reklama
 
 

Kubišta vs. Filla. Výstava v Plzni pátrá, proč jeden kubista uspěl a druhý ne

1. 8. 2019 13:38
Ve střešovické vile uznávaného malíře Emila Filly podle svědků visel zvláštní obraz: portrétu někdo odřízl hlavu, v rámu zůstalo jen modernisticky vyvedené tělo muže v obleku. Zřejmě to byl autoportrét, který roku 1910 namaloval Bohumil Kubišta, předčasně zemřelý Fillův přítel i rival.

Bezhlavý obraz se teď stal mottem výstavy nazvané Kubišta - Filla: Plzeňská disputace. Přehlídku děl dvou zakladatelských osobností českého moderního umění připravila Západočeská galerie v Plzni, ve výstavní síni Masné krámy je k vidění do 29. září.

Autorkou projektu je historička umění Marie Rakušanová. O komplikovaných osudech Kubišty a Filly a jejich cestě ke slávě, respektive nedocenění, napsala rozsáhlou studii, ze které výstava vychází.

Pro svou analýzu se kunsthistorička inspirovala učením již nežijícího francouzského sociologa Pierra Bourdieua, který za nejdůležitější považoval odkrývání a zkoumání vztahů. Výstava a také stejnojmenná kniha Rakušanové předkládají vedle obrazů, soch a korespondence prvních českých modernistů ještě graficky znázorněnou síť významných přátel a příznivců, jež se v průběhu let zajímavě proměňovala.

Společných přátel ubývá

Pavučina vztahů kolem Kubišty a Filly houstne od roku 1907, oba mladé umělce spojuje se stejným okruhem osobností. Stačí ale čtyři z hlediska moderního umění převratné roky a síť se trhá, společných přátel ubývá.

Většinu těch starých přebírá Emil Filla, kolem Kubišty nicméně nenápadně přibývá spleť mladých umělců, kteří jeho dílo doceňují po autorově smrti v roce 1918.

Měnícími se vztahy Marie Rakušanová dokládá, že právě náklonnost významných osobností měla velký vliv na to, jak se jen jeden z dvojice umělců výrazně zapsal do české historie, zatímco druhému učebnice donedávna věnovaly nepatrnou zmínku. Stejně tak autorka ukazuje, že připsání zásluh Emilu Fillovi nebylo vždy úplně férové.

Například Bohumil Kubišta, nikoli Filla namaloval první český obraz s náznaky kubismu. Bylo to v roce 1910, kdy pobýval v Paříži. Dílo se jmenuje Kuřák a představuje autorovou podobiznu s dýmkou. Obličej se skládá z různě barevných ploch.

Koupání v Národní galerii

Kubišta se inspiroval díly Georgese Braquea a Pabla Picassa, které poznal u obchodníka Daniela-Henryho Kahnweilera a o jejichž novém stylu referoval přátelům do Prahy. Ve francouzské metropoli pobýval nejen ze studijních důvodů. Byl tam také jako neoficiální vyslanec skupiny Osma a Spolku výtvarných umělců Mánes s cílem domluvit pro Prahu výstavu mladých francouzských autorů.

Ta se Kubištovou zásluhou skutečně konala pod názvem Les Indépendants v roce 1910. Dílo Picassa se v české metropoli nakonec neobjevilo, zato zde vystavovali Braque, Henri Matisse nebo André Derain.

Právě jeho dílo v pražském prostředí zvlášť rezonovalo, Emil Filla dokonce inicioval sbírku, aby mohl být pro české publikum zakoupen Derainův obraz Koupání. To se stalo - nyní jej ve své sbírce opatruje Národní galerie.

Ve třicátých letech však Emil Filla v rozhovoru s Vilémem Závadou uvedl, že z výstavy Les Indépendants jeho a další tehdy mladé umělce nejvíce zaujal kubista Braque. Jako by chtěl zpětně retušovat počátek svého napojení na kubismus, jehož je Braque přímějším zástupcem než Derain.

Filla se také nezmiňuje, že do Paříže odjel až po návratu a na popud svého tehdejšího spolubydlícího Kubišty. Ve francouzské metropoli pak navštěvoval galerie, které mu přítel doporučil.

Asi dvě studie

Jak si všímá Marie Rakušanová, Filla se vůči Kubištovi stavěl přezíravě i jindy, například když vzpomínal na první pražskou výstavu Osmy z roku 1907.

