Jan Pavliš před pěti lety típnul svou poslední cigaretu. Vleklé zdravotní problémy jej v posledních letech přiměly odpustit si kromě cigaret také další věci, jako je káva, alkohol nebo maso. "Celý leden nejím maso, jenom ryby a celý únor nepiju alkohol. Vlastně to bylo prvně z hecu, s manželkou jsme se vsadili, zda to vydržím. Teď už v tom jenom pokračuju ze setrvačnosti," prozrazuje 35letý manažer v brněnské technologické firmě.
Během pandemie koronaviru si uvědomil, že po večerech vypije se svou ženou více než sklenku vína denně a je potřeba to omezit. "Na začátku to nebylo úplně snadné, protože jako kluk ze Slovácka jsem si vždycky rád dal štamprlu, dvojku červeného nebo pivo, které mám celoročně díky svému dalšímu projektu pivního trucku. První suchý únor mi třeba týden chyběla chuť dobrého piva nebo vína k jídlu. Ale za pár dní se člověk přeladí a vlastně to jde bez problému," popisuje. Z největších pozitiv vynechání alkoholu vyjmenovává rychlejší regeneraci po sportu, lepší spánek a více energie.
K částečnému vegetariánství ho přivedla manželka, která konzumaci masa omezuje několik let. "Přišel jsem na to, že po měsíci vegetariánské diety se člověk cítí lehčeji, je víc svěží a líp mu to myslí. Čím dál častěji tak doma vaříme středomořskou nebo skandinávskou kuchyni místo těžké české kuchyně plné masa a brambor," popisuje Pavliš.
Díky úpravě stravy, ale také hypnoterapii, tak přestal mít vleklé potíže s dráždivým tračníkem. Půst od alkoholu, masa i kávy se tak pro něj stal zdravotním restartem. "Vím, že nemusím mít maso každý den ke každému jídlu a že normální je nepít, a ne po Česku neustále nezřízeně chlastat," dodává.
Půst od alkoholu i jídla je zdravý
Měsíc bez alkoholu si za poslední léta zkusilo zhruba 900 tisíc Čechů i v rámci iniciativy Suchej únor. Ta dlouhodobě upozorňuje na problematické nadměrné pití alkoholu v Česku.
"Sucháči se myslím povedlo nementorovat, ale nabízet zkušenost, nikoho nenutit, jen inspirovat, motivovat k sebezkušenosti," vysvětluje Petr Freimann, manažer kampaně Suchej únor z Ligy otevřených mužů. "Zároveň se na iniciativu nabalila i řada osobností, které prospěšnost deklarovaly jak pro zdraví, tak pro tvorbu. Lidé více chápou problematiku závislostí obecně, a to i s ohledem na vyšší výskyt různých psychicky náročných událostí." Lidé díky tomu pochopili, že je normální se o svou psychiku více starat. "Alkoholismus je toho viditelnou součástí." Podle Freimanna navíc lidé, kteří si jednou vyzkouší měsíc bez alkoholu, pokračují v jeho snížené spotřebě i během roku.
Kromě odpírání alkoholu v posledních letech roste také obliba takzvaného přerušovaného půstu - tedy střídání období jezení a lačnění. Většina lidí dodržuje magickou číselnou formuli 16:8, tedy 16 hodin půstu a 8 hodin, kdy jí. Pro ženy je však podle specialistky na výživu a zdravotní prevenci Margit Slimákové vhodnější postit se 14 hodin a během zbylých 10 hodin jíst. Postění se je podle ní základem fyzického i psychického zdraví.
"Přerušovaný půst je efektivní prevence i součást léčby mnoha chronických onemocnění. Nově víme, že studie prokazují jasnou spojitost mezi chronickými nemocemi a našim metabolickým zdravím a psychiatrickými nemocemi," říká specialistka a dodává, že nejde jen o deprese a úzkosti, ale třeba i o schizofrenii. "Prakticky to znamená, že všechny tyto nemoci mají základ v našem metabolickém zdraví, jehož zásadním parametrem je inzulinová rezistence a ta je zásadně ovlivnitelná postěním se," tvrdí.
