jeřábi jsou symbolem zdraví a štěstí, a až jich tu bude viset tisíc, měla by se hostům splnit jejich přání," říká Divácká.
O jeřábech napsala krátkou pohádku, kterou zájemci najdou na stole hned vedle lístku s nabídkou. Příběh se podle Divácké pojí i s každým zákuskem. Na stěně vymalované starorůžovou barvou je zarámovaná cukrářčina povídka o tom, jak Franz Sacher vymýšlel svůj slavný dort. "Vycházím ze svých představ a taky ze zákulisních faktů, po kterých všude možně pátrám. Objevila jsem například teorii, podle které Sacher dezert poprvé neupekl ve Vídni, ale v Bratislavě," prozrazuje.
Když si Divácká potřebuje odpočinout od plotny, zavře se ve své malé tiché kanceláři a ponoří se do psaní. "Moje povídky většinou končí špatně, ale když píšu o dortech, daří se mi happy endy. Jednou třeba vydám knížku cukrářských příběhů, ale musí na to dozrát čas, stejně jako dozrál čas na otevření mé cukrárny," dodává.
