Po roce 1989 se potýkala se zdravotními i soukromými problémy a načas o ní nebylo příliš slyšet. Před osmi lety se připomněla výkonem ve filmu Kobry a užovky režiséra Jana Prušinovského.
Jana Šulcová hrála většinou kladné postavy, se kterými se diváci mohli ztotožnit. V 70. letech to byly romantické a sympatické dívky, v 80. letech pak maminky, jako například v seriálu Tajemství proutěného košíku nebo My všichni školou povinní.
Členkou Městských divadel pražských se stala roku 1969 ještě během studia na pražské DAMU. Ve stejné době mohli její tvář zaznamenat filmoví a televizní diváci, třeba v jednom dílu krimiseriálu Hříšní lidé města pražského. Před kamerou i v divadle šla z role do role. "Pauzu jsem měla, jen když se narodily děti. Točila jsem hodně, ale nikdy ne tak, abych zanedbala děti," vzpomínala v deníku Mladá fronta Dnes bývalá manželka herce Oldřicha Víznera, s nímž má dvě dcery. Manželství se koncem 80. let rozpadlo.
Z Městských divadel pražských odešla v roce 1992 na volnou nohu. "To byla moje malá smrt. Přišli lidé, kteří tam neměli co dělat. Ota Ornest přes dvacet let budoval soubor i repertoár a diváci přesně věděli, na co se chodí do ABC, do Komorního, do Komedie. Oni to všechno zničili," popsala trpce ještě po letech důvody svého odchodu z divadel.
Tato změna ji stejně jako méně příležitostí před kamerou nasměrovala k dabingu, který si poprvé vyzkoušela už v polovině 70. let. "Dělala jsem oscarové filmy, jako je třeba Cena za něžnost, pak Catherine Deneuveovou v Indočíně nebo Blanche (v podání Jessici Langeové) v Tramvaji do stanice touha. Půjčovala jsem si kazety a doma jsem si vždycky ty filmy pouštěla, abych si hrdinku okoukala zleva, zprava," vzpomínala Šulcová, jejíž hlas mohli televizní diváci dále slyšet například v kriminálním seriálu o poručíku Columbovi nebo sérii o všetečné spisovatelce vyšetřující zločiny To je vražda, napsala.
Časem ale Šulcové přestal současný způsob výroby českého znění vyhovovat. "Náš dokonalý dabing je dávno minulost," postěžovala si.
Později hostovala například v pražském Divadle Bez zábradlí a spolupracovala s divadelními agenturami. Postupně se začaly ozývat zdravotní problémy, několikrát upadla a skončila v nemocnici.
V pořadu 13. komnata Šulcová přiznala potíže se závislostí na alkoholu a antidepresivech. "Tehdy zaťukal na dveře ďábel, který se jmenuje alkohol," svěřila se herečka. Otevřenosti pak trochu litovala. Myslela si, že otevřeným přiznáním potíží i následné cesty z nich může někomu pomoci.
Těžce nesla Šulcová pandemii koronaviru, který ji na několik měsíců prakticky uvěznil v domě a podobně jako další herce i připravil o práci.
Před kamerou se Jana Šulcová po roce 1989 objevovala jen málo, a to spíš v televizi. Výraznější příležitost jí poskytl Ondřej Trojan v Občanském průkazu z roku 2010, kde ztvárnila ředitelku školy. Comeback oslavila pět let nato díky režisérovi Janu Prušinovskému. "Když jsem přijela na natáčení, polili mi vlasy snad půl litrem oleje, vůbec mě nenalíčili a nasvítili mě, abych vypadala co nejhůř," vyprávěla o roli v Kobrách a užovkách, již dostala díky neúspěšnému castingu na seriál Čtvrtá hvězda. Právě tehdy zaujala Prušinovského, který jí svěřil úlohu na alkoholu závislé matky hlavních hrdinů. Ta nakonec Janě Šulcové vynesla nominaci na Českého lva.
Krédem herečky, která se angažovala také v charitativní oblasti, bylo, že štěstí nejsou nesplněné sny, ale splněné povinnosti.