Přehlídka, která skupině dala název, poprvé zajistila širší pozornost mladým umělcům, již se obrátili zády k pražské Akademii výtvarných umění. Když na výstavu o téměř 20 let později již uznaný, mnoha poctami i funkcemi ověnčený Filla vzpomínal, roli svého tehdejšího souputníka minimalizoval.

"V poslední chvíli přijel na naše naléhání také Kubišta a přivezl asi dvě studie," řekl Filla. Jak dokládá katalogový list, Bohumil Kubišta přitom na první přehlídce Osmi vystavil 13 obrazů, zatímco Filla pouze sedm.

Nečestného Fillova jednání si všiml i výtvarník Václav Špála. V dopise z roku 1911 píše, že "Filla ho (Kubištu) rozhodně odstavoval, Filla je vůbec moc politik, čachrář. Stále chtěl udržeti prestiž vůdčí a stále se strkal do popředí". Špálova slova se mohla týkat například Fillova působení v časopise Volné směry.

Během více než roku, kdy byl jeho redaktorem, se ve vlivném uměleckém časopise ani jednou neobjevil žádný Kubištův text, ačkoli tam před Fillovým nástupem psal, a dokonce dostal nabídku na pravidelnou spolupráci.

Naopak Filla ve Volných směrech publikoval svou obsáhlou stať o Osmě. V obrazovém doprovodu nechal mezi jinými reprodukcemi otisknout i své tři malby, ale ani jedinou od Kubišty.

Lepší časy s Čapkem

Teprve v roce 1911, kdy po Emilu Fillovi převzal redaktorské místo Josef Čapek, se ve Volných směrech začal Kubišta objevovat jako autor textů i coby malíř v textech jiných recenzentů.

Kubištův obraz Kuřák se dostal na berlínskou výstavu Nové secese, mezi sebe výtvarníka přijali členové německé skupiny Die Brücke.

Opravdového uznání spojeného s hmotným ohodnocením ale Bohumil Kubišta nedosáhl. Na rozdíl od Filly pro své obrazy nenašel téměř žádné kupce, a když vyčerpal finanční možnosti strýce, jediného stálého mecenáše, z existenčních důvodů vstoupil do rakousko-uherské armády.

V roce 1913 se stal důstojníkem dělostřelectva v chorvatském přístavu Pula, kde o několik let dříve absolvoval povinnou vojenskou službu.

Přátelství s Fillou skončilo už předtím, po vypuknutí světové války se navíc umělecky blízcí tvůrci ocitli v kontrastních rolích. Filla uprchl z Paříže do Nizozemska, kde jej kontaktoval politik Edvard Beneš. Přesvědčil Fillu i jeho ženu, aby se stali členy odbojové Maffie, pro kterou pak pašovali informace.

Mezitím byla u pobřeží Puly Kubištovou zásluhou potopena francouzská ponorka Curie. Kubišta, který se cítil být více kosmopolitou než Čechem, se k činu hrdě hlásil. Pohrdání od českých nacionalistů za čin provedený v rakousko-uherské uniformě byl po válce ušetřen. V roce 1918 zemřel na španělskou chřipku.

Výstava se zpožděním

Kvůli vojenskému angažmá bylo pro Kubištovy přátele, zejména mladého Jana Zrzavého, se kterým si během války dopisoval, obtížné uspořádat posmrtnou výstavu. Zrzavému se to podařilo až roku 1920 v Domě umělců českoněmecké Krasoumné jednoty, tedy dnešním Rudolfinu.

Přehlídka neměla závratnou návštěvnost, oslovila ale mladé autory budoucího spolku Devětsil, pro které byl naopak Emil Filla ztělesněním překonaného stylu.

Kubišta – Filla. Plzeňská disputace.

Západočeská galerie v Plzni, výstava potrvá do 29. září.

Podle umělce a teoretika Karla Teigeho například Fillův "ortodoxní picassismus zůstává vývojovým omylem a bludem". Básník Jaroslav Seifert zase mínil, že kubismus se "již dávno umělecky vyžil" a je směšný.

Bohumil Kubišta, který u kubismu nezůstal a objevoval prvky futurismu i dalších směrů, se mladé generaci ve 20. letech minulého století zamlouval - a mnoho z nich také inspiroval. Nicméně pro historii už zůstal významnější Emil Filla.

autor: Magdalena Čechlovská | 1. 8. 2019 13:38

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama