Tehdy byli mladí, dnes se mnozí blíží k závěru života. A právě proto muzeum Woodstocku, sídlící na místě původního festivalu, odstartovalo pětiletý projekt s cílem nahrát vzpomínky pamětníků, dokud jsou v plné síle. Jak píše agentura AP, kurátoři instituce nazvané Bethel Woods Center for the Arts kvůli tomu od roku 2020 cestují po USA.
"Musíte to slyšet přímo z úst těch, kdo tam byli," vysvětluje sedmasedmdesátiletá hudební novinářka Rona Elliot, která propojuje kurátory s pamětníky přehlídky z roku 1969. Sama se jí zúčastnila a spolupracovala s organizátory včetně Michaela Langa, který jí před svou smrtí v roce 2022 svěřil osobní archiv. Podle novinářky je Woodstock jako puzzle, "mozaika celých šedesátých let".
Festival nastartoval éru obřích rockových koncertů a změnil pravidla hudebního průmyslu. Jeho návštěvníci sice za poslední dekády poskytli stovky interview, zejména u příležitosti výročí, muzeum se ale jejich vzpomínky snaží zachytit celistvěji. Odborníci při tom využívají podobnou metodu jako někdejší americký historik Studs Terkel, který natočil stovky svědectví o životě za hospodářské krize ve 30. letech nebo druhé světové války.
"Je rozdíl mezi tím, když uděláte rozhovor do novin nebo pro filmový dokument, a když je to hloubkové interview pro muzejní účely," říká Neal Hitch, kurátor a ředitel muzea přidruženého k Bethel Woods Center for the Arts.
Když projekt v roce 2020 odstartoval za pandemie koronaviru, tazatelé s lidmi nejdřív zkoušeli hovořit na dálku. Ukázalo se ale, že to není nejvhodnější cesta. "Důležité je za lidmi jezdit osobně. Když člověku jen tak zavoláte, nevyklopí vám na vyzvání svoje často hodně osobní vzpomínky na něco, co zažil v osmnácti nebo devatenácti letech," zjistil Hitch.
Aby mohli jeho kurátoři cestovat po USA a sbírat svědectví, dostal grant od Institutu muzejních a knihovních služeb, což je americká vládní agentura. Příspěvek ve výši 235 tisíc dolarů, v přepočtu asi 5,4 milionu korun, pokryje cestovní náklady, pokračuje agentura AP.
Jako jedni z prvních kurátoři zamířili do Santa Fe, hlavního města státu Nové Mexiko, kde na místě někdejší prasečí formy dodnes funguje hippie komuna zvaná The Hog Farm. Z jejích řad pořadatelé Woodstocku rekrutovali dobrovolníky, kteří pomáhali zajistit jídlo, pití a hygienická zařízení.
Pracovníci muzea následně pokračovali na Floridu, kde vyzpovídali lidi soustředěné okolo Flower Power Cruise, což je zážitková výletní loď s tematikou 60. let. Přes město Columbus pak cesta zavedla kurátory do San Franciska, někdejšího domova členů kapel Jefferson Airplane nebo The Grateful Dead.
Sem za pracovníky muzea vyrazil z kalifornského městečka Sebastopol také sedmasedmdesátiletý Richard Schoellhorn. Organizátoři Woodstocku jej původně najali jako ochranku, měl hlídat stánek prodávající lístky. Tou dobou to ještě vypadalo, že se Woodstock uskuteční ve městě Wallkill ve státě New York. Odpor místních ale pořadatele přinutil změnit lokaci, a tak se roku 1969 účastníci sešli na pozemku farmáře Maxe Yasgura v katastru městečka Bethel.
Když Schoellhorn dorazil, zjistil, že sem jel zbytečně - nával byl tak velký, až příchozí strhli ploty a do prostoru se nahrnuli bez placení. Organizátorům nakonec nezbylo než vyhlásit, že Woodstock je zdarma, byť dopředu prodali přes 180 tisíc vstupenek. Silnice v okruhu několika desítek kilometrů byly ucpané, mnozí uposlechli výzev policie a vrátili se domů. Další jako Schoellhorn nechtěli stát v zácpě cestou ven.
"Tak se procházím po Woodstocku, nemám do čeho píchnout, když tu potkám kamaráda Hugha Romneyho a říkám mu, že mě právě vyhodili. Hugh se mě zeptal, jestli bych se tedy nechtěl zapojit jako dobrovolník," vypráví Schoellhorn.
Festival nakonec absolvoval u stánku, kde dohlížel na lidi, kteří měli špatnou reakci po požití halucinogenních drog. Byl to první koncert v jeho životě - a skončil tak, že drogy vyzkoušel i sám Schoellhorn. "Můj dojem byl takový, že jsme si tam všichni rovni. Nebyla tam žádná lepší a horší místa nebo VIP sektory pro bohaté," vzpomíná.
Než se vypravil do Woodstocku, usiloval Richard Schoellhorn o kariéru v marketingu. Festival mu ale změnil život. V jeho důsledku Schoellhorn zaplul do hippie komuny, ve které žil několik let. Následujících 35 roků pak poskytoval péči pacientům při dialýze.
Kurátor Neal Hitch už s kolegy slyšel víc takových příběhů, kdy Woodstock lidem převrátil život naruby.
Pracovníci muzea nyní zaznamenali přes 500 svědectví, jako cíl si však stanovili pořídit 4500 interview - což bude pořád jen jedno procento lidí, kteří se Woodstocku zúčastnili. Nejvíc si slibují od cest po státě New York, kde podle Hitchových odhadů stále žije zhruba polovina účastníků.
Na Woodstocku v roce 1969 vystoupilo 32 skupin a interpretů, první smlouvu se skupinou Creedence Clearwater Revival přitom organizátoři podepsali až čtyři měsíce před akcí.
Na návštěvu 400 tisíc lidí pořadatelé nebyli připraveni, déšť navíc proměnil pastviny v bláto. Protože zvuková technika se zdaleka nevyvinula tak daleko, jak je dnes, 100 metrů od pódia nebylo nic slyšet. "Kvůli zablokované dopravě jen nepatrná část posluchačů zažila závěrečné, nejlepší vystoupení kytaristy Jimiho Hendrixe," napsal hudební kritik Josef Vlček.
Podle něj Woodstock shromáždil lidi naladěné na stejnou notu odporu k americké válce ve Vietnamu, konzumnímu způsobu života a obecně establishmentu. Přes nezvládnutou organizaci se festival stal symbolem dobré hudby. Pro zpěvačky Janis Joplin a Joan Baez, kytaristy Jimiho Hendrixe a Santanu nebo skupinu Crosby, Stills, Nash and Young znamenal jeden z vrcholů jejich kariér. Slávu akce umocnil dokumentární film z roku 1970.
Video: Déšť proměnil pastviny Woodstocku v bláto