Ženy by se neměly postit před menstruací
Dlouhodobý tradiční půst trvající i několik dní je však podle Slimákové v našich podmínkách nevhodný. "Málokdo delší vynechávání jídla dokáže v našem hektickém životě kombinovat s pohodou a často tak více než o postění se jde o hladovění a po něm běžně následuje přejídání se," vysvětluje Slimáková.
Cestu k přerušovanému půstu našla před lety i Kristiana Černá, která se živí také jako poradkyně zdravého životního stylu. Brala jej jako součást nápravy svého nezdravého vztahu k jídlu a začala jej dodržovat společně se svým partnerem.
"S půstem jsme začali experimentovat před mnoha lety, když jsem se začala učit o vlivu mikrobiomu a jídla na naši psychiku a zdraví. Byla jiná doba - slovo mikrobiom nikdo neznal a jídlo bylo vnímáno pouze jako hybatel tělesné váhy, nikoliv zdraví. Zdravý mikrobiom je přitom důležitý i pro naši vyrovnanou psychiku," vysvětluje. Několikrát do měsíce si tak odpustí večeři a jejich posledním jídlem dne je pozdní oběd, přerušovaný půst však plánují podle jejího menstruačního cyklu.
"Pro ženy jednoznačně platí ,nepůstovat´ před menstruací, kdy se naše tělo snaží navýšit kalorický příjem, protože více spalujeme," říká Kristina Černá.
"Hladovka je stejný extrém jako strach z hladu"
Ani ve své klientské praxi nedoporučuje půst každému. "Vždy se dívám na indikátory - kombinujeme informace z dotazníku klientek spolu s intepretací krevních testů z hlediska funkční medicíny. Začínáme vždy pomalu a vždy s ohledem na jejich momentální stav. Půst nikdy nedoporučuji například bývalým anorektičkám nebo ženám, které mají z jídla strach a v hlavě mají zabudovanou kalorickou tabulku," popisuje své zkušenosti poradkyně.
Zásadní pro dodržování půstu je podle Kristiany nastavení mysli. "Půst není o tom, že něco nesmím. Je o prostoru, který dávám sobě a svému tělu. Takže když k němu přistoupíme jako k další dietě, při které něco nesmím nebo musím, vyjde z toho paskvil, který nikomu neprospívá. Je taky důležité zaměstnat hlavu. Nejlépe se půstuje, když je člověk zaneprázdněný," říká.
Černá zdůrazňuje, že hladovky, diety a jídelníčky jsou podobný extrém jako neustálý strach z toho, že bude mít člověk hlad. "Pokud je půst proveden správně, může dát ženám zdravý nadhled na jejich vztah k jídlu." Podle poradkyně mohou pak znovu zažít pocit, že jim jejich tělo patří a je jim v něm dobře. "Přerušovaný půst dává prostor procítit emoce, aniž bychom je zajídali, dodává."
Půstu naopak příliš nefandí lékařka a terapeutka Kateřina Cajthamlová. "Půst tak, jak je prováděn v současnosti, je nesmyslná aktivita. Nejde již o duchovní cvičení, jak tomu bylo v minulosti, kdy se lidé vzdávali světských zábav a marnivostí, omezili stravu na postní pokrmy, nepili alkohol a nejedli sladkosti, nosili prostý oděv a rozjímali o svých činech, uklízeli své okolí před náboženskými svátky. Dnes je to spíš hladovka v nejnesmyslnější podobě jako ,jezení v určitý čas´," říká.
Půst ve formě odpírání si jídla navíc podle ní není vhodný pro široké spektrum lidí. "Není vhodný pro děti, dospívající, ženy, těhotné, kojící, nemocné, zejména diabetiky a všude tam, kde nízkozbytkovou stravu nenařídí lékař, pro sportovce a lidi s poruchou příjmu potravy," vyjmenovává. "Jako placebo jej lze zkusit, jste-li mladý zdravý muž, co má dovolenou," dodává.
