Severní část Skandinávie, zvaná Laponsko, je domovinou původního obyvatelstva - Sámů. Ti byli zvyklí používat území nehledě na hranice zemí, které se tu často měnily. Pod Švédsko patřívalo Finsko, pod Dánsko Norsko, pak zas Finsko patřilo pod Rusko, ale Sámové měli zkrátka své Laponsko.
Známé jsou také úchvatné záběry z dronu, kterak sámští pastevci převádějí po zasněžených planinách tisíce sobů z letních pastvin na pobřeží Norska do zimních pastvin v lesích ve vnitrozemí Finska.
Nicméně volná migrace sobů je regulována desítky let udržovaným plotem, který se táhne částí hranice Finska s Norskem - bažinami i březovými lesíky. Ročně se o něj stará téměř padesátka pracovníků a pečlivě ho obnovuje.
Vede i kolem turisty vyhledávaného Trojmezníku (Treriksröset), mohyly zbudované v jezeře, kde se protínají hranice Finska, Norska a Švédska.
Není totiž sob jako sob, dělí se na mnoho druhů a kupříkladu takový finský lesní sob čítá asi pouhé dva tisíce kusů, zatímco méně vzácné druhy mají až desítky tisíc jedinců. Není proto žádoucí, aby se vzácní sobi mísili s jinými, čímž by tento již tak ohrožený druh vyhynul.
A podobně to mají i Sámové, tedy původní obyvatelé Laponska. Platí pro ně celá řada výjimek, nemusí patřit do žádné oficiální země ani se hlásit k některému z oficiálních národů. Při pohybu se svými stády nemusí respektovat státní hranice na severu Evropy, pohyb sobů regulují pouze tyto ploty, uzavírající části hranice.
Ovšem existuje výjimka. Tou je norsko-ruská a finsko-ruská hranice, kde platí nesrovnatelně přísnější pravidla nejen pro soby, ale i pro lidi. Také ploty tu jsou podstatně bytelnější a střeženější.
