Veřejné lázně byly kdysi místem pro navazování a udržování sociálních kontaktů, prostředím pro relaxaci a sport, ale i pro politické diskuse, obchodní schůzky a požitkářství. Dnes může podobně fungovat sauna, a to nejenom ve Skandinávii, kde se stala součástí národní kultury.

Sauna je navíc důležitým segmentem architektonické a stavební produkce. „Mnoho významných staveb vzniklo ve Finsku, Švédsku nebo Rakousku. V zemích, kde je veden dialog s geniem loci, kde je snaha o podporu udržitelné architektury a kde se nehovoří pouze o vzrušujících architektonických gestech," vysvětluje ředitel Galerie Jaroslava Fragnera Dan Merta.

Sauna může být i komunitní a sociální platformou, jako je tomu v Sandhornøy na severu Norska (největší sauna na světě, realizovaná v rámci projektu nomádského festivalu SALT) nebo v helsinském Loyly Public Sauna Complex.

Zároveň může být i součástí plánů při revitalizaci brownfieldů, jako v případě plechové katedrály od berlínských Raumlabor, která oživila staré doky v Göteborgu.

Saunování má silnou tradici i v České republice. „Lázeňství na našem území bychom mohli datovat již od středověku, vždy bylo spojováno s kvalitní architekturou a mnoho předních tvůrců se podílelo na vzniku zajímavých realizací pro sportovní, zdravotní, očistné i relaxační aktivity,“ říká Merta.

I v Česku můžeme navštívit velké množství zajímavých a především nízkorozpočtových staveb. „Možná dokonce můžeme hovořit o české alternativní cestě díky studiu H3T, které si vydobylo pevnou pozici po celé Evropě,“ dodává Merta.

Výstava představuje výběr z té nejzajímavější současné české a světové produkce a různé typologické příklady a postupy.