Sama lékařka si ale pravidelně odpírá alkohol a zbytečnosti. "Vyřazuji občas pamlsky, televizi, hraní her na mobilu a už pět let nekouřím. Ale neříkám tomu půst, ale psychohygiena a prevence závislostí," tvrdí.
"Naši předci byli více napojeni na přírodu"
Advent, tedy měsíc do začátku Vánoc, býval dříve časem, kdy se lidé postili a rozjímali. V současnosti se však toto období zdá být spíš reklamou na konzum než postním obdobím. Předvánoční půst přitom dříve vypadal podobně jako známější předvelikonoční půst.
"Nekonaly se hlučné zábavy ani svatby, netančilo se, nejedlo se maso, s výjimkou nedělí. Adventní doba byla spojená s očekáváním, s přípravou na vánoční svátky, nejen v té praktické, ale i v duchovní rovině," vyjmenovává autorka knihy o tradicích Martina Boledovičová.
Z adventního postění tak dodnes zůstal v některých rodinách pouze zvyk odpírat si jídlo během Štědrého dne až do východu první hvězdy, což bývá okolo půl páté odpoledne. "Dětem se dodnes říká, že když nic do štědré večeře nebudou jíst, uvidí zlaté prasátko. O štědré večeři se jedlo to, co si lidé vypěstovali, část dávali i svým zvířatům, byly to kaše z obilnin, omáčka z ořechů a křížal, kuba s houbami a česnekem, polévky z místních zdrojů, třeba ze zelí, luštěnin nebo ryb," vysvětluje Boledovičová.
Předvánoční půst sice nedodržuje, ale připouští, že je to vlastně dobrý nápad, který by mnohým prospěl. "Po svatomartinském posvícení moje tělo samo cítí, že potřebuje opět jednoduchý a skromnější jídelníček. Není možné a ani zdravé konzumovat stále stejná jídla, naši předci byli přirozeně napojeni na přírodu - i skrze stravu, měnící se denní světlo a každodenní práci. Z toho vyplýval i velký rozdíl mezi letním a zimním jídelníčkem, co se týče skladby jídla, jeho množství i počtu denních porcí a také času, kdy například večeřeli. Je zajímavé, jak se výživová doporučení shodují s tím, co naši předci přirozeně dělali. Určitá cykličnost a omezení byly samozřejmostí, zima byla dlouhá a zásob málo," popisuje.
Původním smyslem Vánoc byla oslava úrody
V současné době jsou však obchody zaplavené věcmi, vánoční trhy překypují často fastfoodovým jídlem a koná se nekonečné množství předvánočních večírků plných alkoholu.
"Myslím, že se až příliš soustředíme na to, co není vlastně až tak podstatné, a jsme ovlivněni reklamou. Vánoce nejsou o počtu ani exkluzivitě dárků, ani o opulentní večeři," říká Boledovičová, která je také autorkou Vánočního Tradináře.
"Při jeho psaní jsem objevila původní smysl Vánoc - byla to oslava úrody, přání hojnosti do budoucna. Oslavnou večeří se společnou konzumací posvětilo vše, co si lidé vypěstovali, v tom byla ta štědrost, mělo by tam být toho co nejvíce, a i já se snažím mít na svátečním stole něco z vlastní malé úrody, třeba jablka, ořechy nebo rybízovou marmeládu v lineckém. To mě propojuje i s přírodou, mojí zahradou, myslím na Vánoce už v létě a schovávám si svou úrodu," vysvětluje autorka knih o tradicích.
K vánočním večírkům však přece jenom dodává: "Zimní doba, kdy je nejméně světla během dne, vede přirozeně i k tomu být si s ostatními lidmi blíže, a proto rádi navštěvujeme večírky. Dříve totiž temné večery také lidé trávili spolu, jen se tomu říkaly obchůzky a přástky."
