reklama
 
 

Cinkání zmrzlé trávy. Výstava v Praze líčí, jak umělci ztvárňovali zvuk

4. 8. 2019 18:10
Hudbu elektrických zásuvek doprovází šumění světel, vrnění síťových rozvodů a pískání bezpečnostních kamer.

Umělec Michal Kindernay po chodbách, sálech, sklepeních nebo v šatnách pražského Domu U Kamenného zvonu posbíral elektromagnetické signály, jež lidské ucho nedokáže zaznamenat.

Zesílil je pomocí malých reproduktorů, "budičů zvuku", a vytvořil tak instalaci nazvanou Zvukové pole. Ta je nyní jednou z více než stovky děl na výstavě nazvané Zvuky, kódy, obrazy - Akustický experiment ve vizuálním umění, která v domě na Staroměstském náměstí potrvá do 13. října.

"Chtěla jsem udělat přehlídku, která by ukázala český příběh ztvárňování zvuku v umění," vysvětluje kurátorka Jitka Hlaváčková z pořádající Galerie hlavního města Prahy. Čeští umělci se podle ní zvukem zabývali už od počátku 20. století. "Je to proud výrazně sílící," míní Hlaváčková.

Zvuk v rukách umělců

Výstava zaplňuje tři podlaží, první práce v chodbě za pokladnou ukazují české začátky zkoumání zvuku. Ty ještě ve svých rukách neměli umělci, ale fyzici, jak dokládají fyzikální pomůcky, rezonátory a analyzátory zvuku nebo návrhy učebnice akustiky pro pražskou Matematicko-fyzikální fakultu z roku 1902. Umělecké zkoumání přišlo na řadu zanedlouho.

Hned za dveřmi prvního sálu jsou dobře známé kupkovské motivy. Visí tu studie k nejdražšímu modernímu obrazu ze sbírky Národní galerie, Amorfě - Dvoubarevné fuze Františka Kupky z let 1911 až 1912. Malíř se zabýval zachycením tónů tvary a barvou také v sousedním kvaši nazvaném Promenáda bílé čáry.

Čistě výtvarné ztvárnění zvuku, kam patří i populární "žánr" grafických partitur - různorodých uměleckých zápisů hudby a zvuků -, je ale jen jednou linií výstavy v Domě U Kamenného zvonu.

Překypuje audiovizuálními instalacemi, utopickými návrhy zvukové architektury, experimenty a také performancemi, jež bývají k vidění na přehlídkách konceptuálního umění.

Například fotografie z roku 1979 dokládá performanci Vladimíra Havlíka, který při ní stál na louce a házel vinylovou desku do vzduchu. Akce se jmenuje Přehrátí J. S. Bacha větru.

Ječící dirigenti

Silně jsou na výstavě zastoupeni umělci hnutí Fluxus. Nechybí tu série prací Milana Knížáka, jeho destruované desky a provokativní partitury. Například ta z roku 1964 vytvořená pro kapelu Aktual zachycuje "skladbu pro bicí a mnoho ječících dirigentů".

Jinde je představen slovenský hudebník a skladatel Ladislav Kupkovič, který v roce 1970 emigroval do Německa. Vedle několika grafických partitur výstava nabízí dokumentaci jeho bonnské performance z roku 1971.

Kupkovič tehdy přesvědčil několik orchestrů, aby v ulicích města hrály proti sobě. "Uspořádal zvukovou bitvu," říká kurátorka o performanci nazvané Zvuková invaze na Bonn.

Další Slovák, umělec a muzikolog Milan Adamčiak, se mimo jiné přátelil s americkým experimentálním hudebníkem Johnem Cagem. Adamčiak mu v 90. letech minulého století uspořádal velkou výstavu v bratislavské Národní galerii a Cage jej na oplátku pozval na workshop do italské Perugie v roce 1992. Pražská přehlídka představuje partitury, které tam vznikly.

Akustická ekologie

Výstava Zvuky, kódy, obrazy nabízí i mnoho kinetických a interaktivních objektů. Tomáš Hrůza vystavuje Stůl, zvláštní zvukový objekt, který připomíná koutek na zabavení dětí.

Když si ale divák sedne k připravenému stolu a začne kreslit, okolo jeho hlavy se rozezní rozmanité zvuky probuzené pohybem tužky po papíře.

Zvuky, kódy, obrazy

Akustický experiment ve vizuálním umění
Kurátorka: Jitka Hlaváčková
Dům U Kamenného zvonu, Praha, výstava potrvá do 13. října.

Nejzazší kout ve druhém patře galerie patří akustické ekologii. "To je hnutí, které vychází z teorií hudebního skladatele Raymonda Murrayho Schafera. Zprostředkovává akustickou zkušenost určitého místa a uvažuje o tom, co zvuková stopa o tom prostředí vypovídá," vysvětluje kurátorka Hlaváčková a poukazuje na video britského hudebníka a experimentátora Petera Cusacka, který je jedním z mála zahraničních hostů výstavy.

Jeho snímek Aral Sea Thoughts zachycuje travnaté stepi na pobřeží Aralského jezera, na kterém ještě před několika lety byla vodní hladina. "S jejím razantním ústupem se změnilo klima. Když přijde mráz, namrzají stébla trávy, která vlivem silného větru jemně cinkají. On ten krásný zvuk nahrál," dodává kurátorka Jitka Hlaváčková.

autor: Magdalena Čechlovská | 4. 8. 2019 18:10

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama